Útlé a dobré: Pálenka a Místnost

Útlé a dobré: Pálenka a Místnost Zdroj: Archív

Útlé a dobré: Pálenka a Místnost

Vynikající povídky a črty českého debutanta – o banátské krajině i o krajině duše. Duše psychopatova se nám pak odhalí ve švédské novele situované do (jak milé, jak důvěrně známé!) kancelářské budovy.

PálenkaPálenka|ArchívMatěj Hořava: Pálenka. Prózy z Banátu

Už dlouho nebyla česká literární publicistika z něčeho tak u vytržení. Loňské útlé knížce Pálenka z pera autora skrytého za pseudonymem Matěj Hořava (údajně ročník 1980) se právem dostalo nadšení kritiky a posléze Ceny pro objev roku Magnesia Litera. Krátké příběhy vypravuje mladý učitel, usídlený v rumunské části Banátu, v české vesničce – kráčí tamní zdivočelou prapřírodou, noří se do vzpomínek (dětství strávené ve smogu a tělocvičnách Děčína a snad na českolipském sídlišti Sever, posléze přesazení do Brna, po studiích útěk do Bavorska, pak osada v Banátu jako nějaká krabička poslední záchrany), pozoruje malé výjevy a popisuje je velkými slovy, poskládanými s takovým mistrovstvím, tak nezvykle, lyricky, mučí se minulostí, přecitlivělý vězeň své paměti. „V tom prvním jaru; v tom prvním pozdním, do léta se už lámajícím jaru jsem se pokoušel napsat příběh o jedné mladičké Srbce, která se utopila v Dunaji. Skutečně se to stalo; vyprávěla mi to hospodská Marje; jak ji vytáhli; ještě ne nafouklou a ožranou od ryb; bílou a studenou…“ Strhující kniha – a vydalo ji brněnské nakladatelství Host, mimochodem. 

 

MístnostMístnost|ArchívJonas Karlsson: Místnost

Výborný herec, který navíc skvěle píše dramata i prózy. Máme v Česku nějaký podobný přírodní úkaz? Je jich jako šafránu, a proto věnujme pozornost čtyřiačtyřicetiletému Švédovi Jonasi Karlssonovi a jeho v lecčems kafkovské, v lecčems orwellovské, v lecčems surreálné novele Místnost (v překladu Lindy Kaprové ji vydala Kniha Zlín), která se odehrává v kanclu a v kamrlíku, který nejspíš vůbec neexistuje. Vypravěčem je nesmírně ctižádostivý úředník Björn, který má sklony terorizovat okolí svou pedanterií, šprťáctvím, tím, že se chová a mluví jako neempatický robot a že vidí to, co jiní nevidí, a tisíci dalšími drobnostmi. Jak si má čtenář poradit se vztahem k tomuto „sympaťákovi“, když ho zároveň kolegové šikanují a on má takový dar vyprávění? Kancelářská banalita se stává dramatickou, zábavnou a atraktivní, k neuvěření.