nahoru

Dobrodružství kávy aneb Trnitá cesta kávovníku z Evropy do Latinské Ameriky

Pavel Fochler10. května 2018 • 07:20
Dobrodružství kávy aneb Trnitá cesta kávovníku z Evropy do Latinské Ameriky
foto: Pavel Fochler

Devět desetin celosvětové sklizně kávy dnes pochází ze zemí Latinské Ameriky, ve velkém se však na západní polokouli tato plodina začala pěstovat počátkem 18. století nejdříve na Antilách. Prapředkem všech antilských kávových keřů se stala jediná rostlina, jejíž osud se podobá dobrodružnému románu.

Konec nizozemské vlády na trhu s kávou začíná s podpisem Utrechtské smlouvy, jíž v roce 1714 skončila válka o španělské dědictví. Amsterodamský purkmistr tehdy jako projev nejvyšší úcty daroval dvě rostliny kávovníku arabského francouzskému králi Ludvíku XV. Královský botanik Antoine de Jussieu zasadil oba vzácné keříky v Paříži do skleníku, a protože zdárně prospívaly, pověřil o šest let později rytíře řádu sv. Ludvíka a současně kapitána námořní pěchoty Gabriela de Clieu převezením jedné z rostlin na Antily.

Rytíř de Clieu byl majitelem pozemků na Martiniku a tropické ostrovy dobře znal. V přístavu Rochefort nechal umístit drahocenný náklad na lodi Dromedaire (Dromedár) do malého skleníku a jeho ochranu zajistil spolehlivými členy posádky. Předpokládal, že se Holanďané svého monopolu nebudou chtít vzdát a některý z jejich agentů se pokusí rostlinu ukrást a zničit. Předpoklad byl správný - holandský špion se při pokusu o krádež prozradil a při mezipřistání v Lisabonu musel loď nedobrovolně opustit.

Nebezpečí však ještě neskončilo: po několika dnech byl Dromedár v blízkosti Madeiry napaden tuniskými piráty. Početnější a lépe vyzbrojení útočníci začali navzdory tvrdému odporu získávat převahu, štěstěna rytíře de Clieu ale neopustila ani tentokrát. V kritické chvíli se objevila španělská galéra a její posádka piráty zahnala. Škody na francouzské lodi byly značné a skleník byl zničen, kávovník však přežil beze škody. Kapitán i námořníci si oddechli, ale ani tentokrát ne nadlouho.

Za několik dní se Dromedár dostal do bouře, v trupu lodi se objevily trhliny a nezbývalo než se pokusit lodi co nejvíce odlehčit. Do hlubin Atlantiku putovala děla a zboží z podpalubí, přes palubu bylo nutno hodit i několik sudů pitné vody. Toto krajní řešení loď i námořníky zachránilo a přežil dokonce i solí pokrytý kávovník, s nímž se ovšem rytíř de Clieu musel dělit až do konce plavby o vodu ze svého osobního přídělu. Po příjezdu na Martinik zasadil kávovník na svém statku u osady Precheur, kávovníku se dařilo a brzy jej bylo možné začít množit.

Guvernérem za zásluhy

Po návratu do Paříže byl de Clieu za své zásluhy odměněn funkcí guadeloupského guvernéra ostrova, později se usadil v Paříži u své neteře vévodkyně d’Amville, madame de la Rochefoucault. Zemřel roku 1774 v požehnaném věku 87 let. První rostliny kávovníku se dostaly z Martiniku na Haiti v roce 1725, na Guadeloupe o rok později, v roce 1736 na Jamajku, v roce 1740 do Mexika a 1784 do Venezuely.

Pěstování kávy na Guadeloupu se za de Clieuovy vlády v letech 1737-1754 rychle šířilo, po zrušení otroctví v roce 1848 však postupně začalo upadat a sklizeň se snižovala. Guadeloupská káva sice vždy dosahovala výborné kvality a od Světové výstavy v Paříži v roce 1900 dokonce nesla nálepku Meilleur Café du Monde (Nejlepší káva světa), v důsledku poničení plantáží hurikány, rostoucích nákladů a jihoamerické konkurence však domácí zemědělci postupně přecházeli na výnosnější pěstování banánů, až v roce 1972 vývoz kávy zcela ustal.

Snahy o obnovení jejího pěstování se na Guadeloupu datují rokem 1995. V současnosti se z místních plantáží získává okolo 30 tun kávy ročně, polovina sklizně je spotřebována na ostrově, druhou polovinu vyváží společnost Les Freres Chaulet do Francie. Společnost zřídila v osadě Vieux Habitants vlastní Muzeum kávy a zvažuje rovněž pěstování kakaa, které se do Francie vyváželo v malém množství naposledy v letech 1950 až 1960.


Jako jed

Jak uvádějí muzejní zdroje, o prospěšnosti či škodlivosti kávy pro lidské zdraví se vedly polemiky již od samého počátku. Na tvrzení odpůrců, že káva působí jako pomalý jed, reagoval prý i slavný filozof Voltaire, který prohlásil: „Je to bezpochyby jed velmi pomalý. Já jej piji již téměř osmdesát let, ale jeho účinek se dosud neprojevil.“


Oblíbená a drahá

Káva se připravuje z pražených zrn kávovníku arabského (Coffea arabica), keře původem z území dnešní Etiopie, ostatní druhy kávovníku (kávovník liberský, statný, bengálský a jiné) hrají jen okrajovou roli. Nejstarší zmínky o pěstování a pití kávy lze datovat do 14. století. Prostřednictvím Arabů z Jemenu se v 15. století káva dostala do Středomoří, kde se s ní koncem 16. století seznámili Benátčané a jejich prostřednictvím pak i další Evropané. Káva si rychle získávala oblibu, stále byla ale drahá a její množství na trhu bylo omezené. Nabízejících se možností nejlépe dokázali využít Nizozemci, kteří zavedli plantážní pěstování kávovníku na Jávě a Cejlonu již před rokem 1690. Převahu na trhu s kávou se jim podařilo udržet až do první čtvrtiny 18. století.

Pavel Fochler




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země