Záhadná nemoc

Záhadná nemoc

Záhadná nemoc

Čtvrt miliónu českých žen trpí zvláštní chorobou – endometriózou. Mizerný sexuální život, ztráta partnera, nezvladatelné bolesti, deprese, problémy v zaměstnání, tím vším si procházejí ženy se záhadnou diagnózou.


Něco uvnitř nich se zblázní a ony začnou často nevysvětlitelně trpět. Nikdo neví, podle jakého klíče si tahle nemoc vybírá své oběti. Stejně tak není jasné, jestli se vůbec někdy vyléčí. Mají endometriózu, jednu z nejpodivnějších nemocí současnosti, o které se stále ví příliš málo.
Jen v Česku ENDOMETRIÓZA ZASÁHLA ASI 250 TISÍC ŽEN, včetně autorky tohoto textu. Podle střízlivých odhadů žije pouze v EU 15 miliónů žen s touto diagnózou.
Endometrióza patří mezi jedno z nejčastějších gynekologických onemocnění vůbec. Z nejasných příčin se vnitřní děložní sliznice, jež se odlučuje při menstruaci, rozhodne, že se usídlí mimo dělohu a bude tam růst. A tak vznikají menší ložiska endometriózy prakticky kdekoli v oblasti břicha a pánve. Někdy má pacientka jen pár drobných flíčků o velikosti špendlíkové hlavičky a jindy to vypadá, jak kdyby jí někdo hodil do břicha granát a jeho střepiny zůstaly rozesety naprosto všude.
Samotná ložiska nemusejí působit žádné problémy, a tak mnoho pacientek ani neví, že chorobou trpí, ale také mohou udělat ženě ze života peklo. Endometrióza bývá totiž provázena silnými bolestmi nejen při menstruaci, ale i při běžných aktivitách. Nemluvě o tom, že zhruba polovina pacientek s touto diagnózou je neplodných. „Paradoxně za námi přicházejí pacientky s téměř miniaturním nálezem, a trpí neskutečnými bolestmi, a naopak často tak trochu náhodou zjistíme masívní postižení u ženy, která žádné potíže nemá,“ vysvětluje MUDr. Hana Hrušková z poradny pro endometriózu pražské gynekologicko-porodnické kliniky U Apolináře. Právě za ní přicházejí ženy doslova z celé republiky s prosbou o pomoc. Endometrióza jim ničí zdraví, život, ale i partnerský vztah.

NEMYSLET NA NEMOC
Své o tom ví i třiadvacetiletá Gabriela Belfínová, jež působí až neskutečně živě a optimisticky, přestože má za sebou drsný příběh bez dobrého konce. Celkem absolvovala devět operací, opakovanou hormonální léčbu a stejně není zdravá.


„Když mi bylo osmnáct, lékaři přišli na to, že mám ložiska endometriózy rozeseta prakticky po celém břiše. Řekli mi, že se s tím nedá nic dělat, a tak si mě začali přehazovat jako horký brambor mezi sebou,“ vypráví mladá žena, která kvůli endometrióze nenastoupila na vysokou školu, byť byla úspěšně přijata.
„Byla jsem hrozně mladá a dozvěděla se, že musím okamžitě otěhotnět, jinak nikdy nebudu moct mít děti. Přítele jsem přitom znala jen dva měsíce a neměli jsme kde bydlet,“ popisuje svou tehdejší situaci. Partner se ale naštěstí zachoval jako muž, Gabrielu si vzal a ona zakrátko otěhotněla. Happy end se ale tak docela nekonal. „Bohužel se zjistilo, že trpím syndromem předčasného stárnutí placenty, a tak hrozilo, že se dítě narodí mrtvé nebo vážně postižené,“ popisuje své vzpomínky a při tom hladí po hlavě svého zdravého čtyřletého syna, který se narodil tak trochu zázrakem.
Z jejího vyprávění mě mrazí po zádech, ale ona mi s úsměvem nabídne tác s úhledně vyskládanými jedenácti druhy vánočního cukroví. Všechno pekla sama. „Nesmím na svou nemoc myslet, tak se snažím nějak zabavit,“ říká skoro omluvně. Gabriela Belfínová přitom navzdory své nemoci studuje dálkově vyšší odbornou školu sociální a má obrovskou chuť pomáhat druhým lidem, což se stalo jejím povoláním. Jejím snem je věnovat se arteterapii. „Nedávno jsem byla na praxi v léčebně dlouhodobě nemocných a došlo mi, že endometrióza není zas tak hrozná. Sice někdy mě bolesti ochromí tak, že se nedokážu ani postarat o malého, ale jinak můžu žít jako všichni ostatní. Někdo má odstáté uši, jiný křivá záda a já mám tohle,“ dodává zcela klidně.
SEX S KRVAVÝMI SKVRNAMI
Snad ještě krutějším způsobem si osud zahrál s Renátou Baitoukou, drobnou elegantní čtyřiatřicetiletou tmavovláskou. Před deseti lety se u ní poprvé objevily bolesti v podbřišku, jež nepřestaly po několika měsících a ani po opakované léčbě několika druhy antibiotik.
„Z gynekologie mě poslali na ortopedii. Na páteři ale žádný nález nebyl, přesto mě poslali na elektroléčbu. V podbřišku mi mezitím vyrostla boule o velikosti pingpongového míčku, a tak jsem byla odeslána na chirurgii,“ popisuje svoji anabazi žena, která prošla gastroskopií i kolonoskopií, tedy hadice se sondou jí byla zavedena jak do žaludku, tak do tlustého střeva. Ani jedno z vyšetření není příliš příjemné ani estetické.


„Lékaři i okolí mě považovali za hypochondra, jemuž vlastně nic není a všechno si vymýšlí,“ dodává a vyjmenovává další nepochopitelná vyšetření, kterými prošla. Lékaři dokonce zvažovali, že má v těle exotického parazita. To celé trvalo tři roky. Nakonec Renáta změnila gynekologa a ten vyslovil podezření na endometriózu.
„V podbřišku jsem měla ložiska o velikosti dlaně a srůsty na střevech. Hned po operaci mi byly na tři měsíce nasazeny hormony, jež vyvolají umělý přechod. Jedna injekce mě stála asi sedm tisíc korun,“ vypráví vyrovnaně. I přes drastickou léčbu se u ní endometrióza vrací a způsobuje další srůsty na střevech. Renáta už není schopna normálně jíst ani se vyprázdnit.
Bere velké množství léků, včetně antibiotik, a přichází další rána. Otěhotní, ale kvůli nebezpečné kombinaci léků musí zvolit interrupci. Její sexuální život je v troskách. „Partner nezvládl mé neustálé bolesti při styku ani mou nekončící únavu. Takže jsem sama navrhla rozchod,“ dodává. Nyní je Renáta bez partnera a realisticky nečeká, že si snadno najde dalšího.
„Chlapů, kteří po pohlavním styku zjistí, že je všechno kolem postříkané krví, a mají se tvářit, jako že se nic neděje, asi moc není,“ konstatuje smutně a rychle mění téma. Rozhodně nechce, aby ji kdokoliv litoval, a tak začala dálkově studovat vysokou školu, obor francouzština v podnikání, spoluvlastní firmu obchodující s rehabilitačními pomůckami, aktivně sportuje a dře se víc než zdravý člověk. „Myslím, že tak jako se u nevidomých tříbí ostatní smysly, tak mě bolest naučila zvládat víc aktivit. Nejsem na tom špatně, mám zdravou dceru, daří se mi v práci, jen mám endometriózu,“ říká rezolutně a já nemám důvod jí nevěřit. Za pár týdnů se totiž Renáta se svou dcerou chystají do celostátního finále soutěže krásy a elegance žen Missis 2009.
CHLAP, KTERÝ NEUTEKL
Endometriózu z druhé strany zná osmadvacetiletý novinář Leoš Kyša, obrovský chlap s vizáží černohorského mafiána. Dobrovolně si vzal ženu s touto diagnózou, i když ho okolí varovalo. „Maminka byla z mého rozhodnutí úplně zdrcená. Tolik se těšila na vnoučata a já jí řekl, že nikdy nebudu mít vlastní děti,“ vypráví a popisuje první setkání své nastávající s rodiči.


Na malou moravskou vesnici přivezl vychrtlou chodící kostřičku, o které prohlásil, že si ji vezme, a to ji znal jen půl roku. „Od svatby mě zrazovali kamarádi, kamarádky i švagrová. Všichni si mysleli, že jsem se zbláznil. Ženská s endometriózou je divná. Pořád ji něco bolí, furt spí, všechno ji unaví a nechce sex. Takže se nedivím, že spousta chlapů uteče,“ říká věcně.

Přesto si nemyslí, že by vztah byl omyl. Chybou by podle něj bylo, kdyby svoji manželku litoval a myslel si, že kvůli nemoci něco nezvládne. Lítost je totiž to, co ženy s endometriózou nesou nejhůř. Dítě se Leošovi nakonec narodilo a sexuální život, jak říká sám, v rámci manželského stereotypu má. „Už mám odšukáno, takže si kvůli téhle prkotině přece nebudu hledat milenku. To bych byl zbabělec,“ konstatuje.
NEKONEČNÝ PŘÍBĚH
Typická pacientka, jež přichází do specializovaných center pro léčbu endometriózy, která jsou ve větších nemocnicích, je žena mezi 25 a 30 lety, jež má problémy s otěhotněním nebo trpí nevysvětlitelnými bolestmi. Endometrióza se ale může vyskytnout naprosto kdykoliv během období mezi první menstruací a přechodem. „Mám pacientky všeho věku, mladé dívky i ženy po několika porodech. Do ordinace chodí tři jeptišky, takže na výskyt nemoci nemá vliv sexuální život,“ popisuje doktorka Hrušková.
Bohužel k ní stále většina žena přichází po několika měsících i letech, kdy je okolí i sami lékaři považují za hypochondry. Endometriózu nelze prokázat jinak než laparoskopickou operací. Ostatní vyšetřovací techniky i přístroje endometriózu neukážou, a tak žena se podle vyšetření zdá zdravá, i když není. „Našim pacientkám se paradoxně uleví, když se dozvědí diagnózu. Konečně jim totiž někdo věří, že si nevymýšlejí,“ říká upravená lékařka středního věku. Na rozdíl od svých mužských kolegů má výhodu pohlaví a ví, jak i zdánlivě obyčejná menstruace může bolet. Podle ní však bolestivá menstruace automaticky neznamená, že žena má endometriózu. Pouze může, ale také nemusí být jedním z příznaků.
ÚTOK NA PSYCHIKU
Endometrióza ve své zákeřnosti útočí také na psychický stav žen. Není výjimkou, že nemoc doprovázejí depresívní stavy, nespavost, ale i značná náladovost. Pacientky tak trpí nejen fyzicky, ale i psychicky. Často se také u nich projevuje jednání v afektu, kdy je žena, jemně řečeno, protivná, až nesnesitelná. „Pacientka si neuvědomuje, co v afektu řekla, ale přesto za to pyká. Nejúčinnější pomocí je tedy ohleduplnost a velkorysost ze strany druhých,“ vysvětluje MUDr. Hana Kotásková, psychiatrička, která má ve své ordinaci několik pacientek s touto diagnózou. Podle ní by odbornou psychiatrickou pomoc měly vyhledat ženy, jež se bojí, že zůstanou samy bez dětí a bez partnera, ale také když mají sexuální problémy, poruchy soustředění, stavy afektu, bolesti hlavy a výpadky paměti po stresové situaci.


Spolupráci s psychiatrem doporučuje i MUDr. Eduard Kučera, CSc., z Ústavu péče o matku a dítě a autor jediné české publikace o nemoci Endometrióza – průvodce ošetřujícího lékaře. Podle něj je nutné dívat se na nemoc komplexně se všemi jejími důsledky. „Endometrióza má charakter rakoviny, i když nezhoubné. Zhoršuje funkci orgánů a nekontrolovatelně se šíří. Dodnes nevíme, proč vzniká, a tak léčíme pouze její důsledky, nikoliv příčinu,“ vysvětluje. Sám za úspěch považuje už jen to, když se nemoc dále nezhoršuje. Podle jeho slov lze vyléčit zhruba polovinu pacientek. Ostatní zažívají nekonečný příběh opakované hormonální léčby a operací. Paradoxně ale u třetiny žen se endometrióza objeví a zase sama vyhojí, někdy i bez lékařského zásahu.
Budoucnost endometriózy je nejasná. Na jedné straně roste počet mladých dívek, jež dlouhodobě užívají hormonální antikoncepci, která před vznikem nemoci chrání, a dokonce její mírnější formy úspěšně léčí. Na druhé straně není dosud rozklíčována příčina nemoci, a tak lékaři tápou. „Víme, že na vznik nemoci má vliv genetický faktor. Možná se v budoucnu podaří vyvinout genetické testování, jež by nám odhalilo, která žena je vystavena riziku výskytu endometriózy. Podobně už testy fungují u rakoviny prsu. Pak snad objevíme, jak pacientky léčit a úspěšně vyléčit,“ uzavírá doktor Kučera.



GENEZE NEMOCI
Poprvé byla endometrióza popsána lékařem českého původu C. Rokitanským v roce 1860 ve Vídni, samotný název choroby vznikl před sto lety. V posledních dvaceti letech výrazně vzrostl vědecký zájem o tuto nemoc. Z mnoha studií vyplývá, že počet postižených žen v populaci roste. V USA a Kanadě se odhaduje, že endometriózou trpí asi 5,5 miliónu žen. V sousedním Německu se každý rok objeví 40 tisíc nových pacientek. Nejmladší pacientce s endometriózou v České republice bylo 10,5 roku, nejstarší 78 roků. Několik studií ukázalo vyšší výskyt u bělošek a Asiatek s vyšším socioekonomickým postavením. Nižšímu riziku jsou vystaveny černošky, silné kuřačky a obézní ženy. V současnosti převládá názor, že na vzniku onemocnění se podílejí genetické, hormonální, imunologické a anatomické faktory.
ZDROJ: ENDOMETRIÓZA, PRŮVODCE OŠETŘUJÍCÍHO LÉKAŘE, MUDr. EDUARD KUČERA, CSc.



Setkali jste se s tímto onemocněním? Jaké jsou vaše zkušenosti?