10 zdomácnělých neskutečných klišé a proč nemluvit jako idiot | Reflex.cz
reklama
nahoru

10 zdomácnělých neskutečných klišé a proč nemluvit jako idiot

Benjamin Kuras20. prosince 2014 • 08:00
10 zdomácnělých neskutečných klišé a proč nemluvit jako idiot
10 důvodů
• foto: 
Archív

Žádné strachy, není to soutěž o deset nejvýřečnějších blbů, nýbrž jen pokus o nové rozšíření významu slova idiot na „idiotský idiom“. Čili blbé rčení. Těch se mně nahromadila desítka poměrně nově vzniklých v posledních desetiletích, zdomácnělých na bezmyšlenkovitá klišé, ale dosud nedospělých do oficiálního slovníku českých idiomů.

reklama

1. Neskutečně skvělé

Z obav, abych nebyl zase nařčen z nenávisti ke všem jazykovým novotvarům, spěchám ujistit, že mimořádnou genialitu přiznávám těmto dvěma: „Nemá to chybu“ a „vychytávka“.

To první vzniklo nepochybně z nudy nad banálními a emočně sycenými označeními dokonalosti typu „perfektní“ nebo „skvělý“ a nahradilo kdysi všudypřítomná, dnes už zaplaťpánbůh vyhynulá, různými generacemi oblíbená a následnými generacemi zatracená úsloví jako „žůžo“, „žrádlo“, „senza“ a „špica“ – nechť všechna odpočívají v pokoji.

Emočně neutrální a faktografické „nemá to chybu“ v repertoáru asi zůstane, dokud se ty chyby budou „vychytávat“. Lepší než nemající chybu už může být jen neskutečné a neskutečně skvělé. A to je idiot č. 1, protože jeví-li se něco tak skvělé, že až neskutečné, musí to být dokonale skutečné, aby se mohlo jevit.

2. Vychytaný výrobek

Vychytávka se však přeřazuje do kategorie idiotů, když se přesune na vychytaný výrobek (jak už jsem zahlédl v jedné reklamě) nebo vychytaná inscenace (jak jsem se už dočetl v jedné recenzi). Na ty se stále vztahuje spíš staré dobré „vymakané“ a nepleťme si je. Vymakaný výrobek vzniká vychytáním chyb, ale vychytaný výrobek přestává vychytáním existovat, jako přestávají existovat vychytané ryby ve vychytaném rybníku. Takže tohle je můj idiot číslo 2, ve stupňované klasifikaci od mírného idiůtka po kolosální idiotisko.

3. Mimo mísu

Mírně idiotštější než mírný idiůtek – a idiot č. 3 – je mimo mísu, jehož dnes běžné užívání i v žurnalistice ve významu chybný názor, pomýlený čin či nesmyslný žvást bylo pro mě jedním z nejzábavnějších zážitků emigrantova návratu do českého jazyka.

Já totiž nejen znám jeho historii, byl jsem dokonce u jeho zrodu. Na nohejbalovém plácku olomoucké plovárny někdy v roce 1964. Tam se tehdy, při slabé viditelnosti lajnování, v jednu chvíli začalo volávat „mimo mísu“ ve významu (tehdy jediném) snadno přeslechnutelného „out“.

Přesné autorství, jemuž by se dal přiřknout copyright, nebylo zaregistrováno, ale byl to zcela jistě někdo ze sportovně-jazykových géniů studijní kombinace čeština-tělocvik. Jeden z nich, jménem Mirda Dvořáček, je převezl na svůj domovský Vsetín, kde je od něho pochytil trombonista Mojmír Bártek a nasadil je do Orchestru Gustava Broma. Tam se začalo používat ve významu muzikálním: nepodařená improvizace, nudné aranžmá, špatně zahraná fráze. Jak a kdy přesně od Bromů přešlo do veřejného vlastnictví, zatím stále neúspěšně bádám a veškerou historickou dokumentaci vítám.

4. Nicméně

Na další místo navrhuji slovo nicméně, které v každodenní mluvě téměř každého Čecha zakotvilo jako klišé s častostí a samozřejmostí znemožňujícími praktické zamyšlení nad jeho významem – jímž jsou jednoduchá slova jako „ale“ nebo „přesto“.

Ta nám však znějí tak plebejsky, že je potřebujeme znoblesnit čili snoblesnit. A nad nímž kroutí hlavou Slováci s otázkou: „Tak čo to vlastne je: menej – lebo nič?“ (Já vím, že se tím snažíme vyrovnat anglickému nevertheless, francouzskému néanmoins, italskému nondimeno a německému nichtsdestoweniger, ale snažme se těmto národům raději podobat v něčem méně ne­ohrabaném.)

5. Na doraz

Slovní spojení na doraz jsem poprvé slyšel hned na začátku devadesátých let od redaktorů vysvětlujících, že tak redigují časopis. Dodnes nemám tušení, zda to znamená redigovat vychytaně, či vymakaně, aby to nemělo chybu, nebo se jim to jen taktak daří stihnout do uzávěrky. Takže ­idiot č. 5. Jinak samozřejmě je to jedna z mnoha inteligentních technik taoistického sexu.

6. Slyším trávu růst

Stoupáme po žebříčku lingvistických idiotů na 6. příčku úslovím slyším trávu růst. O němž si nejsme jisti, zda vyjadřuje:

– šustění broučků v trávě budící iluzi travnatého zvuku,

– pohodový odpočinek na trávníku s tváří ovívanou větrem ohýbanými stébly,

– schopnost představovat si sluchem, jak vysoko by tráva mohla vyrůst a jak by mohla vypadat, až vyroste,

– chvástání geniálním sluchem, talentem, bystrostí a prorockou prozíravostí.

7. Pravé ořechové

Kozel aby hádal, kde se vzal sedmý idiot, zvaný pravé ořechové. Co máte na sobě změnit, když vás někdo napomene, že „tohle chování není to pravé ořechové“? Jaké cviky vám předepíší, je-li „tenhle fitness to pravé ořechové“? Podle čeho poznáte, že váš nový smoking je skutečně „to pravé ořechové“ oblečení?

Budete-li to někdy muset překládat do angličtiny, ořechy vynechejte, jen byste Angličany zmátli. Anglicky (vlastně původně skotsky) se to řekne „the real McCoy“, ale kdo byl ten pravý McCoy a kdo se za něho podvodně vydával, můžete hádat stejně jako ten ořech.

8. Hurvínek válku

V které scénce Spejbla a Hurvínka si Hurvínek představuje válku? Jak vlastně si ji představuje? Takže co vlastně děláte, když si něco představujete jako Hurvínek válku?

Že nevíte? A máte idiot osmý.

9. Vzít na to jed

Dá se ještě přetrumfnout nějakým devátým? Na to můžete vzít jed. Ale ten už tady máme taky přes půl století. A protože jej zřejmě kdysi kdosi uposlechl a umřel, nahradil se ještě idiotštějším ujištěním, že přes to nejede vlak.

Představující něco ne jen tak „na beton“ (další půl století starý idiot), nýbrž nepřekonatelnou překážku tvrdosti diamantu a velikosti dolomitského masívu, přes nějž kdyby se vlak naivně pokoušel jet, určitě by si nabil čumák i se strojvůdcem.

10. Jádro pudla

Ano, ano a na vrcholek a desátou příčku se nám šplhá jádro pudla, obsahující jakési vysvětlení, jakousi podstatu jakéhosi argumentu, jakýsi objev čehosi pravdivého a třebas i překvapivého, jehož písemné užívání prozrazuje pravého ořechového českého novinářského šmoka. A bylo by u každého uživatele zajímavé zjišťovat, zda si je představuje jako jádro „pudla“ (z něhož Goethův Faust vidí vyrůstat Mefistofela), nebo „pudlu“ (hroudy železné rudy, která se dá přetavit na pravou ořechovou ocel), nebo zda pro něj má nějaký třetí význam či důvod – jako třeba jen to, že se mu líbí jako Hurvínkovi válka.

Úplně na špici, jako andílka na vánočním stromku či třešničku na dort, si nasaďme lingvistický klenot vo co gou – bez komentáře.

A mimochodem, který lingvistický idiot vymyslel české slovo bilingvní? Kromě kombinace čtyř sousledných samohlásek „ngvn“ převzaté z jazyka Nxausa, kde se vyslovují mlasknutím dovnitř – podle jakého že to českého vzoru? Fyzikní? Epochní? Vaginní?

Text byl původně publikován v tištěném vydání Reflexu č. 50/2014.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama