Matrjošky

Matrjošky Zdroj: Profimedia.cz

JAN JANDOUREK: Rusové mají železnou oponu ve své hlavě

Obyvatelé Ruska jsou izolováni od západního světa. Neznají ho a když ho poznají, jsou zmateni tamním stresem a pravidly, kterým nerozumí. Stahují se tak do svého důvěrně známého světa.

Komentátor Georgy Bovt napsal v Moscow News zajímavou úvahu o tom, v čem se liší dnešní studená válka od té staré. A také věnuje většinu úvahy tomu, jak Rusové uvažují a jak se vůči světu cítí.

Podnětem k uvažování o Rusku a Rusech je samozřejmě současné dění. Ukrajina se propadá do stále hlubší krize, která působí jako zlý sen, ale probudit se z něj nelze. Je tu nová studená válka, která nejspíše začala už dříve, ale nyní je to patrnější,“ soudí Georgy Bovt.

Nic se ale neopakuje vždycky úplně stejně, vztah Ruska k Západu byl zničen už dávno. Normální vztahy ale nenastanou, dokud na Východě i na Západě nenastoupí nová generace lídrů.

Západ dává přednost tomu, aby hovořil s Ruskem cestou sankcí a Rusové tak dostali tvrdou lekci. Jenže ani ty nejtvrdší sankce nepovedou k tomu, aby se zhroutila ekonomika nebo padl režim. Ve skutečnosti sankce vůči nějaké zemi nebývají efektivní. Postihnou spíš obyčejné občany než elitu.

Mnoho jestřábů na Západě se domnívá, že slyší to samé bubnování jako za studené války. Stejné typy se objevují i v Rusku. Generace studené války je vychována v konfrontaci se Spojenými státy a izolaci od zbytku světa.

Rusové nikdy nebyli občany světa. Západníci byli v ruské společnosti vždycky v menšině, od Petra Velikého dál, pořád. Nakonec byli eliminováni pod vládou bolševiků. Už žádný Západ.

Po revoluci se bolševici pokusili vytvořit kontakty s Evropou v rámci organizování světové revoluce, ale tento úmysl jim nevyšel. Světová revoluce se nekonala a nezbylo než vymyslet stalinské budování „socialismu v jedné zemi“. Místo toho přišel Sovětský svaz, který se také pečlivě izoloval od okolního světa. Zvláště pak své občany.

Kolem 80 procent Rusů nikdy neopustilo Společenství nezávislých států a nijak nezamýšlí to udělat, uvádí Bovt. Ti, co navštívili Západ, byli zklamáni, že nenalezli ráj na zemi. Tamní život jim přišel stresující a zbavený lidské důvěrnosti. Mnoho lidí se pak podle autora ptá, proč by si měli hlavu zaplnit podivnými pravidly a regulacemi a snažit se naučit cizí jazyk. Jen pět procent Rusů mluví nějakým cizím jazykem na konverzační úrovni. Úřady už také zakázaly takzvaným "silovikům", tedy lidem náležejícím k bezpečnostním složkám a bývalým důstojníkům armády a KGB, cestovat do ciziny. To pod za vlasy přitaženou záminkou, že 150 zemí by je mohlo uvěznit a vydat do USA. To znamená, že asi 5 milionů lidí v podstatě nemůže z Ruska odjet do ciziny.

Tato nová izolace povede k těm samým důsledkům jako za sovětské éry. Každý systém, který tak omezuje komunikaci s vnějším světem a je hrdý na svou "jedinečnou" provinciální formu a nedostatečnou výměnu idejí, informací, technologií a vědeckého výzkumu, nakonec padne. Jenže stejně jako lidé na lodi, která se blíží k vodopádu, nevědí, co bude, je většina Rusů žijících v tomto systému slepá vůči tomu, co se děje a do poslední minuty nebudou tušit, kam směřují.

K tomu bychom mohli dodat, že nejen Rusové, ale také na Západě jsou lidé, kteří netuší kam se všechno řítí. No nic dobrého to nejspíš nebude.