Narva, jeden krok od Ruska. Jak Estonsko odolává tlaku zvenčí i zevnitř?

Hlavně si neberte žádná eura. A pokud je máte, běžte je rychle směnit tamhle za rubly, důrazně apeluje muž středních let ve frontě a po chvíli se k němu přidávají další. Skoro mrzne, a tak se každý snaží zahřát, čím to jde. Na židličky, jež sem někteří přinesli, se nedá ani podívat, natož sednout. Odskočit si lze na placené WC do přilehlé budovy a ve vzduchu je cítit alkohol, jako by se někteří před cestou na druhý břeh preventivně posilňovali.

Jsem v estonském městě Narva, v současnosti proslulém mimo jiné i svým hraničním přechodem do Ruska. Fronta vinoucí se do hlavní budovy je už jeho běžnou součástí. Estonsko má sice přechody tři, ten v Narvě je ale nejvytíženější. Možná proto, že podstatnou část cestujících tvoří obyvatelé města, kde absolutně dominuje ruská menšina. Je však jen pro pěší, jeho část určená automobilům zeje prázdnotou. Od roku 2024 kvůli rekonstrukci, zástupce ředitele policie a pohraniční stráže Veiko Kommusaar ale nedávno řekl, že to tak zůstane, dokud Rusko nezastaví válku proti Ukrajině.

„Co vozím z Ruska? To vám neřeknu. Budu mluvit o všem, ale tohle prostě nemůžu prozradit,“ tváří se tajemně Vladimir. Právě se vrátil z vězení, kde seděl už potřetí za krádeže. Seznamuje mě se zákonitostmi toho, jak to na zdejším přechodu chodí. Je například zakázáno vyvážet národní měnu Estonska euro, ale i třeba polské zloté, a to i v malých částkách, zatímco dolary u sebe mít můžete. Fronta trvá zhruba tři až pět hodin a pak se cestující dostane na řadu. Po důkladné prověrce a prohlídce dokumentů je chodec vpuštěn na most. Na druhé straně je Ivangorod a území Ruské federace. Silnici na mostě pak z estonské strany nedávno osadili betonovými jehlany, aby se přes něj nedostala žádná auta ani obrněná technika.

„Převážet alkohol nebo cigarety nemá smysl, najdou to a zkonfiskují,“ říká Vladimir. Jeho kontrabandem jsou zřejmě léky, v Rusku prodávané levněji, a navíc tu lze sehnat ty, jež v Estonsku nejsou. Podobně se zpět hned vracejí další obyvatelé Narvy s tím, co lze prodat. Zpravidla cestu usnadňují takzvané šedé pasy osob bez občanství, mezi místní ruskou menšinou obvyklý jev.

Mají je třeba ti, kteří se nenaučili estonský jazyk, jako Jurij. „Když jsem chodil v devadesátých letech do školy, nebyli k dispozici učitelé estonštiny. A tak ji prostě neovládám,“ krčí rameny. Do státních služeb tak nemůže a zůstávají mu zavřené mnohé další dveře. „Kdo hledá práci, najde ji. Jenže ta práce je za minimální mzdu, třeba prodávat někde v obchodě,“ dodává. Minimální mzda činí 820 eur, tedy zhruba dvacet tisíc korun, a ceny jsou podobné těm u nás.