Nepředpokládal jsem, že na 37. sjezdu ČSSD začnu debatu o výši a rovnoměrném rozdělení daňové zátěže. Již dříve jsem mnohokráte mluvil o tom, že naše země je daňovým peklem pro zaměstnance a daňovým rájem pro mnohé firmy - a také nemalou část OSVČ. Tato moje slova se vždy ztratila v běžném mediálním provozu.
Teprve v okamžiku, kdy jsem řekl, že „OSVČ parazitují na systému sociálního pojištění“, strhla se mela. Měl jsem samozřejmě politicky korektně říci, že „OSVČ neadekvátně přispívají do systému sociálního pojištění a také do systému zdravotního pojištění a do státního rozpočtu“. Za politickou nekorektnost jsem se několikráte omluvil, nikoliv však za věcný obsah sdělení. Na něm trvám.
Z výše uvedeného je zřejmé, že jsem vůbec netvrdil, že činnost OSVČ není záslužná a potřebná pro společnost, jenom říkám, že přispívají méně oproti zaměstnancům do systému. Přispívají do systému neadekvátně málo i v případě, že na všechnu svoji činnost vydají faktury, vše řádně zúčtují, podají daňové přiznání a zaplatí podle českých zákonů daně, sociální a zdravotní pojištění. Za to pochopitelně nemohou, protože tato pravidla nastavila vláda a parlament současné vládní koalice v posledních 7 letech. A nastavila je chybně.
Co se týká daní z příjmů fyzických osob, tvrdá data ministerstva financí za rok 2012 říkají následovné: daň z příjmu placená celkově zaměstnanci byla 81,7 mld. (3,5 mil. lidí) a od OSVČ dostal stát 1,7 mld. Kč (950 000 lidí). Jinými slovy, každý zaměstnanec dovedl každý měsíc do státní pokladny 1945 Kč a každý OSVČ pouze 149 Kč měsíčně. Ministr Kalousek k tomu 3. 1. 2013 poznamenal, že: „Nepoměr mezi odvody zaměstnanců a živnostníků považuje, za dlouhodobě neudržitelný a neobhajitelný.“
Ale toto není konec historky, ještě je tu sociální a zdravotní pojištění: Platba sociálního pojištění na jednu OSVČ v roce 2011 činila 25 905 korun za rok, zatímco u zaměstnance plus zaměstnavatele, který za něj zaplatil, činila 85 474 korun, což je poměrně zásadní rozdíl. Průměrný odvod jedné OSVČ do zdravotního pojištění za rok 2011 činil 16 966 korun a u zaměstnance a zaměstnavatele 37 341 korun. V Hospodářských novinách vyšlo hodnocení, kde ministr zdravotnictví Heger (TOP 09) v této souvislosti uvedl, že není normální, aby lidé přispívali různým způsobem do zdravotního pojištění, neboť rizika nemocí jsou pro všechny stejná.“
Shrnuto a podrženo, jestliže OSVČ konzumují stejné veřejné služby jako zaměstnanci, jestliže chtějí podobné důchody jako zaměstnanci, jestliže chtějí stejnou zdravotní péči jako zaměstnanci, měli by platit zhruba stejné daně jako zaměstnanci a zhruba stejné zdravotní a sociální pojištění jako zaměstnanci. Ne nutně stejné, velmi dobře rozumím argumentu, že OSVČ nesou na svých bedrech riziko podnikaní, riziko nespolehlivých odběratelů, kteří neplatí včas či vůbec a fakt, že na dovolenou si musí OSVČ nejprve vydělat a dovedu si představit, že budou platit o 20-30% nižší daně, sociální a zdravotní pojištění.
V současné době však platí v průměru daně o 94% nižší než u zaměstnanců!
V současné době však platí v průměru sociální pojištění o 70% nižší než zaměstnanci!
V současné době však platí v průměru zdravotní pojištění o 55% nižší než zaměstnanci!
Řešení výše uvedeného problému je i v zájmu OSVČ. V opačném případě budou v důchodu dostávat pouze minimální penzi a budou čerpat sociální podporu, aby dosáhly sociálního minima. A to je přece něco, co není důstojné českého živnostníka. A samozřejmě by neměl být zapomenout ten hlavní problém, kterým je fakt, že nekompetentní hospodářská politika Nečasovy vlády nás dostala do hospodářského poklesu, což vede k tomu, že práci nemají ani zaměstnanci, ani OSVČ. A to je ten úplně nejdůležitější problém, který je třeba v budoucnu řešit: práce.
Jan Mládek, stínový ministr financí ČSSD
