Krokodýlova ministryně a úspěšná plavkyně ze Zimbabwe bude řídit světové olympiády
Od června zažije Mezinárodní olympijský výbor (MOV), který řídí celosvětové olympijské hnutí, hned dvojnásobnou premiéru. Do jeho čela se v osobě Kirsty Coventryové postaví nejen první žena, ale také první zástupce afrického kontinentu, protože pochází z jihoafrického Zimbabwe.
Oboje má svou symbolickou hodnotu. Ženy mohou na olympijských hrách soutěžit od pařížské olympiády v roce 1900, ale celých následujících 124 let bylo světové olympijské hnutí v rukou mužského předsedy. A z teprve devíti dosavadních předsedů MOV pocházelo osm z Evropy a jen jeden byl Američan.
Zlatá olympionička
Kirsty Coventryová bude navíc teprve čtvrtým šéfem Mezinárodního olympijského výboru, který se sám her účastnil jako sportovec. Před ní to byl americký atlet Avery Brundage, belgický jachtař Jacques Rogge a stále ještě úřadující šéf MOV Thomas Bach z Německa, který byl do čela olympijského hnutí zvolen jako vůbec první olympijský medailista, když získal na olympiádě v Montrealu jako šermíř zlato v soutěži družstev fleretistů. Olympijskou medailistkou je ovšem i Kirsty Coventryová, která z her v Aténách 2004 a v Pekingu 2008 přivezla dohromady tři zlaté a čtyři stříbrné medaile z plaveckého bazénu. Její volba by proto mohla být vykládána i jako pokračování trendu, kdy v čele olympijského hnutí mají větší vliv bývalí aktivní sportovci, a nikoli profesionální funkcionáři bez zkušeností ze sportovní kariéry. Další výhodou bývalé zimbabwské plavkyně může být i to, že je v jednačtyřiceti letech na vrcholnou sportovní funkcionářku relativně mladá, a má tak věkově stále poměrně blízko k aktivním sportovcům.
Kandidátka kontinuity
Na jejím dosavadním funkcionářském profilu je ovšem možné najít i určité škraloupy. Tím menším může být fakt, že byla ve skutečnosti v rámci březnových voleb kandidátkou kontinuity, kterou si jako svou nástupkyni dopředu vybral dlouholetý předseda MOV Thomas Bach. Dal jí přednost před dalším členem výkonného výboru MOV, a dokonce jeho místopředsedou Juanem Antoniem Samaranchem. Pokud někomu zní toto jméno povědomě, neplete se. Španělský sportovní funkcionář je totiž synem bývalého stejnojmenného šéfa olympijského hnutí. A byly to asi právě Bachovy obavy z dopadu možné „dědičnosti“ na reakce veřejnosti, které vedle progresivního obrazu první ženy v čele MOV udělaly jeho favoritku právě z Kirsty Coventryové. Ta potom na zasedání Mezinárodního olympijského výboru hladce a překvapivě už v prvním kole porazila nejen všechny ostatní kandidáty, ale hlavně legendárního britského běžce a současného šéfa světové atletické organizace Sebastiana Coe. Ten chtěl rozhýbat trochu stojaté vody ve vedení světového olympismu a byl velkým propagátorem tvrdého postoje vůči Rusku jak za doping, tak za vyvolání války na Ukrajině. Tyhle názory mimochodem nesdílí dosluhující předseda Thomas Bach, kterého k omezení účasti ruských sportovců na olympijských hrách více měně dotlačil až velký tlak zvnějšku.
Za zmínku stojí připomenout, že předsedu MOV nevolí zástupci jednotlivých národních olympijských výborů, ale jen samotní členové Mezinárodního olympijského výboru, přičemž i ty vybírá právě jen MOV. Vedení světového olympismu proto bývá předhazována určitá uzavřenost a absence větší kontroly z vnějšku.
Mugabeho holka
Ještě větší otazníky než podpora od jejího relativně úspěšného předchůdce ale u Kirsty Coventryové vyvolává její politické angažmá v domovském Zimbabwe. Olympijské úspěchy totiž z úspěšné plavkyně udělaly miláčka tamního režimu. Když vyhrála olympijský závod, označil ji autoritativní a krajně levicový zimbabwský prezident Robert Mugabe veřejně za „zlatou dívku“, přestože patří k bělošské menšině, vůči níž se jeho vláda velmi silně vyhraňovala, což vedlo až k násilnému odnímání farem bělošských farmářů. Coventryovou si ovšem režim obviňovaný až z protibělošského rasismu hýčkal. Projevilo se to, když veterána boje za nezávislost Mugabeho v prezidentském úřadě nahradil jeho spolustraník Emmerson Mnangagwa, přezdívaný pro svou politickou nevypočitatelnost Krokodýl. Mnangagwa, který se moci ujal ve volbách, jež pozorovatelé označili za zmanipulované, jmenoval do nové vlády Kirsty Coventryovou jako ministryni mládeže, sportu a umění. Nová ministryně si vysloužila kritiku nejenom za přijetí úřadu po kontroverzních volbách, ale také za absenci vztahu k oblasti umění. Ani ministrování ve sportovní sféře jí navíc nepřineslo jen úspěchy, když za jejího úřadování africká fotbalová federace Zimbabwe zakázala hrát mezistátní utkání na domácích stadionech kvůli jejich havarijnímu stavu, což odráží ekonomické problémy, do nichž zemi zavedl zimbabwský režim.
Radost v Kremlu
Angažmá nové předsedkyně MOV ve vládě režimu, který příliš nevyznává lidská práva, je ostatně i nyní spojována s jejím názorem na řešení otázky účasti ruských sportovců na olympijských hrách. V Rusku mohou mít z volby Coventryové patřičnou radost, protože nová předsedkyně prosazuje, že politika do sportu nepatří a olympiád se mají účastnit sportovci ze všech států bez ohledu na politické okolnosti. To ostatně konvenuje s její rolí první „nezápadní“ šéfky světového olympismu.
