Obálka komiksu Klik

Obálka komiksu Klik Zdroj: Comics point

Komiks Gulliveriana
Komiks Gulliveriana
Komiks Gulliveriana
Komiks Gulliveriana
Komiks Gulliveriana
18
Fotogalerie

Prasák Manara ukazuje Čechům sex s oslem

Pokud jde o vnadné ženy, měl český komiks Káju Saudka. V Itálii mají na bujná poprsí legendárního, světově uznávaného kreslíře Mila Manaru, který se komiksu věnuje od konce 60. let. Kromě toho spolupracoval na filmech třeba s režiséry Fellinim a Almodóvarem. Česky Manarovi vyšly v posledních dnech hned dvě knihy plné erotiky (celkem jde o sedm alb) a místy i pornografie.

Vydavatelství Argo pokračuje ve svém vyzobávání komiksových laskominek dvojicí erotických komiksů v jedné knize Gulliveriana a Zlatý osel. První z nich není našim čtenářům neznámý, vyšel již v roce 1998 v samostatném speciálu krátkodeché edice XXX Komiks, jen tři roky po vydání originálu. Vlastně to je překvapivé, že dílo pochází z 90. let, působí totiž svým nezáludným, lehce secesním výtvarným pojetím jako práce tak o dvacet let starší.

Podobně jako středověcí malíři pro zobrazování ženské nahoty brali zavděk náboženskou tematikou, sahá i Milo Manara často ke klasickým látkám. Gulliveriana je svéráznou adaptací Swiftova satirického románu o Gulliverovi. Když listujete Manarovým peprným komiksem, máte ale pocit, že teprve při záměně mužského hrdiny za ženskou postavu dává příběh hlubší – ehm – smysl. Už úvodní scéna, kdy obyvatelé Liliputu svazují na pobřeží vyplavenou „obří“ postavu… v Manarově pojetí je z toho roztomilá bondáž, zatímco ve Swiftově? Koho by zajímal svázaný chlap? Totéž se dá říci o scéně, v níž Gulliver(iana) vlastní močí hasí požár liliputánského města.

Puristé si samosebou budou rvát chlupy z těla, když uvidí, jak mnohavrstevnatý Swiftův román slouží v Italově podání jako chatrné lešení pro nestoudné scény, ale co naplat. Manara své ženy skutečně umí kreslit dokonale a nemusí být každý markýzem de Sade, aby nutně spojoval erotiku s filozofií.

Dílko osvěžuje nový překlad neštítící se použít tu ostřejší slovíčko, onde zase milý novotvar „liliprdka“.

Trochu těžkopádněji, výtvarně i vypravěčsky, pak v tomto srovnání vychází následující Zlatý osel zpracovávající stejnojmennou antickou látku od Apuleia. Původní text je jediným kompletně zachovalým latinsky psaným antickým románem. Krásný mladík Lucius je zde vlivem čarovného elixíru proměněn v osla a prožívá sérii strastiplných příhod částečně vyvážených jednou nenuceně zoofilní erotikou s krásnou měšťankou, které již její manžel co do velikosti nestačí. Podstatně více erotiky si však Lucius užije před touto proměnou i po ní, neboť ani za svůj lidský nástroj se nemusí zrovna stydět.

Kniha vychází v pěkné úpravě s pololesklou obálkou a v náležitě dimenzovaném formátu. Škoda jedné malé nepozornosti při přípravě, kdy v jednom z panelů zůstal nedopatřením trčet text z neexistující promluvové bubliny.

Nakladatelství Crew zvolilo jinou taktiku a vydalo Manarův Klik. Respektive Kliky, protože jde o volnou řadu dobrodružství krásné Claudie, které šílený obdivovatel namontuje do hlavy jakýsi biologický čip na dálkové ovládání. Tím pak lze regulovat stupeň frivolnosti až doposud cudné, ne-li frigidní Claudie.

Přiznejme si, že vymyslet podobnou zápletku asi nedalo moc práce, ale když Manara ženu na ovladač vymyslel, psal se rok 1983 a publikum přece jen bylo ochotné zbaštit výměnou za nějakou tu obnaženou bradavku kdeco. České vydání obsahuje všechna čtyři alba Kliku, ta následující Manara vydal v letech 1991, 1994 a 2001.

Hodnotit příběhy společně příliš nejde, protože je dělí rozpětí skoro dvaceti let a kvalitativně se značně liší. Zatímco kresba je lepší a lepší, zápletka se s každým dalším pokračováním stává méně uvěřitelnou, až u posledního alba získáte dojem, že se někde muselo ztratit pár stránek, protože smysl se vytratil zadními vrátky (kterými to vlastně v podstatě začalo, když si do nich paní Claudie vrazila svíci, ve které se ukrýval drahý diamant, ehm).

Každopádně první album je zábavnou erotickou groteskou, která z tématu vytěžila maximum. Druhé album přináší ještě více erotiky než to první, třetí se odehrává až v Jižní Americe a to poslední už má z důvodů vyčerpanosti námětu v zásadě jinou hrdinku a Claudie slouží pouze jako prostředek pomsty. Ale ruku na srdce (na srdce, říkáme!), komu by to vadilo? Zápletka tu slouží jen jako zástěrka pro možnost zobrazování ženské krásy v područí krabičky s vysílačem, kterou po naprostou většinu času svírají ve svých rukou muži. Výsledek je jasný a v Manarově podání (do rozebírání genderové problematiky se raději nepouštějme) i velmi příjemný na pohled.