Přiznám se bez obalu, že jsem nikdy nepochopil ani jeden ze stripů Scotta Adamse, toho, co se shodou okolností na letošního Medarda dožívá pětapadesátky.
A nejenže jsem je nepochopil, ani se mně nelíbily. A asi i proto jsem na ně nikdy nereagoval – narozdíl od Všeználků a pivních filozofů komentujících kdeco –, protože jsem k tomu neměl důvod, což rozum dá tehdy, když hlava ví.
O Scottu Adamsovi chytré hlavy vědí, že je otcem Dilberta. A mě v duchu středeční zmínky v lidově denním tisku, že Ladislav Smoljak byl jedním z otců Járy Cimrmana (a pak že se o Járově narození nic neví!), napadla otázka, kdo byl Dilbertovi matkou.
Vulgo může mít lidská bytost otce, aniž má matku? Čili co bylo dřív – matka, nebo dítě? A ještě dál – otec, nebo syn? A nejen Dilbert nemá matku, i Cimrman má samé otce (pokud se ovšem jeho matka nejmenovala za svobodna Šebánek). A nakonec – kde se nám všem v naší historii ztratila naše milovaná „Matka vlasti“, zatímco otec Karel byl veleben, volen a korunován?!
Prohlásit o lecčem, že je to „moje dítě“, je snadné, zvláště provozujeme-li nějakou profesi: zahradnici je jím zahrada, režisérovi jeho spektákl, ředitelce fungující škola (ideálně plná dětí), politikovi Buštěhrad, mně syn a dcera, například.
A Dilbertovi pan Adams.
Možná bych mu porozuměl, kdyby jej vychovávala i jeho matka. A vy?
