Dnešní večer v libereckém Naivním divadle se bude točit kolem Titaniku. Z hlubin se ozvou potemnělé samply akustických zvuků, těch posledních, které – coby svědci nenávratně ztraceného – z lodi a jejího života zbyly. Svou desku pojmenovanou 10 000 žárovek tu pokřtilo elektronické duo KORA ET LE MECHANIX, jedno z nejvýraznějších uskupení české ambientní hudby. Skupinu tvoří hudebník a herec Filip Homola a hudebník a grafik Reflexu Michal Kořán.
Čím je inspirovaná vaše nová deska 10 000 žárovek?
MK: Album je inspirované experimentálním básnickým eposem německého spisovatele Hanse Magnuse Enzensbergera Zánik Titaniku.
Čím vás tahle předloha tak přitahovala?
FH: Rozhodně kvalitou poezie a užitím Titaniku jako alegorie k zániku současného světa a vůbec úpadku společnosti.
MK: Ovšem kromě samotné knihy a její poezie jsme se začali zabývat i samotným zaoceánským parníkem a byli jsme fascinováni řadou zajímavých momentů, kterou si tato loď s sebou nese. Jak technické parametry Titaniku, tak samotné příběhy lidí i celý jeho krátký příběh jsou neuvěřitelně fascinující.
Jedná se o typický ambient? Jak svoji hudbu definujete?
MK: Ambientní deska to úplně není, spíš jde o jakýsi soundtrack volně inspirovaný Enzensbergerovou knihou. Sami jsme si na desce naši hudbu definovali jako žánr „zvukového dobrodružství“.
FH: I proto jsme toto album zařadili do našeho projektu, který jsme nazvali SOUND ADVENTURE EXPERIENCE PROJECT, na nějž v budoucnu chceme navazovat.
Kolikátý je to váš společný projekt?
MK: Nové album 10 000 žárovek, které teď vydalo nakladatelství POLÍ5, je páté v pořadí, ale s Filipem spolupracujeme už 28 let v různých uskupeních a projektech.
Třeba?
MK: Společně hrajeme od roku 1986. Už začátky byly dost experimentální. Pak jsme se trochu přiblížili k rockové hudbě, ale od devadesátých let jsme se věnovali hlavně ambientu a elektronice. Kromě společných věcí jsme spolupracovali i s dalšími hudebníky. Mě počátku dost ovlivnil bratr Jaroslav, s nímž jsme založili industriálně meditativní skupinu Orloj snivců, kterou vlastně tvořil jeden velký hudební nástroj sestavený právě mým bratrem. Ale asi nejzajímavější období kromě Kora et le Mechanix jsem zažil po boku Pavla Richtra, s nímž jsem hrál i na řadě divadelních soundtracků. Za jeden z nich jsme v roce 2003 dostali i cenu za nejlepší scénickou hudbu na Divadelním festivalu v Nitře.
FH: Kromě Kora et le Mechanix se v posledních deseti letech věnuju i skladbě scénické hudby. A zkušenosti odtud jsem ve velké míře přenesl i na aktuální album 10 000 žárovek. Jinak se naplno věnuji loutkovému divadlu v Naivním divadle Liberec.
V rámci libereckého koncipovaného večera Zánik Titaniku vystoupil také překladatel Enzensbergerovy knihy Pavel Novotný, jehož modulovaný hlas na albu ostatně zní, a vše doprovodila vernisáž výstavy – jak jinak zánikem Titaniku inspirovaných — serigrafií Jana Měřičky.
