Možná to zní příliš vznešeně či odtrženě, ale splnění tohoto snu by znamenalo, že se rozloučíme s chimérami řízení státu jako firmy, že akceptujeme, že se nemusíme shodnout na všem a je přirozené, že se demokraticky přeme a soutěžíme.

Kdybych si ale mohl přece jenom přát ještě něco dalšího politického, co by to bylo? Třeba, aby jednotliví ústavní aktéři respektovali ústavní vymezení svých rolí, nesnažili se ho napínat k prasknutí, či dokonce překračovat. Samozřejmě že nás v této souvislosti na prvním místě napadá prezident republiky. Nicméně v minulých letech byl výrazně vychýlen vztah vlády a Parlamentu, kdy vláda Parlamentem pohrdala a stavěla jej do role statisty. Přitom náš ústavní systém je parlamentní demokracií, v níž má Parlament hrát prominentní roli ohniska politického života.