VÁNOČNÍ POVÍDKA: Střet s nepřítelem
Zatřásl hlavičkou a podezíravě se rozhlédl. Něco nebylo v pořádku, něco se šeredně pokazilo. „Kde to jen jsem?“
Po všech čtyřech, však to ještě jinak neuměl, se vydal ulicí. Barevná světla v oknech se navzájem honila a tvořila magické spletence přitahující zvídavé oči. Vrátilo mu to špetku naděje, jelikož světlíčka moc dobře znal. Bohužel mu nezůstala dlouho - na střeše jednoho z domů uviděl smečku prapodivné zvěře, která mu nahnala strach. Rychle se uchýlil do jedné z postranních uliček.
Když už byl dostatečně daleko, pořádně se vydýchal. Dodal si odvahy a vyšplhal na parapet nejbližšího prosvíceného okna, koneckonců měl v tom dlouholetou praxi. Velmi ho zarmoutilo, co viděl. Vedle nádherného vánočního stromku stála plastiková ohavnost představující krb, ve které plápolal falešný oheň tvořený stuhami, ventilátorem a barevným světlem. Na krbové římse viselo pět červených ponožek.
Opřel se o ledovou zeď a usedavě plakal. Byl naprosto bezradný. Zpoza rohu ulice náhle vyšel cizí pán. Byl navlečen v červenobílém kožichu. Na hlavě čepici s bambulí, přes rameno pytel, bílý plnovous až k pupíku. Připomínal mu Mikuláše, ale ten už měl přece zase volno. Nedbal své zásady nikdy nemluvit s lidmi a seskočil do sněhové závěje. Co nejrychleji batolil přímo k neznámému.
„Dobrý den, pane. Můžete mi prosím říct, do jakého kraje jsem zabloudil?“
Pán sklonil pohled a usmál se. „Ale jistě, jsi v českých zemích.“
„To není možné!“ nevěřil a znovu mu zaslzely oči.
Pán se rozchechtal burácivým hrdelním smíchem, jehož zvuk ‘HoHoHoHoHo‘ bude znít maličkému ještě dlouhý čas v uších. „Proč se, pane, smějete mému neštěstí?“
„Tvé neštěstí je mé štěstí. Zapomněli na tebe.“ Pán se opět vydal na svou cestu. „Sbohem Ježíšku! Sbohem české Vánoce!“ zakřičel ještě přes rameno a znovu se zasmál tím odporným smíchem.
Malý Ježíšek byl zdrcený. Nechápal jak se mohlo něco takového stát. Litoval hloupý český lid. Jak si jen mohl nechat vzít to, na co by měl být hrdý?
Vše bylo ztraceno.
České Vánoce byly nadobro pryč.