„Jmenuji se Anastasija, je mi šestnáct a jsem studentkou prvního ročníku Polytechnické akademie ve Lvově. Bohužel jsem musela kvůli válce utéct, proto teď nemohu na své škole studovat. Ráda bych získala vzdělání tady, v Česku,“ říká dívka, která prošla přijímacím řízením na dvou českých středních školách. Pořádně česky zatím ale neumí.
„I když máme na lvovském lyceu jakoby on-line studium, hodiny se často ruší kvůli leteckým poplachům. Myslím, že ani pedagogové nemají na výuku moc myšlenky a čas. Někteří dělají dobrovolníky, spousta jich také odjela za hranice…,“ popisuje Anastasija.
Ukrajinská dívka, která musela svou vlast opustit, se nechce nechat okrást ještě i o vzdělání, a tak by chtěla pokračovat v Česku. Proto absolvovala přijímací řízení na dvě střední školy. Ovšem za necelý měsíc, co je tady, se nemohla naučit dostatečně česky na to, aby zvládla jazykové požadavky, jež některé ze škol k přijetí stanovily.
(Ne)splněný sen
„Narodila jsem se v Mukačevu a studium ve Lvově bylo od dětství mým snem. Když začala válka, vládla ve městě obrovská panika. Jen s velkými obtížemi jsem se dostala domů,“ vypráví středoškolačka.
Z dvou set padesáti uchazečů se na lvovskou školu dostala z prvního místa. Válka ji však donutila nejenom opustit Lvov, ale i Ukrajinu. Její střední škola sice stále vyučuje, on-line hodiny jsou ovšem provizorní a není jasné, v jaké formě a zda vůbec bude možné první ročník zakončit. Protože Anastasija nechtěla ztrácet čas, hned po příchodu do České republiky začala hledat, na jaké školy by se mohla přihlásit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
