Václavu Klausovi na Lisabonské smlouvě nejspíš vadí některá „sociální práva“, jihomoravský hejtman Hašek zveřejnil jména svých kandidátů na úřad prezidenta a ODS chce mít v České televizi vlastní pořad pro premiéra.
Václav Klaus před časem hrozil, že zablokuje Lisabonskou smlouvu kvůli nebezpečí, že Listina základních práv EU může otevřít majetkové nároky sudetských Němců. Zřejmě je v ní nějak zakotvena zásada, že krást se nemá, ale jak všichni přívrženci ujišťovali, Listina, a tedy ani zásada neplatí retroaktivně, dřív se smělo. Vypadá to ale spíš, že Klausovi vadí buď některá „sociální práva“ z Listiny (v tom případě bych se mu až tak nedivil, ale měl to říci rovnou), nebo Lisabonská smlouva jako celek, nebo chtěl před národem předvést svou politickou sílu. Jenže: Klausova výjimka je přílepek ke smlouvě o přijetí Chorvatska do EU. Smlouvu musí ratifikovat obě komory parlamentu. V Senátu teď má většinu ČSSD, ale když smlouvu neschválí, zničí Klausův dodatek (vadí jim, protože tím občané ČR budou mít méně práv než ostatní občané Unie), ale zároveň zablokují vstup Chorvatska do EU, čímž se ještě podstatně zvýší opovržení, kterým častují české návštěvníky Dalmácie tamní hoteliéři, ale asi nejen to, a sociálním demokratům ubudou voliči. Pokud smlouvu odkývnou, bude jim doma právem vytýkána nedůslednost. Jedna ze zapeklitých situací, které pravidelně generuje česká politika. Kdyby ČSSD ještě velel Paroubek, nepochybně by vstup Chorvatska do EU bez rozpaků zablokoval.
ODS chce zvláštní program v ČT pro premiéra. Čas od času (to může znamenat i obden). Délku nespecifikuje, určitě to nebude víc než hodina, pokud si pan premiér nenajde dvojníka (nezvládl by to časově). Je to pozoruhodný pokus o výrazné snížení atraktivnosti veřejnoprávní televize. Teď už je třeba sehnat jen dostatečně vstřícného moderátora (kladeče otázek, které si pan premiér předem připraví), a název. Mohlo by se to jmenovat „Ano, pane premiére“.
Hlavní poradce Věcí veřejných pro penzijní reformu Pavel Rusý kritizuje v dnešním Právu ministra Drábka a jeho představy o penzijní reformě: „Reforma opět dopadne nejtvrději na lidi, kteří poctivě pracují a dosahují běžné příjmy.“ To je nádherná formulace: implicite se tvrdí, že když někdo dosahuje příjmů vyšších než běžných, nemohl se jich dobrat poctivou prací. VV zrají na úzkou spolupráci s KSČM. A Petr Uhl na téže stránce Práva píše, že StB vždy fabrikovala odboj z nevinných lidí. Má se tomu rozumět tak, že každý, kdo prováděl odboj, se provinil?
V Mladé frontě Dnes vyšel neuvěřitelný článek Ctibora Jappela WikiLekce. Budu se mu věnovat zvlášť, jakmile mi to čas dovolí, nejpozději v neděli. Jen předem podotýkám, že autor vychází z převrácených premis: ve zveřejněné americké diplomatické poště jsou prý materiály, které ukazují, že americká diplomacie se nedrží zásad, které si sama vytýčila. Pravý opak je pravdou, americká vláda si často vytyčuje zásady, které nedodržuje, protože se buď dodržovat nedají, nebo nemají (klasický příklad: nesmyslně vytyčená sociální práva v paktech OSN). Prezident Obama se bohužel k této tendenci (slibovat věci, které se dodržovat buď nedají, nebo nemají) svou bombastickou volební kampaní přihlásil. Není tedy divu, že autor z premis dospívá ke zvráceným závěrům: „Klíčem k tomu, že pověst USA kvůli žádnému z hříchů minulosti tolik neutrpěla, byla otevřenost – to, že fakta vyšla na veřejnost a následovalo vyšetřování.“ Klíčem k tomu, že pověst USA v minulosti tolik neutrpěla, byla v tom, že dokázali rozlišovat mezi tím, co zveřejněno být má a co nemá, a že to, co zveřejněno být nemá (je naprosto legitimní, že některé věci zveřejněny být nemají), si dokázali ohlídat. Jsem přesvědčen, že důsledkem toho, co se stalo, bude obnova tohoto umění, a ne mccarthismus naruby, jakýsi jakobínský teror s lidskou tváří, jak to navrhuje navrhuje pan Jappel („vyšetřování“). Vyšetřovat je třeba v první řadě toho, kdo to WikiLeaks napráskal, a toho, kdo WikiLeaks provozuje.
Jen malá poznámka k chystané odborové stávce a k představám veřejnosti a opozice o reformách. Jak vypadají úspory po česku? Tak, že se bude šetřit, až se budou hory zelenat, ale nikdo přitom nebude muset pustit ani chlup. Spoření tohoto typu je fata morgana. Existují ho dva typy, úspory à la David Copperfield (humánnější, pouhá dočasná pastva pro oči) a úspory à la Woland (ďábel z Bulgakovova románu Mistr a Markéta, který převlékne dámskou část publika moskevského varieté do nádherných rób podle nejnovější francouzské módy – za Stalina, prosím – a to ošacení pak ovšem po skončení představení zase zmizí, takže nešťastnice se octnou ve spodním prádle).
