Článek 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nám stručně říká: Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Hranice mezi respektem ke svobodě slova na straně jedné a nutností bránit šíření nenávisti, rasismu a obecně názorů těch, kdo vyzývají k potlačování lidských práv a svobod, nepochybně je velmi tenká. Její vymezení je ale jednou ze základních otázek v demokratické společnosti. A proto je dobré, nikoliv škodlivé, o ní hovořit.
Tato otázka o to silněji vyvstává v dnešní době mj. i v souvislosti s uprchlickou krizí a s tím souvisejícími projevy některých takzvaných vlastenců, jako je třeba nechvalně známý Martin Konvička a jeho xenofobní hnutí IvČRN.
Sledovat diskuse na téma této hranice zpovzdáli je jistě zajímavé. Ještě zajímavější je se do takové diskuse zapojit nastolením otázky, zda na právnické fakultě Univerzity Karlovy mají přednášet občanské právo lidé, kteří své veřejné projevy dlouhodobě zasvěcují boji s něčím, co nazývají „pravdou a láskou“ nebo „sluníčkáři“, a přitom se tak nějak mimochodem veřejně zastávají nacistů. Takovým člověkem je například Vít Zvánovec, jenž je považován za „otce české Wikipedie“ a v současnosti jako externista přednáší na právnické fakultě UK. Na jeho facebookovém profilu namátkou najdete třeba myšlenku, že ten, kdo nazývá obdivovatele Slovenského štátu Mariana Kotlebu nacistou, je lhář:
Při vědomí těchto názorů Víta Zvánovce jsem si dovolila v uzavřené studijní skupině svého ročníku na právech položit otázku, zda nám takoví lidé mají na právnické fakultě Univerzity Karlovy přednášet. Je sice pravda, že za druhé světové války nacisté do budovy fakulty umístili velitelství SS, a tak i dnes snad bylo na co navazovat, názory pana Zvánovce se mi ale i přesto zdály být poněkud silná káva.
Otevřít diskusi na relevantní téma však byl zjevně neuvážený krok: díky nejmenovanému dobrodinci se printscreen mé otázky dostal do rukou islamofoba Konvičky. No a jak si pan Zvánovec a jeho „přátelé“, včetně Martina Konvičky, představují demokratickou diskusi, bylo vidět během několika málo hodin.
Komickou třešničkou na dortu bylo Konvičkovo prohlášení, že by bylo lépe vyměnit mě po islámské invazi za levnou ropu. Prý tak za dvě decky. Konvička a takzvaní obránci evropských hodnot se bijí v prsa za práva žen, ovšem evidentně pouze takových, které by papouškovaly jejich přitroublé názory. Pokud jde o ty ostatní ženy, mezi něž se počítám i já, pak opravdu věřím tomu, že by nás pánové Konvička, Hampl a jejich přátelé po té jimi očekávané invazi muslimů za ropu opravdu nejradši vyměnili.
Na druhou stranu je tragikomické, že se mi podařilo nebohé diskutující z IvČRN zmást. Jak vyplynulo z jejich velmi plodné debaty, diskutující včetně Konvičky se shodli, že můj zcela árijský vzhled nekonvenuje s mými (podle nich) sluníčkářskými názory. No jo, holt ne každý, kdo má blond vlasy, musí být duší nácek. Zvláštní, že?
A co z toho plyne?
Buď se musím smířit s faktem, že jsem neomarxistka, jež „nikdy neudělala nic pro vlast“ a z Víta Zvánovce chce udělat druhého Ludvíka, protože přece veřejné zastávání neonacisty je úplně totéž jako napsat na korespondenční lístek, že optimismus je opium lidstva, zdravý duch páchne blbostí a ať žije Trockij. A, nedej bože, poukázat na to je totéž jako být prokurátorkou Brožovou-Polednovou v procesu s Dr. Horákovou.
Anebo jsem student jako každý jiný, kterému záleží na jeho vlasti, na naší mladé demokracii a na dodržování lidských práv a základních svobod, a proto nejásá nadšením, když nám na fakultě přednášejí lidé, jejichž myšlenkový svět je se základními principy evropského pojetí demokracie a lidských práv v naprostém protikladu.
Nutno podotknout, že až objevím další případ pedagoga, který svými názory může (ale také nemusí — to je zřejmě, jak vyplynulo z debaty, případ pana Zvánovce) ovlivnit formující se osobnosti mladých studentů, nebudu váhat se ozvat znovu. Čímž taky odpovím na otázku jedné z diskutujících: CO JSTE UDĚLALA PRO VLAST, PANÍ STONIŠOVÁ??
