Profesor JAROSLAV ČECHURA (69) je ve středověku i novověku jako doma. Zabývá se historickými tématy, která ostatním nepřipadají dostatečně důstojná, a svými názory čeří ustálený pohled na danou dobu. Napsal víc než čtyřicet knih, další má rozepsané, a aby toho nebylo málo, odborně dohlížel na film Jan Žižka, jenž je teď v kinech.
Filmový poradce radí, ale nerozhoduje. Smířil jste se s tím, jaká je vaše role ve filmu Jan Žižka?
S tím jsem počítal. Kdysi mě na Barrandově přizvali jako poradce k jedné historické detektivce. Její režisér byl nebývale upřímný: „Prosím vás, hlavně se nám do toho nepleťte.“ Když se mnou Petr Jákl, režisér Jana Žižky, něco konzultoval, v naprosté většině případů můj názor respektoval. Je však třeba si uvědomit, že netočil historickou rekonstrukci. Zfilmovat zajímavý osud je kumšt. Někdy vznikne strhující příběh, jindy je z toho precizní nuda, suchá jak troud.
Petr Jákl umístil děj do roku 1402. To jste mu doporučil?
To byl jeho nápad. O této Žižkově životní etapě se prakticky nic neví, což vybízí k různým interpretacím. Až do roku 1410 jsou prameny k Žižkovi tak slabé, že lze leccos konstruovat.
Byl rok 1402 něčím výjimečný?
Nebyl tak obyčejný, jak by se někomu mohlo zdát. V Betlémské kapli začal kázat Jan Hus. O dva roky dříve, tedy léta Páně 1400, byl Václav IV. sesazen z trůnu krále Svaté říše římské.
Označili ho za krále nepotřebného, nečinného a nedbalého. Byla to pravda, nebo záminka?
Václava IV. vystihují všechny možné, tedy i protikladné přívlastky. Jednoduchou záminku k odvolání poskytl sám. V polovině osmdesátých let 14. století přestal jezdit do říše. Jeho otec, Karel IV., se každoročně účastnil říšských sněmů. Václav raději trávil čas na Točníku, obklopen svými neurozenými kumpány. V soudobých pramenech je Václav IV. označován také jako král líný. Mělo to své opodstatnění. Když za ním v roce 1393 přijelo poselstvo milánského rodu Viscontiů, nechal italskou delegaci čekat v Berouně čtrnáct měsíců, než ji přijal. Čtrnáct měsíců! Nelze se divit, že na něm nenechali nitku suchou. Vladařské povinnosti Václava příliš nebavily, byl jimi přesycen.
Vládnutí přece není zábava. To mu otec neřekl?
Karel IV. zapojoval malého Václava do politiky až nadmíru. Co si ale tak pětiletý kluk mohl myslet o vládnutí, když v Norimberku projížděl s otcem slavobránou a klanělo se jim celé město?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
