Existuje v demokratické společnosti nějaký mechanismus, jak napadnout rozsudek Nejvyššího soudu s tím, že odporuje přirozenému chápání práva a spravedlnosti? Nebo se musíme - v úctě před nezávislostí soudu - pokorně sklonit a nespravedlnost přijmout?
Server aktualne.cz zveřejnil článek „Provozovatel auta má platit i nezaviněnou škodu“, ze kterého mrazí. Ve stručnosti: Automobilka půjčila dvěma novinářům předváděcí auto. Řidič řídil jako prase, nedodržel dopravní předpisy, a sebe i spolujezdce zabil. Nyní Nejvyšší soud rozhodl, že automobilka musí jejich pozůstalým náhradu škody za jejich smrt, protože byla provozovatelem vozidla. "Odpovědnost za zásah proti osobnosti fyzické osoby není odpovědností za zavinění, ale je odpovědností objektivní. Proto nelze provozovatele vozidla zprostit odpovědnosti z žádného důvodu," cituje server Nejvyšší soud. A na nemajetkovou újmu - třeba újmu pozůstalých po mrtvém - se řada povinných ručení nevztahuje
Vůbec nechápu, že ta zpráva není hlavní událostí dne ve všech mediích. Pokud bude rozsudek integrován jako závazný právní názor do naší justice, pak končí nejen všechny komerční půjčovny aut, ale dokonce i půjčování auta mezi přáteli, příbuznými, kolegy a známými. Když totiž někomu auto půjčíte, jste nyní podle rozhodnutí Nejvyššího soudu zodpovědní za nemateriální újmu, kterou ten člověk s od vás půjčeným autem udělá.
Co to znamená v praxi? Je to především prolomení bariéry celého současného práva – od této chvíle zodpovídáte za činy jiných. Princip, který se zatím, a jen velmi omezeně, týkal jen nezletilců. Za ty zodpovídali jejich rodiče, dospělí zodpovídali každý sám za sebe. Nyní se princip mění: Každý zodpovídá nejen za sebe a své činy, ale i za činy, které někdo jiný způsobil jeho majetkem. V konkrétním případě autem. A nejde o banální věci jako dopravní přestupky. Tam lze nově zavedenou zodpovědnost ne za čin, ale za automobil akceptovat - s přimhouřením oka a za podmínek, že provozovatel odmítne pachatele přestupku udat. Nejvyšší soud rozhodl mnohem závažněji: Majitel vozidla (a pravděpodobně i jakéhokoliv jiného předmětu) bude platit odškodné, pokud tím předmětem ten, komu ho půjčil, napáchal nějakou škodu. Bez jakéhokoliv vlastního zavinění mu tedy můžou, pokud bude mít smůlu, úřady zabavit třeba veškerý majetek a zničit mu život.
Takový princip bolestně odporuje principu zodpovědnosti pouze za vlastní skutky. Bolestně odporuje přirozenému citu pro spravedlnost. A klade tisíce otazníků: Jak budou moct dál existovat půjčovny? Nezakazuje tento koncept vlastně půjčování předmětů jako celek? Vzájemné půjčování předmětů, běžnou lidskou činnost od pravěku? A konečně poslední otázka, kterou rozhodnutí klade: Dá se s tím rozsudkem něco dělat?
I kdyby ano, bude to trvat dlouho. A tak každý, kdo svůj vůz často půjčuje, by měl co nejrychleji navštívit pojišťovnu a připojistit se na způsobení nemateriální škody.
