V dubnu 2011 ukradl Václav Klaus v Chile plnicí pero. Učinil tak v přítomnosti vedle sedícího prezidenta tohoto státu, Sebastiána Piñery. Celý průběh zlodějny byl nafilmován a poté zveřejněn v masmédiích skoro celého světa. Jedná se o největší ostudu českého státu od doby bájného knížete Křesomysla.
To, co mě na celé věci hluboce konsternuje, je fakt, že český Parlament případ vůbec neprojednával ani duševně nemocnému kleptomanovi nevyslovil nedůvěru. Ještě víc zarážející je, že ani jedna z politických stran nevyzvala Václava Klause, aby odstoupil z úřadu prezidenta. Nemůže přece vést český stát a reprezentovat ho v zahraničí!
Na druhé straně, chceme-li být upřímní, zdá se, že prokazatelné krádeže ze strany našich prezidentů jsou jakýmsi „národním sportem“. Ovšem v objektivním srovnání s Václavem Klausem je u toho nikdy nikdo nefilmoval a za „tepla“ nechytil. Tedy snad s výjimkou Antonína Novotného, jenž byl posléze vyzván, aby slovenský kroj, který „omylem“ odvezl z Bratislavy do Prahy, vrátil Matici slovenské. Novotný sice na Slováky zanevřel, ale lidový kroj vrátil. Filmový záznam předávání kroje byl zničen. Václav Klaus naproti tomu plnicí pero vydat z ruky nehodlá! Začněme však od začátku:
Po podepsání mírové smlouvy ve Versailles 1919 se ministrovi zahraničí Francie Aristidu Briandovi „ztratily“ švýcarské náramkové hodinky Omega. Stalo se tak poté, co přenocoval v hotelovém apartmá u paní Hany Benešové. Pozdější prezident ČSR Dr. Edvard Beneš se hájil tím, že mu hodinky darovala jeho manželka, což byla bezpochyby pravda. Briand okomentoval událost podobně jako Pellé: „Nejdříve jsem hodinky všude hledal, než jsem přišel na to, že jsem je asi daroval Benešovi prostřednictvím jeho naprosto skvělé manželky Haničky …“ (ve skutečnosti řekl „květinka Hana“ – la petite fleur Hana).
Prezident dr. Emil Hácha navštívil v roce 1939 průmyslový obuvnický koncern Baťa ve Zlíně. Zde si vyzkoušel nový typ polobotek. Posléze s nimi odešel a „zapomněl“ je zaplatit. Marie T. Baťová, manželka majitele koncernu, věc dokonce urgovala přes tehdejšího ministra veřejných prací Dominika Čiperu, ten sice boty dodatečně zaplatil, ale přímo od prezidenta dr. Emila Háchy neobdržela paní Baťová nikdy ani korunu.
Zajímavý případ je prezident Antonína Novotný. Při jeho návštěvě Slovenska v Banské Bystrici mu místní domorodci vložili do ruky národní kroj jako symbol přátelství. Novotný se prý domníval, že je to „dar“, a odvezl kroj na Pražský hrad. Když se vše vysvětlilo, putoval slovenský výrobek nazpět do Banské Bystrice. Slováci jsou dodnes přesvědčeni, že Novotný národní kroj ukradl. Prezident Gustáv Husák byl obdivovatelem slovenského národního hrdiny Juraje Jánošíka. Vypůjčil si z národního muzea v Bratislavě valašku toho typu, kterou nosil Jánošík, a v kanceláři si ji na Pražském hradě nechal pověsit na stěnu. Muzeální kousek ovšem již nikdy nevrátil …
Existují pouze dvě výjimky: armádní generál Ludvík Svoboda a Václav Havel. Přes veškeré úsilí se mi při důkladných rešerších nepodařilo najít žádné indicie, že by tyto dvě osobnosti někdy někde něco odcizily.
