nahoru
Premium Rozhovory

Zadní herec od Cimrmanů Jan Hraběta: Otce mu zavřeli bez soudu a i jemu vyhrožovali estébáci kriminálem

Vašek Vašák 23. srpna 2022 • 06:15
Zadní herec od Cimrmanů Jan Hraběta: Otce mu zavřeli bez soudu a i jemu vyhrožovali estébáci kriminálem
foto: Nguyen Phuong Thao

Osudovou se pro něj stala nabídka pracovat jako osvětlovač v Divadle Na zábradlí. Odtud Jan Hraběta (82) přestoupil do Divadla Járy Cimrmana, kde „povýšil“ na herce. Kolegové v něm mu přezdívají baťovec – i kvůli osudu jeho otce, váženého baťovce, který si po nástupu komunistů odseděl tři roky ve vězení. Bez soudu!

Začal bych vážně. Málokdo ví, že jste žil se stigmatem zavřeného tatínka. Co provedl?

Soudruzi ho obvinili z velezrady, podvracení republiky a špionáže, protože byl zaměstnaný u švýcarský farmaceutický firmy Ciba. Hlavně ale bažili po našem majetku. Měli jsme velký byt, auto a chatu, tak nám všechno sebrali. Tátu přišli zatknout na mý desátý narozeniny: 10. května 1950.

Takže nic z toho, z čeho byl obviněn, neudělal?

Samozřejmě že ne. Naštěstí se k němu doneslo, kdy si pro něj přijdou, a tak tři dny nedorazil domů a snažil se schovat u známých nějaké peníze, aby nás aspoň trochu zabezpečil. Mezitím na něj v našem bytě čekali dva estébáci, co nám chodili pro housky a pro mlíko, abychom se s tátou venku náhodou nespojili. Všichni jsme z toho byli vyděšení, akorát mně se líbilo, že jsem nemusel tři dny do školy. Neměl jsem ji moc rád.

Jaký trest si nakonec musel odsedět?

Představovali si, že ho zavřou na jedenáct let! Jenže umřel Stalin, pár dní po něm i Gottwald, věhlasná Ciba zatlačila a nakonec ho pustili. Dodatečně ho aspoň odsoudili na tři roky. Celou tu dobu byl totiž bez rozsudku ve vyšetřovací vazbě, což bylo i tehdy protizákonný! Žádný monstrproces se nekonal. Takových případů byla spousta.

Kde si to odseděl?

V cele ne. Makal v dole, kde přišel o pár zubů, které mu vymlátili.

Navštěvovali jste ho?

Jasně. Táta fáral v Oslavanech, což byl lágr kousek od Brna obehnaný dvojitým plotem, uprostřed kterého běhali psi. Když jsme za ním přijeli, seděli jsme venku, kde byly z prken sbitý lavice, a mohli jsme s ním hodinu mluvit. Cesta tam nám trvala čtyři hodiny. Když byl dobrý dozorce, zamhouřil oko a mohli jsme tátovi šoupnout kus uzenýho, špek nebo flašku slivovice. I tak v lágru zhubnul o dvacet kilo.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.