nahoru

Fotograf Pavel Svoboda: V odlehlých koutech vysokých hor nacházím lidi se svérázným stylem života

Andrea Bláhová18. října 2017 • 17:30
Fotograf Pavel Svoboda: V odlehlých koutech vysokých hor nacházím lidi se svérázným stylem života
foto: Pavel Svoboda

Říká o sobě, že není klasický fotograf-krajinář. Když se vydá na cestu, je pro něj důležitá nejen země a její půvaby, ale také obyvatelé a jejich způsob života. Portrétování je tak pro tohoto cestovatele-fotografa nakonec tou nejoblíbenější činností – ve tváři se prý lidem zračí místo, kde žijí.

Jak jste se dostal k cestování a fotografii? Vaše původní profese je geografie.

Geograf by měl, či dokonce musí cestovat. Ač to nevypadá, zůstal jsem částečně ve svém oboru. Místo role bádajícího vědce jsem se vydal cestou nenásilného vzdělávání a popularizace zeměpisu a cestování v reportážích a přednáškách. To je věc, která mi dává smysl.

Podle čeho si vybíráte cíl cesty? Je pro vás důležité třeba to, jak je země fotogenická, nebo ji spíš chcete poznat, její obyvatele a způsob života?

Myslím, že každá země je určitým způsobem fotogenická, stačí jen najít vhodné téma. Jezdím rád na místa, kam se mnoho nejezdí. Přitahují mě oblasti málo fotograficky i turisticky objevené. Místa odlehlá a divoká. Rád také cestuji po hlavní turistické sezóně, řada míst je dle mého názoru nejkrásnější na podzim, třeba jako Sibiř.

Které kontinenty jste zatím navštívil a přibližně kolik zemí?

Přiznám se, že počet navštívených zemí pro mě není moc důležitý. Vždy se snažím daný region co nejvíce prozkoumat a strávit tam co nejvíce času. Raději jsem v jedné zemi dva měsíce, než abych za stejnou dobu projel i čtyři okolní státy. Začínám se i rád vracet do stejných zemí, na podruhé či na potřetí se nám daří navštěvovat opravdové perly, o kterých jsme při první cestě neměli ani tušení, že existují.

Byla některá z vašich cest klíčová nebo nějakým způsobem přelomová?

Řekl bych, že dvě cesty. První z nich byl pobyt na Islandu, kde jsem půl roku studoval. O Islandu jsem vytvořil vůbec první přednášku pro veřejnost a ani v duchu mě tenkrát nenapadlo, že bych se za pár let mohl přednášením a focením opravdu živit. Splněním cestovatelského snu pro mě byla sedmiměsíční cesta napříč Jižní Amerikou, první opravdu velká cesta.

Jak zvládáte kontakt s místními lidmi? Pozorujete nějaká specifika? Nebo spíše univerzální způsoby chování?

Jsem pozitivní: když přicházíte s pokorou a úsměvem na tváři, jste většinou stejným stylem i vítáni. V místech, kde nejsou cizinci běžní, jste samozřejmě atrakcí, stejně jako naopak místní pro nás. Mám rád kontakt s lidmi. Samozřejmě existují velké rozdíly mezi kontinenty. Asie je třeba úplně jiná než Jižní Amerika.

Které byly vaše zásadní cestovatelské zážitky?

Mohlo by to být několik dnů rybaření v panenské přírodě na nejjižněji trvale osídleném ostrově světa – Isla Navarino. Nebo stopování lodí na ománském poloostrově Musandam, cesta k pramenům Amazonky nebo 46 dnů dlouhý trek v nepálském Himálaji.

Zaměřujete se hodně na vysoké hory, co vás na nich přitahuje?

Syrovost, odlehlost a těsný vztah člověka s přírodou. V horách či pod horami často najdeme komunity se svéráznou kulturou a tradicemi. Na druhou stranu mám velmi rád kempování, pobyt v přírodě a to, že jsme na dlouhých túrách několik dnů pány svého času. Odpočineme si od nekonečných přesunů vlaky či autobusy, ruchu měst, civilizačního komfortu a virtuální komunikace. V horách je vše intenzivnější.

Baví vás i portrétní fotka?

Portrétní focení mám možná vůbec nejraději. Povedený portrét přesahuje své hranice a vypovídá i o prostředí a podmínkách, ve kterých člověk žije. Portrét je takovým intimním oknem do duše člověka. Mám radost, když vidím, že je focení zábava pro obě strany. Na cestovatelské fotografii mám rád právě tu pestrost. Od kreativních fotek krajin, dokumentu až po reportážní a portrétní focení lidí. Jen divoká zvířata zatím téměř nefotím.

Často přednášíte a promítáte fotky. Jaká je odezva lidí právě dnes, kdy média líčí cizí země jako a priori nepřátelské?

Mám velkou radost, když vidím, že diváci odcházejí z přednášek nadšení. Ukazuji svět krásný, přátelský a dobrodružný. Samozřejmě i ta nejkrásnější země či cesta má svoje mouchy, ke kterým je třeba přistupovat kriticky. Myslím, že negativních emocí je v médiích až zbytečně mnoho a lidé jsou tím přesyceni. Cestování se stává pro řadu lidí životním stylem a jsem rád, že svými přednáškami mohu lidi také motivovat k dalším cestám. Aby si člověk uvědomil, jak je tady u nás krásně, měl by se sem tam podívat také někam jinam.

Co chystáte právě teď?

Oslavu a křest mé první knihy Napříč Jižní Amerikou. Kniha balancuje na hranici tradičních cestopisů a čistě fotografických knih. Přes stovku celostránkových barevných fotek doprovází čtení o naší dobrodružné cestě Jižní Amerikou. Zároveň také vyrážím na další přednáškové turné o naší půlroční cestě po Asii, těším se tak na případná setkání se čtenáři magazínu Lidé a Země.

Více se o Pavlu Svobodovi dozíte na jeho webu webu a Facebooku

Andrea Bláhová




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země