Je mi čtyřicet jedna a myslím, že ještě jakžtakž slyším – aspoň když si dám záležet. Neptejte se mě ale, o čem skoro půlhodinový rozhovor byl. Kdybych to měl shrnout do jedné delší věty, napsal bych asi tohle: „Hkrúptr bbr kapri ou mkrudj njsnj nn jjjfhdf, kfrnejej jejfju,“ řekl kníže.

 

 

Ano, myslím, že šlo o situaci v arabské severní Africe, kde se trochu pomátl nejen plukovník Muammar Kaddáfí. Ale jen možná. Ministru zahraničí totiž fakt už není téměř rozumět. Na jednu stranu je to samozřejmě výhoda: nikdo ho nemůže obvinit, že řekl něco hloupého, nepatřičného, případně rasistického - jeho šišlavá slova lze totiž interpretovat různě.

 

Na stranu druhou: co když se ho na summitu EU zrovna budou ptát, jestli máme plukovníka bombardovat, nebo od něj dál kupovat ropu, a zrovna bude záležet na jeho hlasu? Jak si ostatní ministři zahraničí vyloží jeho ospalé: „Hjj jhjej ěljejmj jkdhm jkj….“

 

Nevykládejte si to jako neuctivost. Vlastně mám knížete rád: bydlí na zámku, pije dobré víno a vždycky měl kolem sebe hezké ženy. Taky nemá úplně málo peněz, mimo altruistické typy z neziskovek docela fajn věc. A navíc není typický politik: pořád v sobě má sympatické politické punkerství z bezprostředně polistopadových let, kdy i politika vypadala jako legrace; jisté věci i lidi stále umí nazývat pravými jmény.

 

 

Viz někdejší hezká řeč o rakouských magorech, tedy jestli kníže fakt myslel rakouské magory…. Problém je, že ministrovi zahraničí by lidi – na rozdíl od poslanců či senátorů, u nichž bývá lepší, když jim rozumět není - mělo být aspoň trochu rozumět. Někdo jako kníže opravdu může třeba v OSN vzbudit dojem, že řekl, co vlastně neřekl, a spustit něco, co spustit nechtěl….

 

 

Nebo si představte konverzaci s ministrem financí a de facto šéfem TOP 09 Miroslavem Kalouskem, jenž se poslední dobou propadl utahování opasků ostatních lidí. „Mirku, za jejich daně musíš lidem aspoň něco dát,“ bude chtít říct kníže. „Cože?“ uslyší Kalousek. „Že jim mám sebrat i důchody?“

 

Ostatně jde-li o důchod: myslím, že v případě knížete právě nadešel čas. Samozřejmě jen metaforicky: nemyslím oněch deset tisíc měsíčně.