Aby nevznikla mýlka: nemáme vůbec nic proti ODS a její mediální politice. A už vůbec ne proti lidem, kteří tuto stranu podporují a zřizují si kvůli tomu názorové stránky na Internetu. Zajímá nás pouze, jak tyto servery fungují, jak bizarní články dokáží vydávat, kdo za nimi stojí, kdo je financuje a zda jsou připraveny nést odpovědnost za to, co napíší. DISKUSE: Co si o zmíněných serverech myslíte vy?
Aby nevznikla mýlka: nemáme vůbec nic proti ODS a její mediální politice. A už vůbec ne proti lidem, kteří tuto stranu podporují a zřizují si kvůli tomu názorové stránky na Internetu. Zajímá nás pouze, jak tyto servery fungují, jak bizarní články dokáží vydávat, kdo za nimi stojí, kdo je financuje a zda jsou připraveny nést odpovědnost za to, co napíší.
Fragmenty, Virtually, ePortál. Mladí konzervativci, Pražští Mladí konzervativci, revue 51 pro. Co spojuje tyto internetové deníky, časopisy a občanská sdružení? Je to jen jasná orientace napravo, blízkost nejsilnější opoziční straně, nebo vědomí, že ODS nejpozději v polovině příštího roku bude skládat příští vládu? A také - ať už zištný, či nezištný - zájem být u toho?
FRAGMENTY: SMRT LEVICI
"KKČ je svobodným sdružením umělců a osob majícím zájem o kulturu, vzniklé v roce 1994. Tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid při jejím vzniku poradil, aby zůstala samostatnou, nezávislou na ministerstvu kultury, protože nikdo neví, kdo přijde po něm, a svoboda je podle jeho zkušeností tou největší hodnotou, větší než případné granty od ministerstva," píše o sobě na Internetu. Následuje mnohařádkový návod pro sponzory a ujištění, že "při presentaci u nás máte zaručeno, že článek o Vás se dostane adresně na stoly všech senátorů, poslanců, ministrů, presidenta a V.I.P. podnikatelů a finančníků, tedy lidí s rozhodujícími pravomocemi".
Kulturní komisi ČR ve skutečnosti tvoří manželé Ivana Haslingerová a Jiří Pancíř, bývalí zaměstnanci Akademie věd (oborem fyzička a chemik), kteří se před lety, po nedobrovolném odchodu z Akademie, rozhodli živit podnikáním. Paní Haslingerová, energická padesátnice s poněkud zvýrazněnými očními stíny á la Saskia Burešová, si nejprve založila PR agenturu a protlačovala do novin články o aktivitách svých klientů, později ale přišla na to, že by je mohla vydávat sama. Vznikly tedy Fragmenty, "kulturně-hospodářská revue", v níž se pravidelně dočtete také o různých top manažerech a jejich podnicích. Ale hlavně o pravicové politice, konkrétně o ODS.
Časopis vychází přibližně čtyřikrát do roka a manželé ho zasílají všem poslancům, senátorům, celý balík putuje do prezidentské kanceláře a asi sto padesát kousků na adresy různých VIP osobností. Internetové Fragmenty vznikly teprve dodatečně, když - slovy paní Haslingerové -začalo chodit tolik článků, že by se do tištěné verze nevešly a byla by škoda je nechat ležet ladem. " Nemáme problém získat článek od jakéhokoli senátora nebo poslance. Naopak se nám vnucují, samozřejmě zadarmo," vysvětlil Jiří Pancíř, oficiálně prezident KKČ. A v tom je právě problém: Fragmenty jsou shlukem kvalitativně velmi rozdílných textů, které spojuje snad jediné - extrémní odpor k levici.
"Můžeme si vydávat úplně všechno, co chceme, a žádný německý vydavatel nám v tom nemůže zabránit. Samozřejmě nemůžeme dávat nacistické věci a takové ty vulgarismy, ale jinak jsme naprosto otevření," pochvaluje si pan Pancíř. Zjevem připomíná "zasloužilého senátora": na zavalitém těle poněkud omšelé sako ("Takhle normálně nechodíme, právě jdeme ze semináře v Senátu."), nad těkavými očky rozcuchaná ofina slámově žlutých vlasů. Podle pana Pancíře jsou všechny české noviny veskrze levicové. "A když nám napíšou levičáci, dáme to do dopisů a je to." Fragmenty vydají opravdu všechno (až na evidentní lži, upozorňuje jejich šéfredaktorka Ivana Haslingerová), ovšem pokud se s některým z autorů rozkmotří, nerozpakují se všechny jeho příspěvky smáznout. Takový osud potkal šéfa České pravice Michala Simkaniče poté, co údajně koupil a pak spálil směnku, na kterou si měl strýc Stanislava Grosse vypůjčit peníze na premiérův luxusní byt na Barrandově.
"Simkanič? To je neštěstí. Všechno od něj jsme vyhodili. Lidi se nás ptají, co dělá náš kamarád, ale já říkám: jaký kamarád? Do téhle doby psal skvělé pravicové postřehy třeba o školství a byl nám docela sympatický. Koukala jsem na něj jako blázen," líčí paní Haslingerová. Je to trošku divné. Když jsme se téže paní Haslingerové zeptali, zda jí nevadí, že se na Fragmentech objevují někdy až příliš extrémní názory, které by mohly hraničit s pomluvami, usmála se a prohlásila: "Pokud někoho rozčilíme, tím líp. Mám z toho obrovskou radost. Naopak by mě netěšilo, kdybychom někoho nenaštvali." Ale Simkanič štvát nemůže. Je to zrádce.
"Co budete dělat, až ODS sestaví vládu?" ptali jsme se, protože jediným cílem Fragmentů je ideový boj proti socialistické vládě, případně honění trika několika grafomanů, co se chtějí včas připomenout, aby se o nich vědělo, až se budou rozdělovat teplá místečka na ministerstvech.
"Budeme provládní. Jsme pravicoví. Když byl Klaus na indexu, dokonce mi nabízeli, kolik miliónů chci za to, že se o něm nezmíníme," odpověděla paní Haslingerová.
"A kdo vám je nabízel, smím-li se zeptat?"
"No tak to nepovím, to by mě asi zabil. My ho milovali, i když byl na tom indexu. A píšeme pořád stejně, celých devět let."
EPORTÁL: PRAVÝ BULVÁR
Jak to vypadá v praxi?
"Víme to první: Gross bere týdně pět miliónů korun od lidí z Telecomu," píše v jasně nejčtenějším článku magazínu Štěpán Braun. Vysvětluje - bez jakékoliv citace či jmenovaného zdroje -, že Gross dostal za jmenování šéfů Telecomu dvě stě miliónů korun na ruku a nádavkem onu pravidelnou apanáž. Peníze údajně pere jedna telekomunikační firma pomocí podvodného přesměrování Internetu. Gross navíc do Telecomu dosadil bývalého žalobce Antla, aby tu odposlouchával Zemana, Klause, Škromacha i jeho společníky. Jde o zjevný nesmysl, jehož autora shodou okolností známe. Jeho důvěryhodnost je nulová.
Myslí to pan Kotula vážně? " Máme to ověřené, jsem přesvědčen, že je to pravda, neověřené věci bychom nepustili. Samozřejmě, kdybychom prohráli soud a museli platit nějaké odškodné, tak na to bychom neměli. To se může stát. Ale nevadí to, žaloba by šla na právnickou osobu, ta by zanikla. A třeba za rok za dva bychom se pod jiným názvem obnovili a pokračovali dál."
Nebylo by nic divného, kdyby k žalobě došlo. Protože na ePortálu co článek, to možná žaloba. Vybíráme jen z poslední doby.
Dopisovatelka Olga Ryantová napsala článek Frustrovaní muslimové se ženou na Evropu. Ovládnou nás? V něm charakterizuje muslimy jako lidi bojovné a nenávistné, jejich bohu připisuje navíc ještě mstivost. Petra Sokolová v textu Proč nikdy netekla estébácká krev lituje, "že jejich krev nikdy nezlila naše ulice", a obdivně zmiňuje "pinochetovský boj", jen s tou výhradou, že byl příliš měkký. V jiném článku se dozvíme, že "po deseti letech pedofilních hrátek i tuhých sexuálních orgií policie konečně zatkla a obvinila nebezpečného sboristu" (Kulínského). Jinde se dočteme, že centrální nervový systém České televize "je obhospodařován estébáky a komunisty nejhrubšího zrna, umělecko-kulturní frontou, jež chapadlovitou kreaturu živí popularitou svých tváří, získanou začasté ještě v dobách ,vlády jedné strany', dále zapšklými ,disidenty' a v neposlední řadě novými levičáky komersovského typu".
Daniel Kotula ovšem naprosto nepřipouští, že by jeho magazín byl bulvární, hysterický, jednostranný, publikující neověřené zprávy a pomluvy ... Podle něj jde o seriózní pravicový projekt. On sám a jeho nejbližší kolega - kreativní ředitel ePortálu Lukáš Kovanda - byli donedávna ve vedení Mladých konzervativců, tedy sdružení, které se otevřeně hlásí k ODS. "Rozešli jsme se, protože vazba na ODS byla příliš těsná, nechtěli jsme být ,mladí ODS', ale skutečně mladí konzervativci. ODS považujeme i nadále za svého partnera, založili jsme vlastní organizaci mladých konzervativců. A myslím, že já sám mám v ODS mnohem lepší kontakty a vztah než bývalí kolegové, kteří po tom tolik touží." Zdá se, že dikce ePortálu skutečně ODS nepřekáží - Kotula nyní například na VŠE, kde studuje, organizuje velkou besedu s Janem Zahradilem. Zjevné je i propojení s médii blízkými ODS -ePortál odkazuje jako na svého partnera na magazín Jany Dědečkové Virtually. Pro Virtually píše Martin Daneš, který je i členem redakce ePortálu a zástupcem šéfredaktora na první pohled mnohem serióznějšího magazínu 51 pro. V redakční radě 51 pro je také další přispěvatel ePortálu, Jan Patočka (syn INZERCE S známého filozofa stejného jména), a spolu s ním například také prezidentův poradce Ladislav Jakl, ekonom Karel Kříž, publicista Benjamin Kuras nebo populární lobbista Marek Dalík.
Poslední internetová verze 51 pro nabízí na první straně Danešův článek Z nevěstince do nejvyšších sfér, který pod názvem Barková: Toužím po největší sadomaso jeskyni v Evropě vyšel v ePortálu. Je snad zbytečné dodávat, že nejde o autentický citát Barkové. Vše se opírá o slova Jaroslava Smílka, "novináře píšícího o erotice".
VIRTUALLY: VÝBĚR Z MÉDIÍ
Virtually se od Fragmentů a ePortálu na první pohled liší. Oproti prvnímu má profesionální grafiku, oproti druhému kvalitnější obsah. Minimum článků se ale může pyšnit puncem exkluzivity. Vydavatel je přebírá z ostatních médií včetně celostátních deníků (těch, co jsou tak levicové), takže Virtually je vlastně taková rešeršní služba doplněná o názory skalních autorů. Kromě Dědečkové se za ně dá počítat Petr Štěpánek, Tomáš Haas, Josef Havránek, Martin Daneš (ten má na hlavní stránce Virtually pravidelný sloupek) či Vít Blaha. I když těžko říci, zda lze jejich články považovat za původní texty: výše jmenovaní pánové je úspěšně rozesílají na více webů.
"Z jiných sdělovacích prostředků přebírám texty, jež publikují pravicoví politikové a které pokládám něčím za pozoruhodné. K nim pak udávám i tiskovinu, kde byly publikovány. Nevadí mi, že články jsou současně nabízeny i jiným webům. Nejsou honorovány, a proto nemohu vyžadovat exkluzivitu," vysvětluje Jana Dědečková. Mezi příspěvky přebíranými z jiných médií a internetovými příspěvky bývá jasný rozdíl. Ty internetové bývají obvykle hysterické a chybí jim pointa. Jejich jediným cílem je někoho urazit nebo zesměšnit.
"Nevadí vám, že Virtually není politicky příliš korektní?"
"Nepovažuji Virtually za politicky vyvážený web a ani to nikdy nebylo mým záměrem. Korektnost je etický pojem a domnívám se, že dnes korektností především označujeme snahu nepojmenovávat věci pravým jménem. Takové Virtually doufám nikdy nebudou," odpověděla Jana Dědečková. "Virtually jsou prostorem pro občany, kteří se ztotožňují s pravicovými ideály, chtějí se o své názory podělit s nějakým publikem a chtějí o nich diskutovat. Domnívám se, že se mi povedlo přesvědčit spoustu občanů, že se mohou pokusit stylizovat myšlenku, názor nebo komentář k politickému dění a nemusí se obávat předložit ji čtenářům. Po čtyřech letech u nich vidím velké pokroky jak ve formulaci textu, tak i v nakládání se slovem."
PUBLICISTÉ?
Samozřejmě to souvisí s otázkou, nakolik platí na Internetu pravidla novinářské práce. Jenže většina provozovatelů názorových webů vám odpoví, že oni nejsou novináři. Jsou přece publicisté. Ivana Haslingerová například řekla: "My bychom chtěli, aby už byl Topolánek u vlády. Za to kopeme pořád." To skutečně není novinařina. Ale je to publicistika? Vždyť publicistika je regulérní žurnalistický žánr. Ani pro ni by nemělo platit, že účel světí prostředky.
DISKUSE na téma:
Co si o zmíněných serverech myslíte vy?
