Čína: krajina u Jangšua

Čína: krajina u Jangšua Zdroj: Zdeněk Thoma

Čína: Žluté hory
Japonsko: vlny horských hřebenů pod Alpami
Japonsko: skála Sannoiwa na pobřeží Pacifiku
Japonsko: gejši ve čtvrti Pontóčó v Kjótu
Japonsko: dívka z Kjóta
17
Fotogalerie

Čeští fotografové: Zdeněk Thoma a osudová Asie aneb Cesta dobrodruhů do Japonska

Jeho první velká cesta stopem do Japonska nebyla ani přímočará, ani lehká. Zdeňka Thomu ale definitivně přesvědčila, že výpravy na asijský kontinent budou pro něj životní nutností. 

Touhu po dálkách má nejspíš v genech. Tatínek jako ruský legionář objel svět a maminka místo studií ve Francii dva roky cestovala po Evropě. Zdeněk Thoma tak svou první cestu podnikl už v necelých patnácti letech – s kamarádem deset dní stopovali po celé republice. Další rok už vyjel do Tater, které se staly jeho celoživotní láskou. „Cestovali jsme třeba na korbě náklaďáků, bezpečnostní předpisy byly tehdy volnější. Někdy nás tam sedělo třeba dvacet stopařů,“ vzpomínal se smíchem v rozhovoru pro LaZ.

Od dětství i fotil. A právě záliba ve fotografování ho v roce 1964 přiměla opustit původní povolání chemika. Jeho snímky tehdy vycházely v Mladém světě nebo v Mladé frontě. „Fotil jsem všechno, co mě zaujalo, a také o tom psal: Prahu, holky, zátiší, všemožné situace v ulicích…“ říká o svých začátcích.

První větší zahraniční cesta trvala měsíc a vedla přes Maďarsko, Rumunsko a Jugoslávii. Výsledkem bylo pár článků, spousta fotek – a poznání, že takhle dráha profesionálního fotografa asi vypadat nemůže. Zdeněk Thoma začal pracovat jako montér neonových reklam. To mělo zajímavou výhodu: při opravách nefunkčních neonů se dostal na střechách na místa jinak nedostupná a vytvořil zajímavé snímky Prahy. Pomohly mu dostat se na FAMU, ale školu po roce opustil. Byl konec šedesátých let, poměry se uvolnily a Zdeněk situaci využil k cestování po celé Evropě.

Pak, v roce 1970, už přišla konečně první velká cesta. A i ta byla bizarní. Se třemi kamarády se vydal autostopem do Japonska. Tamní vláda totiž vyhlásila soutěž o to, kdo se dostane na právě probíhající výstavu EXPO 70 nejoriginálnějším způsobem. Cesta českých dobrodruhů s líbezným názvem Expedice Sakura rozhodně nebyla lehká. Jen do Singapuru se protloukali pět měsíců. „Tahle cesta mě velmi poznamenala,“ říká Zdeněk Thoma. „Měli jsme dva dolary na den. Po čase jsme ztratili schopnost vnímat věci evropskýma očima. Vše bylo pro nás přirozené, ničemu jsme se nedivili, nechávali jsme se unášet dojmy…“ První velká cesta zároveň předznamenala jeho největší zkušenost, kterou mu cestování přineslo: „Tolerance, to byla vlastně ta nejlepší zkušenost, kterou jsem si z této náročné cesty odnesl. Poznamenala můj další pohled na asijský svět a vlastně i můj život.“

Manang po třiceti letech

Tehdy už bylo jasné, že asijské země pro něj budou jasnou prioritou. Následovaly tři cesty do Japonska, jejichž výsledkem byl cestopis Toulky po Japonsku a o rok později publikace Umění japonských zahrad. Dalších třicet let už bylo plně ve znamení cest po Asii (Tibet, Nepál, Čína, Indie, Bhútán, Filipíny…), často s manželkou a později i synem. V roce 1979 například pobýval v nepálské vesnici Manang pod severními svahy Annapúrny a fotil její obyvatele. O třicet let později uskutečnil jeho syn zajímavý projekt: do vesnice Manang, která je stále vzdálena pět dní pochodu od nejbližší silnice, se vydal se snímky, které tu před dlouhými lety jeho otec pořídil. Odezva u obyvatel byla obrovská. Byli nadšení, dojatí, poznávali na fotkách sebe i své blízké. Syn Michal navíc na místě pořídil další fotografie, takže vznikly dvě sady snímků, které srovnávají život v Manangu v roce 1979 a po třiceti letech. Z nevšedního setkání vznikla v roce 2011 výstava Manang po třiceti letech v Praze v domě U Kamenného zvonu. Fotografie jsou vystaveny i v Manangu jako stálá expozice.

Zdeněk Thoma pořádal více než 160 autorských výstav u nás, na Slovensku, v Polsku či v Japonsku a přispíval do časopiseckých týdeníků i měsíčníků. Vydal pět cestopisů (Toulky po Japonsku, 1980; Země bohů a démonů, 1985; Putování k posvátné hoře Kailás, 1997; Japonská mozaika, 2002; Pod hradbou Himálaje, 2005) a přes třicet obrazových publikací. Za své snímky dostal významná ocenění, letos oznámila japonská vláda, že Zdeňku Thomovi udělí Řád vycházejícího slunce za propagaci japonské kultury u nás.