nahoru

Jihočeský Vimperk: Město na Zlaté stezce se proslavilo především tiskařstvím a sklářstvím

Tomáš Koutek26. září 2017 • 15:35
Jihočeský Vimperk: Město na Zlaté stezce se proslavilo především tiskařstvím a sklářstvím
foto: Tomáš Koutek

K jihočeskému městu Vimperk dlouhá léta patřily zářící sklářské výhně i rachot tiskařských strojů. Je to město slavné minulosti a dodnes si zachovává svou specifickou atmosféru. Tu tvořili celá staletí středověcí kupci, sklářští mistři i ostří vlčáci, cenící tesáky na narušitele železné opony.

Ve středověku vedly z Bavor do Čech přes nebezpečné šumavské lesy dvě důležité stezky. Přesněji – dvě větve jedné stezky. Říkalo se jí Zlatá – ne snad, že by vedla skrze zlaté doly nebo by se po ní přímo zlato vozilo. Zlatá byla proto, že městečkům, jimiž jako životodárná tepna procházela, přinášela bohatství a prosperitu.

Již jako děti jsme v pohádkách slýchali, že sůl je nad zlato – a byla to právě sůl, kterou dopravovaly rozhrkané povozy kupeckých karavan, nůše pěších krosnářů a hřbety soumarů z Pasova do Čech.

Pohyb na středověkých obchodních magistrálách nebyl právě bezpečný. Kromě vlků a medvědů číhalo v šumavských lesích nebezpečí ještě horší – lidé. Řádění lapků, bezohledného „silničního bratrstva“, nenechávalo v klidu ani panovníky, a proto na české i bavorské straně hranice vyrostly strážní hrádky: Kalkenstein, Wolfstein a v Čechách Stožec, Kunžvart, Hus, Osule, Kašperk a také Vimperk.

Konkurenční boj

Německy znějící jméno města, které ve 13. století vyrostlo jako podhradí dominantního hradu, je vysvětlováno dvojím způsobem. Původní Winterberg (Zimní hora) mohlo označovat místo, kde dlouho ležel sníh – zimy zde bývají skutečně i dnes dlouhé. Doložena je ale i spojitost s bavorským klášterem Windberg, jehož představení založili jižně od Vimperka dodnes existující osadu Klášterec.

Jméno pozdějšího města tak může být odkazem na mateřské klášterní državy. Jisté je, že první písemná zmínka o Vimperku pochází z roku 1263, kdy je doložen hrad vystavěný Purkartem z Janovic, oblíbencem Přemysla II. Otakara. Protože obyvatelé podhradí potřebovali také duchovní útěchu, téměř současně s hradem vyrostl raně gotický kostel svatého Bartoloměje. Purkart z Janovic dostal od krále pověření ke kolonizaci na jih a na východ od Vimperka a nově vznikající městečko se stalo domovem pro rodiny kupců a řemeslníků.

Ruch na Zlaté stezce vyvolal dnes již příslovečnou řevnivost mezi Vimperkem a dvacet kilometrů vzdálenými Prachaticemi. Do každého z těchto měst vedla jedna z větví stezky a bylo přirozeným zájmem obou městských rad, aby právě ta jejich byla frekventovanější. Tím by do obecních pokladnic přitékalo více celních poplatků a mýt. V tvrdém konkurenčním boji tahal Vimperk ke své škodě obvykle za ten kratší konec, a proto nikdy nedosáhl výstavnosti Prachatic. Od roku 1502 platilo pravidlo, že každý forman si mohl svobodně zvolit, zda se bude ubírat větví vimperskou, nebo zda pojede přes Prachatice.

Ve druhé polovině 14. století získali Vimperk Kaplířové ze Sulevic a roku 1479 dosáhli povýšení trhové osady na město s právem výstavby městského opevnění. Protože po obchodních cestách v minulosti táhly nejen formanské povozy, ale i armády křižující Evropu, bylo město Vimperk často dějištěm válečných dramat. Město vypálili husité, nedlouho po nich pasovský biskup v boji s Jiříkem z Poděbrad a neušetřili jej ani Mansfeldovi žoldnéři na prahu třicetileté války. Teprve v 19. století se stal Vimperk jedním ze středisek pošumavského průmyslu.

Hlavními vimperskými průmyslovými obory bylo sklářství a tiskařství, dále tu byly pily, pivovary, sirkárna, vápenka a továrna na kostěné zboží.

Tradice skla a tisku

Vimperské tiskárenství se zrodilo roku 1484. Tehdy pasovský tiskař Johannes Alacraw vytiskl trojici knih a Vimperk se stal po Plzni druhým českým městem, které poznalo vůni tiskařských barev. Řemeslo zde ovšem tehdy ještě nezdomácnělo – Alacraw se vrátil do Pasova a v jeho práci zde pokračoval až teprve v 19. století Johann Steinbrenner. Jeho dílna vznikla v roce 1855 a jméno si udělala na tisku modlitebních knížek, později i populárních lidových kalendářů. Asi nejslavnějšími výrobky vimperských knihtiskařů byly tzv. kolibříky – miniaturní knížečky vázané v kůži, z nichž si největší proslulost získaly maličké korány se čtecí lupou. Ačkoli velká tiskárna výrobu před několika lety ukončila, menší soukromé výrobny dodnes udržují tradici.

Od 16. století, kdy utichl provoz Zlaté stezky, stalo se novou obživou Vimperčanů sklo. Kubova, Korkusova, Michlova a mnohé další hutě jsou připomínkou zašlé slávy šumavských sklářů, proslulých výrobou průzračného „křídového“ skla i zabarveného skla „rubínového“ s příměsí oxidu měďnatého. V chudém kraji Pošumaví patřili skláři k sortě lidí, kterým se žilo poměrně dobře. Tradice vimperských skláren skončila na sklonku 90. let minulého století.

Zámek na místě hradu

Na vysokém návrší nad starým městem se hrdě vypíná zámek – renesančně přestavěný, původně raně gotický hrad, jehož nejstarší historii připomíná hranolová Vlčkova věž v západní části zámeckého areálu. Zámek je sídlem Muzea Šumavy, část jeho expozice je věnována i tiskařství a sklářské tradici.

V těsném sousedství zámku připomíná mohutná válcová věž obehnaná hradbou předsunutou pevnůstku Haselburk nebo-li Hrádek. Tento objekt pomáhal vimperskému hradu vyrovnat obranný hendikep na severní straně. Na bývalém předhradí jsou barokní arkády, z nichž je krásný výhled na město. Při cestě od zámku dolů směrem k náměstí projdete tzv. Černou bránou, jedinou zachovalou z městských bran. Dříve šlo o spojovací prvek mezi městským a hradním opevněním. Opevnění města Vimperka bylo velmi kvalitní pozdně gotické dílo.

Zůstaly z něho vcelku dobře zachovalé fragmenty, zejména ve stráni nad Volyňkou, kde ční dodnes vedle dlouhého úseku zdi i několik bašt.

Ničivé požáry

Náměstí bohužel vinou častých požárů (ten poslední v roce 1904 v podstatě zničil střed města) ztratilo značnou část své historické hodnoty. Zaujme zde ale hlavní městský kostel Navštívení Panny Marie. Gotická dvojlodní stavba uzavírá dolní část náměstí a obsahuje cenný relikviář svatého Innocencia, vyrobený roku 1768, s údajnou kostrou tohoto světce.

Kostelní věž převyšuje mohutná, samostatně stojící gotická městská zvonice z doby okolo roku 1500. Dvojvěží kostela a zvonice se uplatňuje v siluetě města.

Z měšťanských domů stojí za připomenutí dům U Jelena s „bustou“ statného paroháče na průčelí, donedávna považovaný za nejstarší dům ve městě, což ale nejnovější výzkumy vyvrátily. V Inocencově ulici pod náměstím působí poněkud bizarně skupinka srubových domů, jaké bychom očekávali spíše na vsi. Pocházejí ze 17. století a jsou ukázkou šumavské lidové architektury.

Stojí v místech bývalé Dolní brány. Přestože se zdá, že Vimperk na počátku 3. tisíciletí po zrušení řady podniků a odchodu silné vojenské posádky poněkud hledá svou tvář, je bezpochyby městem, které stojí za návštěvu. Město navíc leží přímo „přede dveřmi“ Šumavy a sídlo Správy národního parku a Chráněné krajinné oblasti je právě zde.

Tomáš Koutek




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země