Povzbuzeno příznivým ohlasem čtenářů i recenzentů na první díl ediční řady magazínu Živá historie, obsáhlou publikaci První republika 1918–1938, vydalo brněnské nakladatelství Extra Publishing návazný, stejně koncipovaný svazek Protektorát 1939–1945 s podtitulem Okupace, odboj, denní život.
Na knize se podílel na něm početný autorský kolektiv v čele s editory Andreou Poláčkovou, šéfredaktorkou měsíčníku Živá historie, a Václavem Kaškou, šéfredaktorem měsíčníku Tajemství české minulosti. Hned úvodem je nutno konstatovat, že ani toto úctyhodně velké, více než dvoukilogramové dílo v ničem nezaostalo za prvním titulem. Málokdy se podaří tak zdařile skloubit výtvarnou i textovou část, jež je zbavena jakýchkoli emocí a ideologických klišé. Autoři pojali pojednání o nejstrašnějším období naší moderní historie tak zevrubně, že si při jeho četbě (ale třeba i jen při pouhém listování) přijde na své každý, i sebenáročnější zájemce o tuto vzrušenou dobu. Nalezneme zde bezpočet dobových fotografií, plakátů, artefaktů, statistik, map, zkrátka všeho, co se k období protektorátu jakýmkoli způsobem váže.
Dozvíme se o jeho hospodářství, tehdejší módě, geografii, a co je obzvláště zajímavé, o kulturním životě. Jakkoli to zní zdánlivě nevěrohodně, přes všechny hrůzy německé okupace totiž v protektorátu například vzkvétala kinematografie. František Čáp dokonce mohl zfilmovat bytostně české veledílo Boženy Němcové – Babička –, které se setkalo s obrovským ohlasem a pomáhalo povzbuzovat pokleslé mysli. Za protektorátu vznikly rovněž komedie, jež dodnes nalézají vděčné diváky, a také romantické drama Noční motýl, jakož i jediný snímek s mírným nádechem antisemitismu, Jan Cimbura, jenž ovšem zase vidí ideál v českém selském stavu. V tom se život v okupovaných českých zemích diametrálně lišil od situace kupříklad v polském Generálním gouvernementu, neřkuli na obsazeném sovětském území.
Autoři v textech zachovávají maximální věcnost a výstižnost. Při charakteristice osvobozování sice uvádějí, že obyvatelstvo vytýkalo rudoarmějcům četné krádeže („davaj časy“ se stalo jeho neoddělitelnou, i když ještě tou spíše úsměvnější součástí), a hlavně, což bylo mnohem horší, znásilňování, zároveň však neopomíjejí ani skutečnost, že ne všichni nadšeně jásali nad jednáním Američanů. Někteří lidé jim vytýkali nadržování Němcům. Toho v první polovině padesátých let v nenávistné propagandě bezostyšně zneužili komunisté. Pravda ovšem byla taková, že Američané mnohdy rázně zasahovali proti „hrdinům“ pět minut po dvanácté, kteří se mstili na nyní už bezbranných Němcích. To vše ve výjimečné knize Protektorát 1939–1945 pozorný čtenář najde.
Opravdovým zlatým hřebem pak je devětašedesát vložených kopií unikátních tehdejších dokumentů, jako výnos o zřízení protektorátu, legendární „češtinský“ výtvor generála Blaskowitze, dobová vkladní knížka či občanská legitimace.
Původní jednorázový projekt se – zajisté k radosti všech vážnějších milovníků historie – postupně přeměnil ve vydavatelský záměr. Prozraďme, že autoři již zahájili rešerše na publikaci věnovanou době Rakousko-Uherska až do vzniku Československé republiky. Nekladou si zrovna malé cíle. Hodlají totiž během desetiletí tímto „interaktivním“ způsobem zpracovat kompletní české dějiny. K tak bohulibému záměru nezbývá než jim držet palce a doufat, že i následující díly si zachovají stejně vysoký standard jako dva první. Velké dějiny zemí Koruny české nastavily laťku hodně vysoko a ambiciózní projekt tohoto nakladatelství ji atakuje.
