Terorismus posvěcený francouzskou vládou. Potopení lodi Rainbow Warrior udělalo z Greenpeace uznávané hnutí
Před 40 lety zničila exploze v novozélandském Aucklandu loď hnutí Greenpeace Rainbow Warrior. Vyšetřování přineslo šokující odhalení. Sabotáž provedli francouzští agenti s posvěcením z nejvyšších vládních kruhů. Čeho se snažil prezident Mitterrand ve Francouzské Polynésii dosáhnout?
Rainbow Warrior (Duhový bojovník) byla vlajková loď hnutí Greenpeace od roku 1977. Jméno dostala podle knihy Warriors of the Rainbow (Bojovníci duhy) pojednávající o hynoucím světě a lidech, kteří se vydají do boje za jeho záchranu. Plavidlo se zanedlouho stalo ikonou Greenpeace a zúčastnilo se desítek kampaní proti lovu velryb, vybíjení tuleňů, nukleárním testům a vyhazování vyhořelého jaderného paliva do oceánů.
V roce 1985 se Duhový bojovník vydal hluboko do Pacifiku k ostrovům Francouzské Polynésie. V souostroví Tuamotu tehdy francouzská armáda prováděla jaderné testy a výbuchy nenávratně poškozovaly citlivé ekosystémy zdejších korálových atolů. Cestou k souostroví loď zakotvila v novozélandském Aucklandu, odkud měla vyplout v čele flotily menších lodí přidružených ekologických organizací.
Exploze v přístavu
V noci z 10. na 11. června se kapitán Peter Willcox a většina členů posádky odebrali do kajut ke spánku. V jídelně zůstal nad posledním pivem sedět pouze fotograf Fernando Pereira a několik jeho kolegů. Krátce před půlnocí jejich hovor přerušil ohlušující výbuch doprovázený zvukem tříštěného skla a sykotem vody. Posádka si nejprve myslela, že do lodi ve tmě narazil remorkér proplouvající přístavem. Krátce po výbuchu se ale loď naklonila a bylo zřejmé, že do trupu vniká voda. Všichni se proto vrhli k můstkům a žebříkům a dostali se do bezpečí přístavu. Jediný, kdo loď okamžitě neopustil, byl fotograf Pereira, který měl dokumentovat průběh protestní akce. Jelikož nechtěl přijít o nafocené materiály a drahocenné vybavení, seběhl rychle do své kajuty a s plnou náručí se vracel na palubu. Když už byl u schůdků, zazněla druhá, daleko prudší exploze. Tlaková vlna Pereiru omráčila a příval vody proudící proraženým otvorem ho smetl zpět do útrob lodi. Klesl ke dnu spolu s Duhovým bojovníkem a zemřel krátce po oslavě svých 35. narozenin.
Pátrání
Novozélandští záchranáři dorazili na místo jen několik desítek minut po výbuchu. Potápěči vrak ohledali a jako příčinu potopení jednoznačně určili explozi nastražených výbušnin. První prorazila plášť na boku, druhá zcela utrhla kormidlo a zdemolovala velký kus zádi. Jediným štěstím bylo, že první výbuch zničil část podpalubí s kajutami, kde shodou okolností právě nikdo nespal. Pokud by celá posádka bývala odešla spát o něco dříve, byl by počet obětí daleko vyšší. Vrak lodi se s velkým úsilím podařilo vyzvednout ze dna přístavu. Bylo však jasné, že na moře již nikdy nevypluje.
Policie z Aucklandu okamžitě rozjela jednu z největších pátracích akcí v historii země. Případ vyšetřovala jako teroristický útok, kvůli chystané protestní akci na francouzské základně ale začala prověřovat možné zapojení Francie. Ambasáda dotazy rozhořčeně odmítla s tím, že „francouzská vláda se svými oponenty takovýmto způsobem nejedná“. Zakrátko se ale ukázalo, že diplomaté nemusí vždy mluvit pravdu. Dobrovolníci sousedské hlídky dohlížející na ulice v okolí přístavu policisty upozornili na podezřelé chování švýcarského novomanželského páru. Manželé Turengovi byli po rychlé akci zadrženi na letišti a zevrubná prohlídka jejich pasů odhalila, že jde o vysoce kvalitní padělky.
Roj špiónů
Pár byl vzat do vazby a převezen k výslechu, kde se ukázalo, že nejde o novomanžele na líbánkách, ale o agenty francouzské tajné služby DGSE. Kapitánka Dominique Prieurová a major Alain Mafart nebyli jediní Francouzi, kteří se v inkriminovanou dobu po Aucklandu pohybovali. Christine Cabonová na Nový Zéland přicestovala již řadu týdnů před akcí. Podařilo se jí infiltrovat přímo do novozélandské kanceláře Greenpeace a pohybovala se i na palubě lodi Rainbow Warrior. Těsně před explozí ze země odletěla do Izraele. Další skupině agentů a potápěčů, kteří na loď připevnili přísavné miny, se rovněž podařilo uprchnout. Na soukromé jachtě odpluli hned po výbuchu směrem k Austrálii. Když zjistili, že je jim novozélandská policie na stopě, jachtu záměrně potopili a byli naloženi na palubu francouzské ponorky.
Francie se zlobí
Z rozsahu operace bylo jasné, že nešlo o izolovaný teroristický čin a že o něm musela vědět francouzská tajná služba i armáda. Nový Zéland proto začal čin vyšetřovat jako porušení mezinárodního práva. Zapojení nejvyšších francouzských kruhů potvrdila reakce na soud s agenty. Dominique Prieurová a Alain Mafart byli v listopadu 1985 shledáni vinnými ze zavinění smrti Fernanda Pereiry a odsouzeni k deseti letům vězení. Francie obratem vznesla protest u mezinárodního soudu a nadto začala Novému Zélandu vyhrožovat zavedením embarga na zboží směřující do EHS. Novozélandská ekonomika, závislá na exportu zboží do Británie, si nemohla podobné sankce dovolit, a vláda proto svolila k vyjednávání zprostředkovanému mediátory OSN. Výsledkem byla dohoda o propuštění vězňů a svěření vyšetřování francouzským úřadům.
Oba uvěznění agenti byli převezeni na francouzskou vojenskou základnu na atolu Hao. Po několika měsících byli propuštěni na svobodu, ve Francii byli oba povýšeni a vyznamenáni. Podobně skončila snaha přivést k odpovědnosti další členy komanda. Agentka Christine Cabonová byla v Izraeli dopadena, vyhnula se ale zatčení a poté zmizela neznámo kam. Členy týmu potápěčů, kteří uprchli na jachtě, se nepodařilo nikdy identifikovat ani dopadnout. Vyšetřování celého incidentu skončilo velmi rychle ve slepé uličce. Francouzská policie případ uzavřela s tím, že šlo o izolovaný čin několika agentů, kteří měli pouze dohlížet na činnost Greenpeace. Účast na výbuchu bomb Francie rozhodně popřela s tím, že se v žádném případě nezapojuje do aktů mezinárodního terorismu.
Operation Satanique
Smrt portugalského fotografa a reportáže z vyzvedávání trosek lodi naštěstí ke kauze upoutaly pozornost celého světa. Do vyšetřování se zapojili investigativní novináři deníků The Times a Le Monde. Jejich pátrání zanedlouho přineslo šokující odhalení. Akce s krycím jménem „Operation Satanique“ měla vzejít přímo z kabinetu francouzského ministra obrany Charlese Hernu a posvětit ji měl sám prezident Francois Mitterrand.
Důkazy nashromážděné novozélandskou policií a novináři byly natolik pádné, že se francouzská vláda k incidentu neochotně přiznala. Následoval obrovský mezinárodní skandál. Ministr obrany rezignoval, šéf tajné služby DGSE admirál Pierre Lacoste byl propuštěn a křeslo se houpalo i pod prezidentem Mitterandem. V roce 1987 uložil mezinárodní soud v Ženevě Francii povinnost zaplatit Greenpeace náhradu škody ve výši 8,1 milionu dolarů. Hnutí tak díky arbitráži získalo prostředky na pořízení nové lodi a také oficiální uznání svého statusu jako organizace podléhající ochraně mezinárodního soudu. Na další blokádu jaderných testů v Polynésii už vyplula za pozornosti celého světa loď Rainbow Warrior 2. Francie testy na atolech po několika letech zcela ukončila.
Padlý bojovník
První Duhový bojovník dnes odpočívá nedaleko místa svého posledního kotviště. Novozélandské úřady ho nechaly odtáhnout do zátoky Matauri Bay a uložit na dno poblíž korálového útesu. Potopená loď je dodnes vyhledávaným cílem potápěčů a domovem podmořských živočichů, jejichž životy pomáhala chránit.
