Jsou sytě oranžové, kulaté, lesklé a od října se pravidelně začínají objevovat v supermarketech v sekci ovoce a zeleniny. Většina zákazníků na nich maximálně spočine pohledem, ale jinak je ignoruje, protože si řekne: „Co s tím?“ Kaki je přitom nesmírně vděčný a flexibilní plod, který v kuchyni dokáže udělat spoustu parády. Stačí mu dát šanci.
Dlouhá léta byl pojem exotické ovoce synonymem pro pomeranče a banány. Od doby, kdy se s importními plodinami roztrhl pytel, dost záleží na tom, jaké má ten daný kousek PR, aby ho byl konzervativní český konzument ochoten akceptovat a v lepším případě i začít konzumovat. Kaki na tom s popularitou zatím není nijak zvlášť dobře, ale snad je to jen otázka času, kdy se z něj stane nudně běžná potravina. Potenciál na to má.
Jak se vlastně jmenuje?
Kořeny má v jihovýchodní Asii, ale dnes se
pěstuje v subtropických oblastech po celém světě, třeba i v jižní části Ukrajiny. U nás se začalo objevovat v obchodech před osmi lety. V Číně
se kaki pěstuje už přes 200 let, ale do botanických knih byl strom s názvem tomel japonský zanesen až v roce 1780. Trochu zmatku je stále kolem názvosloví, tomel japonský je totéž co
Diospyros kaki, tedy Diovo ovoce, proto se o něm mluví jako o ovoci bohů. Říká se mu ale také kakichurma, asijský či japonský persimmon, šaronské ovoce, korejské mango, medové jablko nebo čínská švestka… Čili totální zmatek, jenž by si zasloužil trochu uspořádat, aby chudák kaki vědělo, čí vlastně je. Jinak má v rodném listě samé pozitivní informace. Má sice nesporně vysoký podíl cukru (až 30 g na 150 g ovoce), ale také spousty vitamínu C a beta-karotenu, také draslík, vápník, hořčík, fosfor, železo, měď nebo mangan. Ideální sestava do sychravých dnů.
Chutnat vám bude jedině dobře zralé, což není takový problém odhadnout. Rozhodně to jde snáz než například u takového avokáda, které je neoblomně neprohlédnutelné. Kaki se sklízí nezralé, aby přežilo transport, v obchodě pak můžete narazit na ta s pevnou slupkou, ale i na chudáky, kteří tam leží nějaký čas a jsou poněkud pomačkaní – ty tam nechte jejich osudu a domů si přineste pevné nepoškozené plody. Nebudou zcela jistě ideálně zralé, ale několikadenní pobyt v pokojové teplotě to hravě spraví.
Dobře zralé kaki pak stačí jen rozkrojit a měkkou dužinu vydlabat lžičkou nebo ho prostě nakrájejte na kousky a snězte jen tak; nemusí se totiž loupat. Navíc je to jeden z těch vděčných druhů ovoce, jenž nám nekomplikuje život žádnými nekonzumovatelnými semínky. Chuť může leckomu připadat prostě nasládle mdlá či fádní, ale díky tomu lze kaki úspěšně kombinovat s lecčím. Tu nejjednodušší variantu už jsem nastínila v rámci snídaně, pak můžete kaki i se slupkou mixovat do smoothie, to zcela zralé se dá jednoduše namazat na chleba, třeba spolu s čerstvým sýrem. Kaki se dá usušit, dá se z něj připravit sorbet nebo zavařenina, té sluší vanilka nebo výraznější levandule, a skvělé je i pikantní čatní (flexibilní kaki dobře nese a příjemně tlumí výrazné chutě zázvoru a česneku).
To už se přenášíme mezi slané chutě… Zabalte kousky kaki do slaniny a krátce je opečte. Přidejte je do zeleninového salátu, třeba s kousky grilovaného kuřete a fetou, jeho příjemně nasládlá chuť dodá takovému jídlu další rozměr. Stačí pamatovat na to, že kaki potřebuje trochu pomoct, aby jeho kvality vynikly, kombinace s pikantními nebo kyselejšími surovinami z něj udělají hvězdu.
Recept: Chuťovky z listového těsta s kaki
Naskládat „něco“ na plát listového těsta je vždycky dobrá volba, jde jen o to, zvolit tu správnou kombinaci surovin. Ananas a šunku na pizze Hawai jsme adoptovali už před lety, tohle je o něco rafinovanější verze.
Plát listového těsta rozkrájejte na osm čtverců, do každého nožem vyryjte centimetr od okraje „rámeček“, díky tomu okraje při pečení hezky vyběhnou. Čtverce těsta potřete rozšlehaným vejcem a bohatě obložte parmskou šunkou, na plátky nakrájeným kaki a kousky gorgonzoly. Dejte do trouby vyhřáté na 200 °C a pečte 15–20 minut, dokud těsto nezezlátne a sýr nespojí všechny suroviny.
