Koně v zálivu. Camargue, Francie

Koně v zálivu. Camargue, Francie Zdroj: Rostislav Stach

Ovce tlustorohá. Jasper  N.P., Alberta, Kanada
Varan komodský. Ostrov Komodo, Indonésie
Čekání na svítání. Camargue, Francie
Papuchalk ploskozobý přináší potravu svým mláďatům. Island - východní fjordy.
Medvěd lovící v řece na ostrově Kodiak Aljaška
19
Fotogalerie

Excelentní fotograf české divoké přírody Rostislav Stach: Své zvíře musím dobře znát

Fotí od svých čtrnácti let a od začátku mu učarovala naše příroda a její zvířata. Zachytit je na svých fotkách umí dokonale: v zajímavé pozici, světle a kompozici. Tvrdí, že dobrý fotograf přírody musí „svoje zvíře“ dobře znát a dávat pozor, aby nenarušil jeho životní prostor. Rostislav Stach za své snímky české i cizokrajné přírody získal mnoho cen a patří k našim předním fotografům.

Jak jste k fotografování dostal a kdy?

Zvířata jsem začal fotit už jako kluk, kdy jsem s otcovou Exaktou VX 1000 a teleobjektivem Sonar 4/200mm vyfotil svého prvního muflona. Bylo to na hodně velkou vzdálenost a málem jsme ho na filmu ani nenašli, ale při zvětšení asi na 1 metr tam vidět byl a byl můj první. Na muflona mi táta dal papír 6x9 cm a tak vznikla moje první fotka z lesa. Dodnes ji mám schovanou. Tenkrát jsem dostal taky svou první radu: „Nefoť to, dokud na tom nerozeznáš chlupy.“ Taky jsem pochopil, že fotografování zvířat není o fototechnice, ale o schopnosti se ke zvířatům přiblížit.

Od kdy je fotografování vaše profese?

V roce 1993 jsem začal pracovat v chomutovském zooparku jako vedoucí oddělení propagace a tam už jsem fotografování jako částečnou pracovní náplň měl. Dělal jsem pro zoo kalendáře, pohlednice, propagační letáky, plakáty atd. V roce 2005 jsem ze zooparku odešel a od té doby jsem na volné noze.

Proč a kdy jste se zaměřil právě na fotku zvířat, navíc zvířat naší přírody?

U mě to bylo jednoduché. Na počátku to byl velký zájem o naši přírodu – už jako kluk jsem chodil do lesa pozorovat zvířata a ptáky a to potom logicky vyústilo ve snahu všechno, co vidím, nějakým způsobem zaznamenávat. Naše příroda je mi nejbližší.

Kde u nás nejraději fotíte, čím si myslíte, že je naše krajina specifická?

Mám rád Krušné hory a jejich přírodu. Nejspíš to bude tím, že jsem se v Podkrušnohoří narodil a vyrůstal a odmalička ve zdejší přírodě trávil většinu svého volného času.

Čím je podle vás specifická práce fotografa zvířat?

V první řadě je potřeba si uvědomit, že jsou dvě skupiny fotografů zvířat: skuteční fotografové zvířat a ti, kteří si na ně jenom hrají. První jsou ti, kteří mají přírodu rádi, znají jí, dokáží se v ní pohybovat a jsou ochotni čekat dlouhé hodiny na svůj vysněný snímek. Druhá skupina jsou ti, pro které je fotografování zvířat pouze nástroj k budování svého ega, o přírodu jim až tak moc nejde, jen o perfektní výsledky. Většinou mají dost peněz, a tak si nakoupí dokonalou techniku a zaplatí si někoho, kdo jim zvíře přivede do krásného prostředí a řekne jim: „Tady si stoupni, takhle si nastav foťák, zvíře ti pošlu tudy, odsud tam to budeš fotit a budeš mít výbornou fotku.“ Takoví jedinci jsou většinou v přírodě ztraceni a nic nevyfotí.

Máte ve zvířecí říši nějaký oblíbený „model“?

Nejraději mám tetřívky a jeleny. Možná i proto, že než se mi povedly jejich první dobré fotky, trvalo to několik let a stálo mě to hodně úsilí. Ale o tom to je.

Je vaše práce závislá na ročním období, počasí? Máte třeba nějakéraději?

Rozhodně ano. V přírodě je každé roční období něčím specifické. Na jaře probíhá tok tetřívka, hnízdí většina druhů ptáků a podzim má zase krásné barvy a je to čas jelení říje. To jsou asi dvě moje nejoblíbenější období. I světlo bývá lepší, je měkké, příjemné. Nemám rád léto a horké dny.

Kde všude po světě jste fotil? Kde byla vaše práce nejzajímavější nebo nejtěžší?

Za fotografií zvířat jsem se vypravil asi do čtyřiceti zemí, ale nejvíc se mi líbí Aljaška, Kanada, Montana a Wyoming. Jsou tam zvířata podobná těm našim, navíc zasazená v nádherné krajině. Fotografování je tam jednodušší, většinou se pohybuji v národních parcích, kde se zvířata lidí nebojí, jsou na lidi zvyklá, a tak neprchají hned při prvním kontaktu. Je ale důležité zvířata respektovat a zvláště u větších zvířat, jako jsou medvědi, bizoni nebo jeleni, pozorně sledovat jejich chování, aby se maximálně snížilo riziko jejich útoku.

Napadlo vás někdy věnovat se třeba krajinářskéfotce nebo portrétům?

Vždycky se snažím fotit i krajinu tam, kde fotím zvířata. Člověk má potom ucelený pohled na životní prostředí daného druhu, ale že bych se věnoval pouze fotografování krajiny, to mě nikdy nenapadlo. I když jedno krajinářské téma mám hodně oblíbené a to je fotografování bouřek a blesků. Ani portrétům se nevyhýbám, ale není to moje priorita.

Co plánujete, na co se těšíte?

Momentálně je před námi podzimní cesta do Yellowstonského národního parku a vzhledem k tomu, že odlétáme až koncem září, těším se, že si po letech zase užiju jelení říji i tady v Krušných horách. V poslední době mi to vždycky vycházelo tak, že jsem v době jelení říje byl někde ve světě.