nahoru

Ve správné komedii je vždycky i trošku smutku, tvrdil zesnulý režisér Jiří Menzel

Veronika Bednářová 11. září 2020 • 09:20
Ve správné komedii je vždycky i trošku smutku, tvrdil zesnulý režisér Jiří Menzel
foto: ČTK / Pavel Vácha

Celý život zůstal v Československu a poté v České republice. Věřil, že to, co ví a umí, získal díky Nerudovi, Čapkovi, svému profesorovi na FAMU Otakaru Vávrovi a vůbec všemu, co načerpal doma. Svou zemi miloval, ale ona mu to posledních padesát let příliš štědře neoplácela. Kdyby odešel do zahraničí, dost možná bychom o něm dnes psali jako o „tvůrci stejně světově proslulém jako Miloš Forman“. Není náhoda, že soška Oscara za nejlepší zahraniční film připadla z režisérů československé nové vlny právě jemu. Díky tomu a přijetí filmu Ostře sledované vlaky v americkém tisku vznikl mýtus „český filmový zázrak“. Jiří Menzel, čelný tvůrce tohoto zázraku, zemřel v sobotu 5. září.

„Měl jsem po Ostře sledovaných vlacích našlápnuto ke strmé kariéře, ze všech stran mi nabízeli práci, a když pak přišli Rusové, sklaplo mi. Zachránila mě možná moje lenost a nedostatek ctižádosti, že mě ten pád netrápil. Nikdo přece není pořád nahoře. Viděl jsem najednou kolem sebe tolik zkažených lidských osudů, že ve srovnání s tím se mi zas tak moc nedělo. Vyrostl jsem v době plné naděje a humoru, časech pozitivní víry, že se člověk vyvíjí k lepšímu. Za normalizace jsem si žil jak na penzi. Pozdě jsem vstával, maminka mi dělala snídani do postele,“ vysvětloval Jiří Menzel v rozhovoru pro Reflex v roce 2009.

Točil sice pak i po roce 1989, ale zůstala v něm celkem pochopitelná zahořklost. Léčily mu ji hlavně jeho geniální, především komediální divadelní inscenace, které režíroval u nás i v Evropě.

Film je ale řemeslo mnohem nemilosrdnější, a tak se Jiří Menzel nechal, možná kvůli věku, možná kvůli povaze, částečně utahat těmi zdaleka ne tak talentovanými… Pregnantně to v tweetu z pondělí 7. září pojmenoval režisér Jiří Strach: „Zemřel Jiří Menzel. Naše zpupná generace ho vyštípala z místa vedoucího katedry režie FAMU. Nikdo neměl koule se ho tehdy zastat, včetně mě. Vyčítám si dodnes, že jsem mlčel. Odpusťte nám, Jirko, jsme jen hovna u cesty.“

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku