Nejenže na Slovensku antikoncepci neproplácejí pojišťovny, nejnovější zprávy hovoří o omezení prodeje těchto léků. Proti jejich prodávání začali brojit samotní biskupové , kteří využívají lékárníky jako své vazaly či spojence ve válce proti odpůrcům početí. Přitom se nejedná o žádný boj. Proti zastáncům jakéhokoliv otěhotnění nikdo na Slovensku nevyvíjí tlak a pomlouvačné aktivity.
Jedná se zde pouze o zachování osobní svobody, tedy rozhodovat svéprávně o vlastním životě. Nežijeme přece v diktatuře a protipotratové komise si pamatují naštěstí jen starší ročníky. Tak jako v mnoha zemích s demokratickou vládou mají i Slovenky plné právo naplánovat si čas svého rodičovství. Tohle všechno jim přitom zaručuje ústava a zákon. O slovo se ale začali hlásit náboženští aktivisté, kteří mají eso v rukávu. Slovensko totiž podepsalo základnu smlouvu s Vatikánem, a to už v roce 2000, i když přesný rozsah a podmínky měla ještě stanovit zvláštní smlouva, jež nebyla dodnes sestavena. V základní dohodě je ukryt také dodatek o výhradě svědomí. Tento dodatek mluví o principu svobody svědomí, podle něhož může každý odmítnout konat to, co ve svém svědomí pokládá za nedovolené podle věroučných a mravoučných zásad. Jednoduše přeloženo, pokud si nějaký lékárník myslí, že prodej medikamentů zabraňujících početí mu je proti srsti, pacientka má smůlu. Může zkusit zaklepat na dveře jiné lékárny a zkoušet, zda natrefí za okénkem na ateistu, či jinak smýšlející magistra. Otázka však vzniká, zda mají právo uplatnění výhrady svědomí i vystudování lékárníci.
Doposud se na Slovensku této možnosti chytali jen doktoři. Všechno ale nebylo ani v jejich případě jednoznačné. Pokud těhotenství ohrožovalo život pacientky, budoucí matky, lékař by měl zákrok znovu zvážit. Zavázal se totiž i Hippokratovou přísahou a zde musí být jednoznačně posunut na první místo. Pokud se tedy lékárníci dávají do jedné řady s praktikujícími doktory, měli by vzít stejný metr i při Hippokratově přísaze. Antikoncepce se totiž používá při léčbě mnoha onemocnění.
Nevydání léku by tak mohlo mít zlý dopad na zdraví pacienta, což je v rozporu právě s Hippokratovou přísahou.
K tomu všemu nahrává antikoncepci i Evropská unie, Rada Evropy či OSN. Tento druh léku je totiž v souladu s lidskými právy a vzpomínají jej dokumenty výše uvedených institucí. Vzniká tak otázka, která smlouva přebije kterou. Zda ta s Vatikánem, nebo ta s Unií. Zápletka je ještě větší. Slovensko totiž musí plnit podmínky, jež mu určuje Unie. Naopak křesťané mohou oponovat, že světské dokumenty nemůžou nahradit smlouvu s Bohem. Ironií toho všeho je, že církev je financována státem. Do kostelní kasičky se tak skládá celé obyvatelstvo země, v jednom balíku nevěřící s věřícími. Přestože se však ateisté skládají na platy farářů a církevních hodnostářů, ti se k nim otočili zády.
A to i přesto, že podobnému případu se věnoval i soud pro lidská práva ve Štrasburku. O rozsudek ho už jednou žádali francouzští lékárníci se stížnostmi na porušení jejich osobní svobody, neboť odmítli vydat pacientkám léky zabraňující početí. Štrasburk jim ale nedal za pravdu. Teď to zase zkoušejí jejich slovenští kolegové. Přitom tomu není dávno, co se politická strana OĽaNO, disponující šestnácti křesly v parlamentu, pokoušela omezit prodej hraček. Nezamlouvaly se jí totiž panenky převlečené za čarodějnice. Návrh parlamentem neprošel. Zda se i tento problém dostane až do jednacích sálů, ukáže čas. Nejprve by se však musely diskriminované ženy vzbouřit, a ne poslušně běhat z lékárny do lékárny.
