nahoru

Náboženská pouť na Pětiprsťák: Zdolat nejposvátnější horu Ázerbájdžánu můžete i se svou babičkou

Zdeněk Micka2. května 2017 • 10:10
Náboženská pouť na Pětiprsťák: Zdolat nejposvátnější horu Ázerbájdžánu můžete i se svou babičkou
foto: Profimedia.cz

Vylézt na nejposvátnější horu Ázerbájdžánu není heroický výkon. Nejde totiž o žádnou z kavkazských třítisícovek, ale o vrchol vysoký pouhých 520 m. Každý víkend na něj vystupují davy poutníků, aby pro štěstí políbili tajemný amulet – kovovou ruku – a získali požehnání od zdejších svatých mužů.

Nejposvátnější ázerbájdžánskou horu Beşbarmaq obestírá podivná směs muslimské mystiky a pohanských rituálů. Toto frekventované poutní místo leží asi hodinu cesty na sever od Baku.

Každý druhý Ázerbájdžánec se sem během života alespoň jednou vypraví. Někdo to považuje za náboženskou povinnost, pro jiného je výlet na Beşbarmaq (čti bešbarmak) pouhým rozptýlením a vybočením ze stereotypu každodenního života. Řadoví Ázerbájdžánci se nikdy v minulosti nemohli z politických i ekonomických důvodů účastnit poutí do Mekky jako muslimové z ostatních zemí, a snad i proto získala tato hora pro zdejší věřící tak velký význam.

Přírodní maják

Cizinci navštěvují Beşbarmaq jen výjimečně, přestože není problém se sem dostat. Většinu turistů lákají totiž do Ázerbájdžánu především treky pod ledovými štíty Kavkazu.

720p 480p 360p 240p
Pohled na Kaspické moře z hory Besh BarmagVIDEO Facebook.com

Během letní sezony však panují na Beşbarmaqu vražedná vedra a výstup sem lze doporučit jen skutečně odhodlaným kajícníkům. My volíme k výpravě do Ázerbájdžánu první polovinu května a posvátný Beşbarmaq je cílem hned našeho prvního výletu z Baku. Brzy ráno nasedáme na okraji dvoumilionové metropole do omlácené mašrutky a podle zdevastovaného pobřeží Kaspického moře se pomalu ubíráme na sever. Silnice připomíná spíše tankodrom a lemuje ji krajina jako vystřižená z nějakého katastrofického filmu.

Nejprve projíždíme lesem rezavých ropných věží, poté míjíme nejméně deset kilometrů dlouhý pás zchátralých továren, polozbořených rafinerií a bizarních kovových konstrukcí v pokročilém stadiu rozpadu. Tu a tam vidíme unikat z prasklého potrubí ropu nebo jiná břečka. Prostě hrůza!

S ponurou scenerií ostře kontrastuje kupodivu stále nádherně modrá hladina Kaspického moře. Pláže pokryté tunami odpadků však rozhodně ke koupání nelákají.

Beşbarmaq vidíme již zdálky. Trčí nad fádní rovinou jako nějaký přírodní maják. Přestože měří pouhých 520 metrů, vypadá velmi impozantně. To proto, že se jeho svahy zvedají téměř přímo od hladiny Kaspického moře, která je navíc o 28 m níž než ostatní moře.

Hamižný netvor

Silnice, po které se kodrcá náš předpotopní mikrobus, kopíruje starou karavanní stezku, jež vedla z Baku na sever do Dagestánu a dále pak do Ruska. Asi v polovině cesty míjíme odbočku na město Sumgayit, jehož historie je podle staré legendy úzce spjata s posvátnou horou Beşbarmaq. Spolucestující nám obstojnou ruštinou vysvětlují, že název Sumgayit znamená v překladu doslova: „Sume, vrať se!“

Pověst, jež má několik různých variant, vypráví o hrdinovi jménem Sum a jeho milence Jeylan. Když kdysi dávno vyschla ve městě řeka, jediný zdroj vody pro všechny obyvatele kraje, vydal se odvážný Sum na vrchol hory za městem, aby bojoval s netvorem, který obrovským balvanem řeku přehradil, neboť chtěl mít všechnu vodu pro sebe. Souboj se strašlivým drakem byl dlouhý a nelítostný. Sum však nakonec po dlouhém zápase netvora přemohl a zahubil. Domů ke své milé Jeylan se však již nevrátil. Když posouval obrovský kámen, jenž bránil řece, aby mohla téci dolů z hor, nešťastně uklouzl a zřítil se do propasti. Dodnes trčí jeho pět utržených prstů ze skály, které se podle toho říká „Pětiprstá hora“, Beşbarmaq Dag.

Ještě mnoho dalších poutavých pověstí se váže k posvátnému „Pětiprsťáku“. Odborníci se na základě jejich studia domnívají, že bizarní skaliska na vrcholu hory byla uctívána již dávno před příchodem islámu. Ve starých bájích lze totiž nalézt nejen motivy z Avesty, bible vyznavačů ohně (zoroastristů), ale také prvky a jména, jež jsou typická pro mytologii zaniklých kavkazských civilizací.

Hadí hora

Na Beşbarmaq vede několik cest. Kdysi stoupala většina poutníků na vrchol hory z jihu od nádraží v nevelké vesničce s příhodným názvem Namazkah (modlitebna).

Dnes již ovšem tvoří část této tradiční poutnické cesty silnice, proto se rozhodujeme pro strmou a málo používanou stezku vedoucí východním svahem, ze které je úžasný výhled na moře. Tato trasa začíná u silničního odpočívadla, kde staví na krátkou pauzu či oběd všechny kolem projíždějící autobusy. Kromě pár jednoduchých jídelen je zde i několik stánků s náboženskou literaturou a levnými suvenýry pro muslimské poutníky.

Před několika lety tu vyrostla také nová mešita postavená ze zvláštního kamene, jenž svou barvou připomíná slonovinu. Její stavba byla prý financována pouze z příspěvků projíždějících věřících. Ještě než zahájíme výstup, dáváme si na posilněnou velký skopový kebab. Potom hned za mešitou scházíme na polní stezku, překračujeme železniční trať a podle instrukcí domorodců pokračujeme po jedné s pasteveckých stezek vzhůru po svahu hory. Skalnatý vrchol se tyčí přímo nad námi a vypadá docela strašidelně. Kličkujeme mezi kravskými lejny a rychle nabíráme výšku. Teď na jaře je tu příroda opravdu nádherná. Všude kvete spousta voňavých horských bylin, občas vidíme i ojedinělé ovocné stromy. Potom, co jsme viděli cestou sem, je to balzám na duši.

Při focení horské flóry nacházím mezi kameny seschlou hadí kůži. Podle velikosti musela patřit nějakému pravnukovi onoho legendárního draka. Se zvýšenou opatrností postupujeme vzhůru a sotva po sto krocích skutečně narážíme na živý exemplář. Asi metrový had je naštěstí vzájemným setkáním poděšen ještě více než my a rychle mizí v úkrytu. Ne nadarmo byl v minulosti Beşbarmaq nazýván Hadí hora...

Zlatozubé čarodějnice

Asi půl kilometru pod vrcholovou skálou se všechny poutnické stezky spojují na velké pastvině u potoka, která se dnes stala populárním piknikovým místem. Již zdálky k nám doléhá hlasitá hudba a smích. Je neděle, krásný slunečný den, není proto divu, že desítky ázerbájdžánských rodin vyrazily na výlet do přírody. Zatímco my jsme se škrábali po východním svahu, všichni domorodci přijeli až těsně pod vrchol v autech.

Na louce plápolá několik ohňů, na kterých se opéká maso, někteří výletníci zpívají a tancují. Kolem skotačí děti na vyzdobených oslech a mezcích. Kousek za nevelkou hrobkou jakéhosi světce objevujeme provizorní malé jatky, kde zruční dědové s dlouhými noži stahují a porcují čerstvě vyvržené skopce. Na větvích okolních stromů jsou rozvěšené lebky a hlavy zabitých zvířat. Všude okolo se červenají velké kaluže krve. Takhle asi vypadaly animistické svatyně, kterým se klaněli na Kavkaze lidé před tisíci lety. Raději opouštíme toto morbidní zákoutí a pokračujeme ve výstupu. Cestou nám mávají skupinky žen a dívek, jež sbírají po okolních svazích do košů léčivé byliny.

Posledních asi sto výškových metrů tvoří cestu kamenné schodiště. Na něm posedávají žebravé stařenky, věštkyně a různá další individua připomínající čarodějnice z pohádek. Usmívají se na nás svými zlatými chrupy, ale pouze do té doby, než zjistí, že jim nehodláme věnovat ani jeden manat (místní měna). Někteří poutníci však jejich kouzelných praktik využívají. Kupují od nich posvěcené kamínky, se kterými je třeba vykonat předepsané úkony, aby se přání zaručeně splnilo.

Konečně jsme u skály na vrcholu, kde cesta pokračuje skrz několik tunýlků v kameni a po chatrných železných žebřících. Nakonec přicházíme na malou skalní plošinku ze všech stran sevřenou pěti kamennými prsty posvátné hory. Kolem svérázného oltáře se vztyčenou plechovou rukou tu sedí několik dalších osvíceně se tvářících babizen. Po vzoru místních strkáme pod jeden z kamenů několik bankovek a pro štěstí líbáme posvátný talisman v podobě kovové ruky. K rituálu patří i malý přípitek z oslintaného kalíšku s posvěcenou vodou, ale máme tušení, že by nám tento úkon příliš štěstí přinést nemusel, a tak jej raději vynecháváme.

Svatý muž

Spolu s námi stoupá na vrchol i jakási významná rodina z Baku. Na její počest probíhá za účasti muslimského duchovního krátká bohoslužba spojená se čtením z koránu. Po jejím skončení vážeme spolu s ostatními na větve nedalekého keře kusy barevných hadříků. „Aby se přání vyplnilo, nesmí člověk uvázat více než jen,“ varuje nás stařík v tradiční beranici. Je to svatý muž, který prý neopustil vrchol hory po několik let. Nemá nic proti tomu, abychom si ho vyfotili, ani za to nechce peníze.

Naopak, ještě nám každému dává bonbon. Ne, není to žádný kouzelný pamlsek. Zázraky tento svatý muž neumí – ty jsou vždy dílem božím... Již stovky let šplhají lidé na Beşbarmaq, aby dosáhli splnění svého přání. Říká se ale, že skutečně šťastný může být člověk jen tehdy, pokud tu zůstane žít jako poustevník, zbaví se všech tužeb a modlí se za přání ostatních.


Tip pro trekaře

V Ázerbájdžánu je několik dalších posvátných hor. Nejvyšší z nich je Babadag, kam lze vystoupit pouze v létě. Potřebujete dobrou fyzickou kondici a také trochu štěstí na dobré počasí. Nepodceňujte tento 3629 metrů vysoký vrchol, tak jako někteří domorodci, kteří se vracejí z výstupu často téměř polomrtví. Potřeba jsou pohorky, dobrá pláštěnka a teplé oblečení. Pokud se připojíte k poutníkům, kteří znají cestu, dojdete na vrchol asi za 12 hodin. Výlet je však lepší rozdělit do dvou dnů. Během výstupu se stanete svědky rituálů, jež nemají vůbec nic společného s islámem. Většina poutníků se vydává na Babadag z městečka Lahic.


Výlet na Beşbarmaq

Nejvhodnější dobou k návštěvě Beşbarmaqu je květen a září. O víkendu tu bývá velmi rušno, zejména na jaře a během muslimských svátků. Z Baku se dostanete k Beşbarmaqu vlakem i autobusem. V případě, že pojedete vlakem, je vaší cílovou zastávkou vesnička Namazkah. Výstup není nijak náročný a zabloudit není kam. Průměrně zdatný turista zvládne cestu od silnice až na vrchol za necelé dvě hodiny. Výlet na Beşbarmaq lze spojit s návštěvou nedaleké pevnosti Çirax Qala či města Quba, kde žije početná židovská komunita. V obou případech se však již patrně nestihnete během jednoho dne vrátit do Baku a bude muset v cílové destinaci přespat. Pokud se rozhodnete zůstat přes noc na Beşbarmaqu, měli byste si vzít vlastní stan.

Zdeněk Micka




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země