Předplatné

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček (v popředí) a autor tohoto článku na zkoušce Štechova Třetího zvonění (1997). V tandemu dramaturg–režisér spolu v pražském Činoherním klubu vytvořili 31 inscenací.

Ladislav Smoček (v popředí) a autor tohoto článku na zkoušce Štechova Třetího zvonění (1997). V tandemu dramaturg–režisér spolu v pražském Činoherním klubu vytvořili 31 inscenací. • Zdroj: Bohdan Holomíček

Ladislav Smoček a jeho legendární Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho (1966). Zleva Nina Divíšková, Jiří Hálek a Pavel Landovský.
Leoš Suchařípa ve Smočkově zásadním titulu Kosmické jaro (1995)
Ladislav Smoček (vlevo) při zkoušení Gogolových Hráčů s Jiřím Kodetem a Jiřím Zahajským (1982)
Na zkoušce Hejtmana z Kopníku (LS vlevo) s Miloslavem Štibichem, Oldřichem Víznerem, Miroslavem Středou, Petrem Nárožným a Josefem Vondráčkem (1980)
Petr Čepek ve Smočkově inscenaci Smyčka (1990)
Z první spolupráce Ladislava Smočka a Vladimíra Procházky vznikla nezapomenutelná inscenace Eugena O’Neilla Cesta dlouhého dne do noci (1978), mimo jiné s Josefem Somrem a Jiřinou Třebickou
6 Fotogalerie
Vladimír Procházka
Diskuze (0)

Čtěte Reflex v Googlu přednostně

Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás

Tato poetická a erudovaná analýza díla LADISLAVA SMOČKA, zakladatele divadla Činoherní klub, vznikla na objednávku Reflexu. Napsal ji divadelní publicista Vladimír Procházka, přední osobnost této studiové pražské scény, od konce 70. let dramaturg a od roku 1999 dosud ředitel Činoherního klubu. Těžko bychom hledali povolanějšího odborníka na Smočkovy texty i způsob jeho režijní práce: Procházku s ním pojí 45leté profesní pouto.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Více informací
Začít diskuzi

Doporučujeme

Články z jiných titulů