Odboráři poslali ministra zdravotnictví kamsi a ČR bude, zdá se, blokovat vstup Chorvatka do EU.
Událostí dne byl odborářský „happening“, zorganizovaný zdravotnickými odbory a podpořený oběma velkými odborovými organizacemi. Organizátoři dobře věděli, proč mluvili o „happeningu“ – happening se má k demonstraci jako v astronomické terminologii hnědý trpaslík k bílému obru. Zúčastnil se blíže neupřesněný počet odborářů mezi pěti sty a sedmi sty, organizátoři skromně počítali s osmi sty, takže to moc nepřepískli. Na druhé straně, paní předsedkyně zdravotnických odborů věděla o čem mluví, když předem slibovala, že akce bude spíše komorní: Co účastníkům chybělo na počtu, nahradila síla řevu a jadrný obsah, např. ministra zdravotnictví, který mezi ně přišel, poslali do prdele. Tedy komornost jako Brno. K tématu se ještě vrátím.
Zdá se, že ČR hodlá v rámci vnitropolitických tahanic zablokovat vstup Chorvatska do EU. Prezident Klaus si loni vymínil výjimku z Lisabonské smlouvy (jde o Listinu práv a svobod, prezident si vyžádal, že pro ČR nebude platit, zdůvodnil to poněkud stupidně obavami z případných majetkových restitucí sudetských Němců, skutečný problém bude spíš ve vymezení sociálních práv, proč to neřekl?). Koalice hodlá předložit obě věci (přijetí Chorvatska i českou výjimku) parlamentu k hlasování současně, ČSSD je zásadně proti výjimce a žádá, aby se o nich hlasovalo odděleně. Pokud ji vláda nevyhoví, má sílu návrh v Senátu zablokovat (k odhlasování je prý navíc zapotřebí ústavní většina, ale v Senátu má s komunisty většinu prostou) tím by zablokovala i přijetí Chorvatska do EU. Zablokovat přijetí Chorvatska považuji za politický zločin, stane-li se tak, bude za to odpovídat svorně vláda i opozice. Pak by měla celá PS jet za trest na týden někam k Jadranu, bylo by to nepochybně ještě větší dobrodružství než diskutovat s „odboráři“.
Předsedou poslaneckého klubu Věcí veřejných se po Karolině Peake stal Vít Bárta. Tím získal významné politické postavení a jakousi kontrolu nad jediným politickým kapitálem, jímž strana v současné době disponuje: totiž nad 21 poslaneckými hlasy.
Petr Kamberský kárá v LN soudce (a soudkyně) za jejich odpor k novele zákona o rodině, která jim ukládá rozhodovat v případě rozváděných rodičů primárně ve prospěch střídavé péče o děti (pokud oba rodiče o děti usilují a jsou schopni se o potomstvo postarat). Přirovnává to k tomu, jako kdyby byli uraženi paragrafem 185 trestního zákona, který za znásilnění definuje půlroční až šestiletou sazbu. Přirovnání je nepřesné, sedělo by to, kdyby § 185 soudcům navíc nařizoval, aby preferovali horní hranici sazby.
A nakonec: plním svůj slib a v glose se vracím k článku prof. Václava Hořejšího z včerejší MfD. Zároveň se panu profesorovi velmi omlouvám, označil jsem ho za ředitele Ústavu makromolekulární chemie, zatímco ve skutečnosti je ředitelem Ústavu molekulární genetiky.
