Na treku Vancouverem

Na treku Vancouverem Zdroj: Profimedia.cz

Chodníčky v deštném lese byly někdy dost kluzké.
Zátoka Guise – taky nádherné místo, jen tu trochu páchly tlející mušle.
Oblast Tofino pro vysoké vlny, divokost a dlouhé písečné pláže milují surfaři.
Opuštěné pláže jsou ideální místo ke kempování.
Maják na Point Atkinson na západě ostrova.
6
Fotogalerie

Na treku Vancouverem: Za krásami největšího ostrova západního pobřeží Severní Ameriky

Ostrov Vancouver byl naším domovem více než půlrok. Stihli jsme tu nejen pracovat a poznat místní způsob života, ale i prozkoumat všechny možnosti outdoorových aktivit. Od listopadu do dubna jsme si tu užili skvělé treky hlubokými lesy i kempování na opuštěných plážích.

Největší ostrov západního pobřeží Severní Ameriky je jasnou volbou pro ty, co chtějí žít v Kanadě a přitom nechtějí zažívat kruté zimní mrazy kontinentální Kanady. V nížinách se teplota v zimě dostává jen lehce pod bod mrazu, jeden chlapík dokonce tvrdil, že se sem přestěhoval z Alberty, protože tady může v únoru hrát golf. Ovšem mírné klima je v nížinách ostrova zejména v zimním období vykoupeno velmi častým silným a vytrvalým deštěm. Lidi sem přivádí mnoho turistických lákadel: hory, vodopády, ostrovy, divoká příroda, surfařský ráj, lyžování s výhledem na moře, deštné lesy a pobřežní treky, které jsme si doslova zamilovali. Za více než půl roku to tu musíme vidět celé!

Podzim: indiánský Cortes

Pokud někdo na Vancouver Island zavítá, pravděpodobně zamíří do oblasti Tofino v západní části ostrova, která je pro vysoké vlny, jejich divokost a dlouhé písečné pláže velmi oblíbená mezi surfaři. Lidi sem lákají i působivé zimní bouře a pozorování velryb. Za rok sem přijede až milion turistů. I nám dlouhé bílé pláže, stovky malých ostrůvků rozesetých v moři jak v Karibiku a pohodová atmosféra ve městě surfařů a hipíků úplně učarovaly.

Udělali jsme si krátký průzkum mezi kolegy v práci, co dál stojí za vidění na ostrově. Doporučili nám výlet do souostroví Discovery na ostrov Cortes. Nejezdí tam prý moc turistů ani Kanaďanů. Cortes je špatně dostupný a k návštěvě vhodný spíš v létě než teď na podzim. To nás neodradilo, naopak. Předpověď slibovala mráz, ale slunečno, a tak jsme zabalili teplé spacáky, termosky s kafem a vyjeli k přístavnímu městu Campbell River. Na Cortes jsou zapotřebí dva trajekty a nijak levné. Není divu, že se na Cortes lidé nehrnou.

Na ostrově žije v současnosti asi jen 1000 lidí, mnoho z nich je indiánského původu. Před evropskou kolonizací místo využíval v letních měsících původní národ Klahoose. Ostrov byl pro ně bohatou zásobárnou plodin a mořských plodů. V pozdních 90. létech 19. století se sem Klahoose přesídlili natrvalo, když bylo zatopeno jejich původní sídlo v zátoce Toba.

Ostrov Cortes je sice jen přibližně 25  km dlouhý a 13  km široký, ale jeho příroda je nesmírně rozmanitá. Najdete tu větrné bílé pláže v oblasti Smelt Bay Provincial Park, v létě populární zejména kvůli sea kayakingu. Nebo zavítejte na kamenitou pláž Hank’s Beach, kde můžete pozorovat hnízdící orly, racky, tuleně, a pokud máte opravdu štěstí, tak i lovící kosatky. My se tu kochali výhledem na zasněžené vrcholky Desolation Sound, asi nejkrásnější části pevninských hor, které obklopují tento ostrov. Západ slunce jsme pozorovali na pouze 200 metrů vysokém skalnatém ostrohu Easter Bluff. Výhled odtud byl nádherný. Úplně sami jsme pozorovali sluncem ozářené vrcholky nad zátokou Desolation, na západě siluetu celého Beaufortova hřebene táhnoucího se přes ostrov Vancouver a na jihu dozlatova zbarvené moře s malými ostrůvky.

Trek k zamrzlým lagunám

Po mrazivé noci jsme se přesunuli na severní část ostrova k výchozímu bodu našeho treku v Ha’thayim Provincial Park. Převážnou část parku tvoří deštný les protkaný několika stezkami vedoucími k mořským zátokám. Informační tabule u vstupu do parku doporučuje vybavit se na cestu jídlem, mapou a dobrými botami. Vydali jsme se po neznačených stezkách podle navigace na sever, k první z několika lagun. Čekala nás krásná opuštěná zátoka Von Donop s plážemi pokrytými ledem, na jejímž břehu vítala návštěvníky připlouvající po moři cedule „Vítejte v zemi vlků“.

V Kanadě se vždy nacházíte v něčí zemi. Nejčastěji v zemi medvědů, někdy i v zemi šelem kočkovitých, pum. Po objevení dalších dvou lagun a asi po 25 kilometrech chůze pralesem, kdy jsme přelézali a podlézali spadlé stromy, kde se cesty rozpojují a spojují a kde pralesní zákoutí jsou si velmi podobná, jsme se díky kombinaci náhody a navigace zorientovali a dostali zpátky k autu a vydali se k městečku Whaletown, odkud odjížděl zpáteční trajekt.

Pracovní zima

Na Vancouver jsme přijeli jako držitelé pracovních víz z programu Working Holidays s předem vyjednanou prací v lyžařském středisku na Mt. Washington. Je to jedno z mála středisek na světě, kde můžete lyžovat a přitom se kochat pohledem na oceán. Sníh při našem pobytu přišel trochu později, ale zato vydržel až do května. Mohli jsme si tak užít celou zimní sezonu od prvního školení na začátku prosince až po zavírání areálu v půlce dubna. Nejkrásnější ale byly růžovomodré východy slunce na zasněžených horách a osamocené jízdy po čerstvě upravené sjezdovce.

Sníh není sice zaručen, ale když přijde, je ho nejen hodně, ale je to i jeden z nejlepších prašanů v celé Kanadě. Na Mt. Washington bývá upravovaná jen část sjezdovek a zbytek je ponechán pro freeridové ježdění, jak bývá v Kanadě obvyklé. Výborné sněhové podmínky před pár lety dokonce nalákaly na Mt. Washington některé z mezinárodních účastníků k tréninku na ZOH ve Vancouveru v roce 2010. Kromě lyžování a snowbordingu je možné v areálu vyzkoušet i upravované trasy pro běžkování nebo si vypůjčit sněžnice a vyrazit na nich na někteoru z hor v okolí.

Jaro zase na cestě

Když zima začala polevovat, hledali jsme další turistický cíl. Vybrali jsme celoročně přístupný Cape Scott Trail, dvou- až třídenní trek k majáku a zpět na úplném severu ostrova, v nejméně obydlené oblasti. Vyprosíme v práci den volna navíc a začínáme se těšit na únik do přírody. Auto už jsme dřív uzpůsobili k delšímu pobytu na cestách, takže jsme teď schopni vyrazit kamkoli téměř okamžitě.

Večer předem jsme zabalili na cestu vše potřebné pro stanování a teď vyjíždíme na sever směr Port Hardy. Z Courtenay, kde žijeme, je cesta dlouhá kolem 320  km a je potřeba počítat minimálně s 5 hodinami řízení, poněvadž posledních 60 km vede po neasfaltované cestě plné výmolů. Ale utíká to celkem rychle, protože je stále na co se dívat. Kromě hor, jezer a hustých lesů míjíme na trase ceduli s nápisem: „Očekávejte neočekávané“.

Dva osamělí poutníci

Ráno se probouzíme pod obrovskými stromy deštného lesa v kempu nedaleko výchozího bodu treku. Začátek cesty je štěrkovaný, pak začínají kluzké chodníčky a louže. Postupujeme velmi pomalu, občas je potřeba překonat spadlé stromy, ale cesta je to krásná. Jdeme deštným lesem s obrovskými stromy. Občas podél cesty roste krásná rostlina s velkým žlutým květem: kapsovec americký. Cesta pralesem je dlouhá přibližně deset kilometrů, než se změní v prehistorickou, více otevřenou a mnohem sušší krajinu. Cesta je pak snadnější, chodníčky jsou méně kluzké.

Po pár kilometrech se dostáváme do míst, kde se odehrály dva nezdařené pokusy o osídlení severu ostrova, nejprve Dány a později kulturním mixem Evropanů, lidí z východní Kanady a ze státu Washington. Asi na 14. kilometru trasy jsme se vyloupli na veliké louce, kde Dánové budovali hráz, která měla udržet vysoký příliv od domovů a pomoci jim rozšířit místo pro zemědělskou půdu. V den dokončení udeřila na pobřeží velmi silná bouře a hráz smetla. Za touto loukou pokračuje cesta zase pralesem asi ještě dva další kilometry. Už z této vzdálenosti slyšíme otevřené burácející moře. Hlasitost vln bičujících pobřeží se neustále stupňuje, až se ocitneme na první bílé písečné pláži Nels Bight. Je plná naplaveného dřeva. Je větrno, ale počasí nám stále přeje, svítí slunce a pláž je opravdu krásná. Pokračujeme dál do zátoky Guise. I tahle pláž je nádherná, dojem kazí akorát tlející mušle.

Ještě před soumrakem se jdeme podívat na protilehlou pláž Experiment Bight. Je přímo vystavená oceánu, tak jsme rádi, že budeme nocovat v klidnější části. Než ale bude tma, je nutné ještě kvůli medvědům zavěsit všechno jídlo na strom, daleko od stanu. Respektovat pravidla ohledně divoké zvěře v přírodě je hodně důležité. Konečně rozděláváme oheň. Pomalu se stmívá. V okruhu několika kilometrů jsme jediní lidé. V tuhle roční dobu, před začátkem turistické sezony, je možné v noci na pláži pozorovat vlky, kteří tu loví ryby.

Nečekaný výjev

Ráno nalehko vybíháme na tři kilometry vzdálený maják. Na konci se cesta zvedá do kopce a nám se naskýtá nečekaný pohled: anglický trávník a několik dřevěných bíločervených domečků. Z jednoho z domů vychází pán s kávou v ruce, přeje nám dobré ráno. Ukazuje nám úředně vyhlížející návštěvní knihu, kam zapisujeme naše dojmy z cesty. S výjimkou dvou lidí z Austrálie a Nového Zélandu maják za posledních pár měsíců navštívilo jen několik místních. Nakonec vyjde z domu další muž s pejskem a nabízí nám čokoládové velikonoční vajíčko. Nabrali jsme filtrovanou vodu, rozloučili se se špetkou závisti s oběma pány, co si tady spolu klidně žijí na konci světa, a pospíchali nazpět.

Menší nevýhodou tohoto treku je, že je zde jen jedna cesta, takže nás čeká úplně stejná cesta nazpátek, což je pro kanadské treky typické. Dnes chceme spát na pláži v San Josef Bay, která je jen kousek od parkoviště, od kterého jsme vyrazili, a tak to znamená vrátit se skoro až k výchozímu bodu treku. Přibližně kilometr od parkoviště je odbočka na San Josef Bay, pak už jsou to jen dva snadné kilometry. Po dvou kilometrech a jedné neplánované odbočce přes útes a zpátky pro vodu, zbývá už jen postavit stan a připravit věci na večeři. Potom všem už jen s úlevou sundáváme boty a bosí brouzdáme bílým pískem nádherné, obrovské a opuštěné pláže, snad nejhezčí, jakou jsme kdy navštívili.


Práce v Kanadě

Práce v horském středisku v Kanadě je za minimální mzdu, ale s celosezonní permanentkou, po obdržení víz se dá sjednat z Česka i bez drahé agentury. Práce je v Kanadě dost, nebojte se chodit s CV po firmách.

Nutností je pořízení auta, čím dříve, tím lépe. V podstatě „neexistuje“ veřejná doprava a vše je daleko, cestování bez auta je téměř nemožné anebo hodně drahé, nehledě na to, že bez auta se člověk na spoustu krásných míst ani nepodívá.

Veškeré oblečení, sportovní vybavení, vybavení do domácnosti, elektronika atd. se dá pořídit za pár dolarů v tzv. Thrift Storech.


Očima autora

Když přišel čas se s ostrovem Vancouver rozloučit, bylo nám smutno. Objevili jsme tu krásná místa v přírodě, užili si parádní zimy, ale hlavně jsme tu potkali přátelské lidi. Jeden pán, který dělal dobrovolníka na Mt. Washingtonu, dokonce u sebe doma uspořádal seafood festival pro všechny zahraniční zaměstnance lyžařského resortu. Pohostil plnými talíři krevet, humrů, chobotnic, ústřic a ryb několik desítek úplně neznámých lidí jen kvůli tomu, že jeho dcera také cestuje a on by prý byl moc rád, kdyby se o ni někdo na cestách také takhle postaral. Takové věci se prostě nedají zapomenout.