Rada pro reklamu zakázala reklamu kvůli - blasfemii. Ano, ještě v roce 2017 - dokonce na jeho konci - se v naší zemi operuje s termíny rouhačství a urážka náboženství. Ale co by to bylo za Boha, kdyby se nechal urazit jedním vtipem?
Reklamní kampaň na službu odložené platby v eshopech se stala terčem řady udání soukromých občanů. V reklamě se objevuje blíže nespecifikovaný Prorok a texty „V Twistu poznáš spásu!“ Další spot vyzývá diváka, ať se obrátí k Twistu, vyvolá Twista nebo odloží svou platbu ve jménu Twista. A občané psali Radě haldy stížností. Arbitrážní komise Rady poté vydala prohlášení: „Byť Arbitrážní komise uznává, že motivem zadavatele pravděpodobně nebyla snaha zasáhnout do náboženského cítění spotřebitelů, upozorňuje, že rozhodujícím prvkem není subjektivní vnímání reklamy zadavatelem či motivace zadavatele, ale to, jak reklamu vnímá veřejnost.“ A reklamu zakázala. A já se ptám - zcela dezorientovaně - proč vlastně. Kristus hlásal lásku, spásu, a odpuštění. Skutečně si některý křesťan myslí, že to uráží jeho Boha, jeho víru a tradici?
Nebyla prolita krev, jen si někdo udělal srandičku! Abych mohl dále pokračovat, nejprve musím vyjasnit svá osobní stanoviska. Nacházím útočiště v Buddhovi, takže jsem „buddhista“. A není to tak málokdy, co zahlédnu Buddhu někde v reklamě. Obvykle v reklamě na dovolenou, ale i na nejrůznější dušezpytné kursy. A jako opravdu přesvědčenému a zásadovému buddhistovi je mi úplně jedno, jestli si z Buddhy někdo dělá srandu. Je to mezí ním a Buddhou. Já dobře vím, že Buddha se na vtipálka nezlobí, a rozhodně ani mě, ani Buddhu ty reklamy neurážejí. A pokud někdo začne vyrábět doplněk stravy Nervohoj, vyráběný z trusu činčil krmených marihuanou, je plně na něm, zda si dá reklamní heslo „Po Nervohoji budete klidní jak Buddha“. Je mi to jako správnému buddhistovi srdečně jedno.
Nyní však Rada zatrhla „spasitelskou“ reklamu proto, že uráží náboženství. A mě nezbývá než položit onu zásadní otázku: No a co? Proč má být kolektivní iracionalita víry chápána výše a posvátněji než jiné iracionality a kolektivní identity? Je naprosto v pořádku, košer a přijatelné, když si někdo dělá srandičky z fanouška Baníku. Je naprosto v pořádku a košer, když si dělá někdo srandu z vegana. Ovšem jak hrot vtipu zamíří na lidi stižené kolektivní náboženskou iracionalitou, je zle a společnost se tváří, jako by náboženství bylo nějakým nadřazeným, posvátným a zvláštní péči zasluhujícím fenoménem, který má nárok požívat zvýšené ochrany. Který má nárok nebýt používán v reklamě, nebýt zesměšňován a snižován.
A já se - jak výše psáno, jako přesvědčený buddhista - musím ptát proč. Je opravdu v roce 2017 - a dokonce na jeho konci - možné kalkulovat s pojmy, jako je rouhačství, blasfemie? Nepatří tyto prohřešky spíše minulosti, a není právem občanské společnosti dělat si srandu z toho, z čeho sama chce? Vezměme si například rybáře - skupinu, spojenou podobně jako katolíci nějakým společným zájmem a společným viděním světa. Rybáře jsme standardně zvyklí nazývat frází „tišší blázni“. Je to urážlivé, je to dehonestující, a nikomu to nevadí. Tak proč mají mít pánbíčkáři nějaké nadstandardní výjimky?
