Kosmický pop i sedlácký rock ukončily letošní festival Primavera Sound. Pořadatelé opět hlásí rekordní návštěvu | Reflex.cz
nahoru

Kosmický pop i sedlácký rock ukončily letošní festival Primavera Sound. Pořadatelé opět hlásí rekordní návštěvu

ANTONÍN KOCÁBEK6. června 2016 • 09:00
Kosmický pop i sedlácký rock ukončily letošní festival Primavera Sound. Pořadatelé opět hlásí rekordní návštěvu
foto: primaverasound.es

Ve španělské Barceloně uplynulý víkend proběhl další úspěšný ročník kultovní hudební přehlídky. V areálu Parc Del Fòrum v jejím finále vystoupili americký rocker Ty Segall a německé elektronické trio Moderat. Úplně poprvé byly letos všechny vstupenky vyprodány už několik týdnů před zahájením.

Nejvíce hudebních nadšenců v pátek přilákali britští Radiohead, ale úspěch slavily i zběsilé rockerky Savages, jejichž zpěvačka strávila půl setu na rukou a nad hlavami posluchačů z prvních řad. Sobotu opanovali fanoušci islandské skupiny Sigur Rós a zpěvačky, známé jako PJ Harvey. Ta spolu s materiálem aktuální, silně sociálně laděné a textově aktivistické desky The Hope Six Demolition Project s sebou přivezla i novou sestavu doprovodné kapely, svou početností připomínající menší orchestr. Po skončení letos pořadatelé oznámili celkem 200 tisíc návštěvníků. A nutno říci, že nejde o čísla víceméně odhadovaná, jako u většiny českých festivalů - každý z příchozích zde projde při vstupu elektronickou evidencí čipu, umístěného v náramku.

Opět se ukázalo, že nejsilnější zbraní této akce je žánrová pestrost: ve stejnou doby, kdy kupříkladu hrála PJ Harvey, řazená k alternativnímu rocku, na jiných pódiích zároveň vystupovali i americký raper Pusha T, senegalské hvězdy africké scény Orchestra Baobab, blackmetalové legendy Venom a lucemburský elektronický projekt Sun Glitters. Záběr přehlídky tak opět sahal od nejmelodičtějšího popu, až po ty, kteří zasvětili celou svou tvorbu experimentu a hudební výlučnosti, popřípadě jejich pódiová show stavěla na divadelní či výtvarné performanci.

Tu připomínal třeba blok křehké norské zpěvačky Jenny Hval. Její éterický lkavý vokál doprovázela hudbou, s inspirací třeba u Bjork, dvojice spoluhráčů. Muž, starající se o elektroniku a slečna střídající tubu a klávesy byli oblečeni stejně jako zpěvačka do upnutého trikotu tělové barvy a měli i stejnou blond paruku. Součástí písní pak bylo třeba líčení, mazání se krémem či stříhání vlasů.

Podobné podivnosti ale byly zřejmé i v davu návštěvníků. Na Primaveře není nijak výjimečné potkat muže s umělými květinami ve vlasech, dívky, které své minišaty doplňují vysokými plastovými botami, ale také starší ženy v dlouhých róbách vedle mužů v tričkách s motivy nejhrubších metalových spolků. A samozřejmě všechny možné barevné kombinace oblečení, vlasových kreací a tetování či piercingu. Vedle k vizuálnímu extrémismu směřujících jedinců, svádějících k domněnce, že jde o festival “divných lidí”, jsou tu ale i tisíce pečlivě nalíčených slečen v halenkách či kostýmcích s vizáží úřednic a mladíků vyhlížejících, že příští týden převezmou otcovu firmu. A ještě jeden výrazný rozdíl je zde patrný oproti podobným akcím u nás: znatelně vyšší podíl nikoli jen mladých návštěvníků. Není tak těžké potkat čtveřici společně se bavících kamarádek, které jsou ve věku “čtyřicet plus” a rozhodně nikoli sportovní postavy, jak sledují se zaujetím nadměrně hlasitou a punkově divokou produkci na podiu.

Odpovídá to i programu. Ačkoli je Primavera vyhlášená velkým množstvím mladých a hudebně i služebně čerstvých interpretů, v pátek zde zahráli i klasici elektronického industriálu Cabaret Voltaire nebo američtí rockeři Dinosaur jr., na které přísahaly všechny grunge kapely, včetně mnohem slavnější Nirvany. V sobotu pak vedle blackmetalových otců Venom bylo možné i vzpomínat s Brianem Wilsonem z letitých The Beach Boys, který neopomněl ani na u nás díky Plavcům a jejich “vyplouvající lodi John B” zlidovělý folkový tradicionál Sloop John B. Právě Wilson letos naplnil oblíbenou tradici festivalu, kdy některá z hudebních legend tu vždy přehraje znovu celé své, často letité, album. Po loňských Horses od Patti Smith to tentokrát v jeho podání byla deska Pet Sounds z roku 1966.

Na své si přišel snad každý. Zatímco oduševnělá písničkářka Julia Holter dojímala svými melancholickými písněmi za doprovodu kontrabasu a violy, rocker Ty Segall nabídl neurvalý, hlasitý a rytmicky divoký nářez, při kterém byl on i jeho kytarista oblečen v klasických montérkách, a navzdory pozdní noční hodině do nadšeně aplaudujícího davu několika tisíc lidí svým obhroublým dřevorubeckým rockem doslova pumpovali energii. PJ Harvey zvolila téměř divadelní image, kterou dotvářel plný zvuk s třemi saxofony, třemi kytarami a dvojicí bubeníků, zatímco islandští Sigur Rós vypiplávali svou hudební atmosféru zasněných a nadoblačně plynoucích i krásných písní videoprojekcí, která by se uplatnila v programu libovolného planetária.

I letošní ročník ovšem potvrdil, že Primavera není jen festival hvězd. Přesto je nutno připomenout, že český návštěvník je tu může vidět v přirozeném prostředí, které není poznamenáno konzervativností českých médií považujících za hudební celebritu Michala Davida, a také se mu dostane i těch, kteří jsou v pozici, že už se jich nejspíš “doma” nedočká, protože se pohybují v pro české pořadatele nerentabilních výších honorářů. Přes půl Evropy se ale do Barcelony vyplatí vypravit právě kvůli méně známým a vycházejícím jménům, objevujícím nové hudební dimenze. Tak jako se to letos autorovi těchto řádek stalo třeba s elektronickými skřítky RSS Boys, hlučnými Viva Belgrado nebo zvukově inovativním triem Autolux. Prostředí festivalového areálu na mořském pobřeží a krásné město s bohatou porcí památek jsou už pak k tomu výletu jen přidaným bonusem.

ANTONÍN KOCÁBEK

Klíčová slova:
primaverafestival


Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější