nahoru

Co když Američané provedou preventivní úder na Severní Koreu? Nepřítel má mnoho výhod

Jan Jandourek25. září 2017 • 08:00
Severokorejský prezident Kim Čong-un a jeho americký protějšek Donald Trump
Severokorejský prezident Kim Čong-un a jeho americký protějšek Donald Trump
• foto: 
ČTK a Blesk - Aneta Schürgerová

Daniel L. Davis píše na serveru nationalinterest.org, jak je obtížné výrazně zasáhnout nepřítele, byť máte vojenskou převahu. Jde samozřejmě o problém preventivní války s KLDR.

Daniel L. Davis v únoru 1991 bojoval v Iráku během akce Pouštní bouře. Dvaačtyřicet dní bombardovala americká letadla Saddámovy tanky na poušti. Cíle byly snadno viditelné. Iráčtí obrněnci se doslova neměly v otevřené poušti kde skrývat. „Jak jsme však zjistili, když jsme se s nepřítelem skoncovali, více než 80 procent nepřátelských tanků a dalších obrněných vozidel přežilo letecké útoky. Nepřítel, který se nedokáže skrýt ani bránit, může pořád ještě přežít i vytrvalé bombardování a to i za ideálních podmínek k útoku.

V září 2011 byl na operační základně USA v provincii Kunar ve východním Afghánistánu. Ta byla napadena příslušníky Talibanu. Byli umístěni na boku hory s dobrým výhledem nazákladnu umístěnou níže. Vojáci USA po dobu třiceti minut opětovali palbu  těžkými kulomety a 105-milimetrovými dělostřeleckými náboji a přesto nemohli útočníky umlčet.

Nakonec provedl americký stíhací letoun bombový útok na pozice nepřítele a jeho jednotky zničil. Drsné afghánské hory poskytly bojovníkům Talibanu – samy o sobě – možnost odolat těžkým zbraním.

Důsledky jsou jasné: pokud rakety a neomezená vzdušná síla nejsou dostatečné k tomu, aby po čtyřiceti dvou dnech zničily nepřátelskou výzbroj na otevřené poučti a pokud muži oblečeni jen v nějakých hábitech mohou na povrchu hory vzdorovat těžkým zbraním, pak desítky tisíce severokorejských dělostřeleckých jednotek, jejich mobilní odpalovací rakety a skrytá sila jaderných raket mohou vydržet i ty nejvytrvalejší útoky.

Saddám Husajn udělal zásadní chybu, totiž že neudělal nic. Tak by se ale Kim Čong-un nejspíš nechoval. Mohl by odpovědět dělostřeleckou palbou na jihokorejský Soul a až by ho část zničil, mohl by si klást podmínky, po jejichž splnění by byl ochoten palbu zastavit. Mohl by také se stejným úmyslem, totiž vynutit si podmínky jednání, vypustit jednu jadernou střelu na Japonsko.

Severokorejci samozřejmě ničivou sílu amerických letadel znají a s největší pravděpodobností své palebné pozice umístili na odlehlých místech v horách. Stejně tak jsou skryta raketová sila a pro Američany může být obtížné je lokalizovat. Kromě toho může mít Severní Korea také mnoho mobilních odpalovacích zařízení ukrytých v podzemních skladovacích prostorách, dokud nepřijde čas jejich použití. „Je poučné poznamenat, že tisíce koaličních letadel nebyly schopné zabránit ani nešťastnému Saddámu Husajnovi, aby odrazil třicet devět balistických střel z mobilních odpalovacích zařízení během akce Pouštní bouře,“ píše Davis.

Bilance preventivní války tedy vypadá neradostně, pokud nebude člověk ochoten přijmout civilní ztráty pohybující se ve stovkách tisíc nebo milionů lidí.

Co je tedy vlastně možné dělat? Trumpova administrativa může a měla by jasně sdělit, že pokud přijde od KLDR útok na americká zařízení nebo na spojence (nebo se takový útok jasně chystá), bude následovat represivní odpověď, která sílu útoku mnohonásobně předčí.

To by bylo důvěryhodné a odůvodněné použití americké vojenské síly. Autor soudí, že kombinace diplomatického jednání, ekonomického tlaku a věrohodného vojenského zastrašování může vést Severní Koreu tomu, aby se nakonec vzdala svých jaderných zbraní.

Tolik jeden z názorů. Fakt je, že Donald Trump už hrozbu silné odvety v případě útoku při svém projevu v OSN řekl. Teď záleží na tom, jestli to bude stačit a co dělat v případě, když to stačit nebude.





Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,620
21,830
29,070
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře