Historie Krymu. Proč Rusové „nemohou“ nechat poloostrov Ukrajincům? | Reflex.cz
reklama
nahoru

Historie Krymu. Proč Rusové „nemohou“ nechat poloostrov Ukrajincům?

STANISLAV DRAHNÝ4. března 2014 • 07:00
Historie Krymu. Proč Rusové „nemohou“ nechat poloostrov Ukrajincům?
Krym
• foto: 
ČTK

Ruská okupace Krymu je dalším dějstvím pohnutého soužití mezi Tatary, Ukrajinci a Rusy. Není od věci si připomenout historii bojů o Krym a také, o co se vlastně bojuje.

reklama

Celková rozloha Krymu činí 26 200 km2, je tedy přibližně velký jako Morava. Na tomto území žije zhruba 2,3 miliónu obyvatel, z nich se okolo 60 procent hlásí k ruské národnosti, 24 procent k ukrajinské a 13 procent jsou krymští Tataři. Téměř všichni dnes používají jako jazyk ruštinu.

Poloostrov je s pevninou spojen Perekopskou šíjí, která je v nejužším místě široká osm kilometrů. Na „pevninskou“ Ukrajinu tak vedou jen dvě silnice. Od Ruska na východě odděluje Krym necelých pět kilometrů široký Kerčský průliv. Z ruské strany se už několikrát objevily plány průliv přemostit.

Severní část poloostrova vypadá podobně jako jižní Ukrajina nebo Rusko, ale pobřeží na jihu má subtropické klima. V několik kilometrů širokém pásu mezi Černým mořem a horami, jež ji od severu chrání před chladem, vznikla tzv. Ruská riviéra, tedy oblast plná letovisek, hotelů a luxusních chat, oblíbené to místo ruské smetánky.

Války s Tatary

To, že Krym kdysi obývali Řekové a Skythové, není z pohledu dnešní krize relevantní. Důležitý je až rok 1243, kdy na poloostrov vpadli Tataři. Ti se zde usadili a vytvořili Krymský chanát se střediskem v Bachčisaraji. Jedním z hlavních zdrojů jeho příjmů byl obchod s otroky, takzvané sklízení stepí. Odhaduje se, že mezi 15. a 18. stoletím Tataři odvlekli a prodali do otroctví až tři milióny lidí, především Ukrajinců, ale také Rusů, Bělorusů a Poláků.

Podíl obyvatel Ukrajiny, kteří uvedli jako mateřský jazyk ukrajinštinuPodíl obyvatel Ukrajiny, kteří uvedli jako mateřský jazyk ukrajinštinu

 

Během staletí, kdy Tataři kradli pro Osmany otroky, vzniklo na severu nové impérium, z původně nevelkého Moskevského knížectví se stala Ruská říše, která se nezadržitelně valila k Černému moři, přičemž požírala jeden národ za druhým. Když Rusové připojili východní část Ukrajiny, ovládanou kozáky, stáli už proti jejich zájmům na jihu jen krymští Tataři. Ti sice nějakou dobu vzdorovali, ale protože „sklízet stepi“ už jim severní soused nedovolil, jejich ekonomika i vojenská síla zeslábly. Roku 1783 celý Krymský chanát anektovala Kateřina Veliká. Tataři prohráli, carské Rusko je – coby muslimy – vnímalo jako protureckou menšinu, a proto je neustále pronásledovalo a nutilo k emigraci.

V letech 1853–1856 poloostrov těžce zasáhla krymská válka mezi Tureckem a Ruskem. Po ní muselo odejít z domovů 200 tisíc Tatarů, jejich místa zaplnili slovanští osadníci z dnešní Ukrajiny a Ruska. To už se začalo demografické složení obyvatelstva převažovat v tatarský neprospěch.

Podíl obyvatel, kteří uvedli jako mateřský jazyk ruštinuPodíl obyvatel, kteří uvedli jako mateřský jazyk ruštinu

 

Krym pak zůstal ruský až do první světové války a následného revolučního chaosu. Během občanské války vyhlásili tamní obyvatelé (Tataři) nezávislost a stáli na straně protibolševických sil. V roce 1921 byl poloostrov opět připojen k Ruské sovětské republice.

„Šlechetný“ Chruščov

Za druhé světové války  Krym okupovali Němci. V roce 1944 byli Tataři obviněni z kolaborace s nacisty a na Stalinův příkaz násilně deportováni do Střední Asie. Potomci těch, kteří přežili, se mohli do svých domovů na Krymu vrátit až na konci 80. Let, a hlavně až v době, kdy se Ukrajina (i s Krymem) osamostatnila na Rusku. Ve své původní domovině se však stali menšinou v moři východních Slovanů.

Během jejich vyhnanství Krym, díky sovětskému vůdci Chruščovovi, změnil „státní příslušnost“. Devatenáctého února 1954 byl vyňat z Ruské SFSR a administrativně přičleněn k Ukrajinské SSR. Oficiálním důvodem bylo „obdarovat“ Ukrajinu při příležitostí třístého výročí připojení (východní) Ukrajiny k Ruské říši. Neoficiálně šlo o jakousi omluvu Ukrajincům za strašlivé hladomory, které moskevská vláda na Ukrajině ve 30. letech cíleně vyvolala. Praktické důsledky to v totalitním Sovětském svazu nemělo žádné. Problematičnost Chruščovova rozhodnutí se ukázala až po rozpadu komunistického impéria.

Na Krymu, obydleném převážně Rusy, existovaly při rozpadu SSSR silné tendence k opětnému připojení k Rusku. V roce 1991 pak byla na základě referenda vytvořena Autonomní republika Krym, jež se o několik měsíců později stala součástí nezávislé Ukrajiny, ale zachovala si část suverenity. Roku 1997 bylo rozděleno bývalé sovětské Černomořské loďstvo, kotvící v Sevastopolu, na ruskou a ukrajinskou část. Sevastopolská námořní základna byla současně na 20 let pronajata Rusku.

Dnes to vypadá, že Rusko Krym – už poněkolikáté – obsadí vojenskou silou a opět připojí ke svému území. Tataři (a možná i někteří Ukrajinci) se budou muset nejspíš zase stěhovat.



Klíčová slova: reflexukrajina



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama