Podcastová republika: Česká tvorba se neustále dynamicky vyvíjí a zažívá velký rozmach

Já sám se už asi můžu představovat jako podcaster, protože tvorba podcastu představuje zásadní část mé práce. Jako každý byznys je i ten podcastový tvrdý boj, vyšší tisíce českých projektů už zanikly. Jaká tedy je česká podcastová scéna, jak se rodila a vyvíjela? V tomto článku představím několik zajímavých čísel, která dal dohromady web Česképodcasty.cz, a přidám své zamýšlení nad celou scénou z pohledu autora.

Rok podcastů? 2021

Na západ od nás se podcastový formát prosadil o něco dřív, k nám přišel s plnou silou zhruba před šesti až sedmi lety. V Česku celkem vzniklo téměř 10 tisíc podcastů, 6479 z nich už nevydává nové epizody, což je asi 75 %. Zatím platí, že na každý jeden fungující podcast připadají tři, jež na trhu nevydržely. Těch aktivních momentálně zbývá 2201. Více než čtvrtina všech českých podcastů přitom spatřila světlo světa v jediném roce – a to v covidovém 2021, kdy jich vznikly 2503. Dávalo to smysl; ještě celé jaro 2021 jsme strávili v lock­downu, restrikce se částečně vrátily i na podzim a nebylo jasné, jak moc se starý off-line svět vrátí. Koupit si mikrofon, případně kameru a začít nahrávat tak mohlo být jednou z cest, jak prázdný pandemický čas zaplnit něčím novým a smyslu­plným. Jenže drtivá většina podcastů z tohoto roku nevydržela, do dneška z nich funguje jen 13,4 %. Podcastové pořady z tohoto roku tedy zanikaly nejvíc ze všech, byť i z tohoto období vydržely stálice, jako třeba Kecy a politika. Mimochodem, už teď je neaktivní také většina podcastů vzniklých loni, takže většinová „úmrtnost“ přetrvává. A v roce 2026 už jich stihlo vzniknout a zároveň skončit 144.

Medián životnosti podcastů je pak 10 měsíců. Většina podcastů, jež vydaly alespoň 30 epizod, přežívají. Z podcastů s počtem epizod alespoň 100 jich nadále funguje asi 70 %. Pokud jde o periodicitu, nejčastěji podcasty vycházejí jednou měsíčně, bylo tu však už také 238 podcastů, co vycházejí nebo vycházely denně.

Podcast jako náhrada televize

Z žánrů byla dlouho nejúspěšnější zábava, kterou loni vystřídal true crime. V první trojce se vedle nich dlouhodobě drží zpravodajství. Žánry se však mohou často překrývat, například historie se mnohdy prolíná s politickými podcasty, společenské se zábavními a podobně. Mimochodem, když se podíváme na nejpopulárnější žánry, skoro se nám v nich zrcadlí tradiční pilíře televizní tvorby: true crime, zpravodajství, zábava, sport, historie, vzdělávání… Tady je namístě otázka: nahrazují tedy podcasty televizi? Tak jednoduché to zřejmě není, nicméně zčásti to tak fungovat může. Místo večerních politických debat čím dál víc lidí poslouchá politické podcasty, místo televizních kriminálek true crime podcasty, místo sportovních kanálů fanoušci hodnocení zápasů sledují podesty, jako je Liga naruby a Kudy běží zajíc. Tenhle formát prostě vstoupil do probíhající mediální revoluce a zčásti tradičním médiím odvádí diváky a předplatitele, zčásti naopak nabízí nový způsob, jak je získat.

A kolik jednotlivých epizod běžně vychází? Dle dat Českýchpodcastů a YouradioTalk jen od července do září 2025 vyšlo 57 445 epizod. To už nenaposlouchá ani Lukáš Hejlík.

Jak uspět se svou kapkou v moři

Jak je jasné z dat výše, český podcastový rybník už je skutečně obrovský a není vůbec lehké v něm přijít s něčím originálním, nebo alespoň trochu novým. Přesto se to občas povede. I proto se každoročně v anketě Podcastroku hledá a oceňuje Objev roku, a to ve všech kategoriích. Letos máme tu čest s mými kolegy z Padni komupadni jeden z těchto Objevů vybírat a můžu říct, že kvalitních novinek není málo. Sami jsme tuto cenu pro Objev roku ve zpravodajských a politických podcastech přebírali loni. Tedy v žánru, o kterém jsme si zčásti i my sami mysleli, že je dokonale naplněný a trh saturovaný. ­Takže jak v tomhle obrovském moři audio- i videoprodukce lze ještě uspět?

Odpovědi jsou možná triviální. Na první pohled bych řekl, že je nutné přinášet něco nového, ale jestli to „něco“ člověk má, někdy zjistí až časem. Třeba v Padni komu padni často slýcháme, že lidem chyběl pohled mladších novinářů na politiku. Sami jsme ale s naším věkem jako s nějakou předností nikdy nekalkulovali a nenapadlo nás, že bude výhodou. A samozřejmě, člověk se musí při poslechu podcastu buď pobavit, nebo něco dozvědět. Když je to obojí naráz, pak je to ideální. Takhle jednoduché to podle mě je.

I když, pár dodatků bych ještě přece jen přidal. Je určitě dobře, když autoři podcast „prodávají“ na sociálních sítích, v případě politických podcastů hraje velkou roli Twitter, tedy dnes síť X. Někdo se prodává sám svou osobností, někdo kvalitně zpracovanými tématy a odbornou prací. Úspěch je někdy zčásti i o náhodě a štěstí, tomu ale musíte vyjít naproti.

Prokletí i spása médií

Podcasty jsou součást totální proměny médií a všeho, co s tím souvisí. Mění se, jak skrze média sledujeme politiku, řešíme vztahy, jak se bavíme, vzděláváme. Jak už jsem naznačil výše, dopady podcastů se v tomhle všem podepisují několika způsoby. Za prvé, lidé, co by si dříve předpláceli noviny či časopisy, si dnes častěji platí podcasty. To je zřejmý fakt, nejúspěšnější čeští tvůrci dle Herohero mají daleko více předplatitelů než většina tradičních médií, jejichž počty předplatitelů léta padají dolů.

Znamená to i velkou změnu toho, jak a ke komu se dostávají informace. Mediální svět se díky podcastům dál rozdrobuje, a když třeba chcete sledovat politiku, nemáte téměř šanci pokrýt celé spektrum pohledů, co se dnes nabízejí. Když si podcast vytvoří předplatitelskou bázi, která ho uživí, je to úspěch a lék na krizi tradičních médií. Žít z podpory čtenářů či diváků je nejlepší předpoklad pro nezávislost. Zároveň však platí, že co je jen pro předplatitelskou komunitu, nedostane se mnohdy k širšímu publiku a taková informace tím může ztrácet vliv. To je jedno z dilemat podcastového věku.

Pro média však mohou podcasty být i důvod k optimismu. Nesou v sobě formát, jenž je aktuálně extrémně populární a lidé si ho chtějí předplácet. Některá tradiční média už si nastavila způsob, jak zisk z podcastu dělit mezi sebe a tvůrce, což může do budoucna zásadně držet při životě klasická média, a dokonce vést k tomu, aby je podcasty neničily, ale spíše rozvíjely. Přece jen, podcast pořád není redakce; tradiční média a jejich zázemí mají právě v době chrlení informací ze všech stran ještě větší smysl než dřív. Akorát ten smysl musí naplňovat novým obsahem, jít publiku vstříc, být inovativní a podcasty můžou být jednou z cest, přestože v základu jde často skoro o totéž: kvalitně zpracovat a předat informace a pobavit.

Česká podcastová scéna je mimořádně bohatá. To, že většina podcastů skončila, může znamenat, že se scéna vytříbila a zůstávají v ní ti, kdo si publikum skutečně našli. Už teď si podcasty předplácejí desítky tisíc lidí a bez nadsázky milióny je poslouchají. Přitom je to pořád po praktické stránce docela prosté, stačí mít diktafon nebo třeba jen mobil. Nakonec, už několik epizod podcastu Padnikomupadni jsme natáčeli kamerou z mobilu a dvěma porty.

Je to jednoduché i extrémně těžké naráz. Podcast může mít každý, ale uspět s ním dlouhodobě zdaleka každý nezvládl. Před pár lety jsem si mys­lel, že minimálně politických podcastů už je dost a další neuspějí. Zřejmě to tak není: pořád jde oslovit nové publikum nebo si odloupnout z toho současného. Přeju v tom dalším podcasterům hodně zdaru, nápadů a energie.