Jak odpovědět, abych nebyl patetický? Snad by stačilo, aby se k nám skutečně vrátila politika. Abychom nemuseli věnovat energii bojům o charakter našeho státního zřízení, ale abychom na poli demokratického politického střetu vedli diskuse o tom, jaké konkrétní cesty zvolíme, abychom dosáhli naplnění vytčených velkých hodnot a cílů.
Možná to zní příliš vznešeně či odtrženě, ale splnění tohoto snu by znamenalo, že se rozloučíme s chimérami řízení státu jako firmy, že akceptujeme, že se nemusíme shodnout na všem a je přirozené, že se demokraticky přeme a soutěžíme.
Kdybych si ale mohl přece jenom přát ještě něco dalšího politického, co by to bylo? Třeba, aby jednotliví ústavní aktéři respektovali ústavní vymezení svých rolí, nesnažili se ho napínat k prasknutí, či dokonce překračovat. Samozřejmě že nás v této souvislosti na prvním místě napadá prezident republiky. Nicméně v minulých letech byl výrazně vychýlen vztah vlády a Parlamentu, kdy vláda Parlamentem pohrdala a stavěla jej do role statisty. Přitom náš ústavní systém je parlamentní demokracií, v níž má Parlament hrát prominentní roli ohniska politického života.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
