
Jefim Fištejn: Na co NATO? V dnešním světě může mimo rvačku zůstat jen „ostrov blažených“. A to Česko není
Patříme k Západu? K Východu? Průzkum agentury STEM/MARK pro Seznam Zprávy o spokojenosti obyvatelstva se směřováním země zavdává v mnoha ohledech důvod k zamyšlení. Za absolutně nejdůležitější lze pokládat vztah občanů ke geopolitickému zařazení republiky.
Podle 42 procent dotázaných by Česko mělo patřit k Západu. Pouhá tři procenta zemi vidí spíš na Východě. Zbylých 55 procent pak postrádá vyhraněný názor, přičemž tahle stále rostoucí většina si není jista, zda by jejich vlast opravdu měla se vším všudy patřit do západních obranných a ekonomických struktur, nebo zda by jí neslušela více nějaká podoba neutrality – na švýcarský, v nejhorším případě rakouský způsob.
Stát mimo rvačku
Hybnou silou těchto nálad je prachobyčejný strach: ve vzduchu je cítit velké napětí před bouří a selský rozum napovídá, že větší šanci nepřijít k úrazu má ten, kdo stojí mimo rvačku. Ironie osudu spočívá v tom, že v globalizovaném světě zůstat mimo rvačku může snad jen „ostrov blažených“, jímž Česko z definice není. Obecně platí, že strach je špatný rádce. Psychologové tvrdí, že hodnotný bývá jen takový postoj, který je založen na pozitivních podnětech. Životní názor motivovaný hrozbou nebo strachem nikdy nebývá pevný ani nosný. Asi tak je třeba rozumět krédu Matky Terezy: „Nikdy nepodpořím žádné protiválečné hnutí. Zavolejte, až tu bude hnutí za mír!“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!














