Tajemství bájného Horymíra a jeho koně Schemiga | Reflex.cz
reklama
nahoru
Očima vévody z Ellgutu

Tajemství bájného Horymíra a jeho koně Schemiga

Jan Berwid-Buquoy23. května 2011 • 10:01
Tajemství bájného Horymíra a jeho koně Schemiga
Horymírův skok z vyšehradských hradeb
• foto: 
Archív

Tentokrát bohužel oblíbený český výrok „kecáš jako Palacký!“ použít nelze, protože známý mystifikátor českých dějin, František Palacký, jaktěživ o žádného „Horymíra“ nikdy ani slovem nezavadil. Přitom je zcela nutné podotknout, že Palacký zásadně nelhal, nýbrž si pouze vymýšlel. Ať si vymýšlel, jak chtěl, Horymíra přesto nevymyslel a kauzu o něm přenechal jiným, tzv. sedmilhářům …

reklama

 

Jeden z čtenářů mého článku „Fakta o staroměstském orloji jsou plná výmyslů a lží“, píšící pod pseudonymem „sendyman“, mi sděluje: „Já bych potřeboval ještě nějaká fakta ohledně Horymíra. Není mi zcela jasné, zda měl jeho Šemík okovány letní, nebo zimní podkůvky, nebo šlo dokonce jen o protektory …“ Snad by jistá tajemství o vladykovi Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi zajímala i ostatní čtenáře, již z toho důvodu, že tato dost neprůhledná story je dokonce součástí maturitních otázek. Základním kamenem úrazu je existence či neexistence těchto dvou bytostí. Žily opravdu, anebo se jedná o pouhou mystifikaci?

 

 

Nejstarší kronikou „českou“ je Kosmovo dílo Chronica Boëmorum (1119–1125). Autor však píše o Bójích (Keltech), a nikoli o Češích. Jejich vůdce je praotec Boämus (čti: Bójemus). V žádném případě „praotec Čech“. K Řípu dorazili tedy Keltové, a nikoli Čechové. V každém případě se kronikář Kosmas o žádném „Horymírovi“ nerozepisuje. Označení „praotec Čech“ se objevuje až v Dalimilově kronice (14. století). Autor se vůbec nerozpakoval a z praotce Bójema obratem ruky vyrobil „praotce Čecha“. Přesto, přesně tak jako Kosmas, se ani Dalimil o nějakém „vladykovi Horymírovi“ nezmiňuje.

 

Teprve v díle Kronika česká (1533–1539), jejímž autorem je Václav Hájek z Libočan, se o Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi dovídáme víc než dost. Hájek zasazuje svého hrdinu do doby vlády údajného knížete Křesomysla (850–853). Tento vladař ovšem nikdy neexistoval. Dále, vladyka Horymír byl prý majitelem tvrze v Neumětelích. V této obci se nalézají celkem tři bývalé tvrze (Karel Sklenář: Slepé uličky archeologie, Praha 1977), nejstarší z nich byla v místech, kde se říká „Ve valouchu“. Opevněný objekt byl ovšem postaven až ve 14. století. Nemůže tedy jít o sídlo Horymíra (9. století). Horymír rovněž nemohl protestovat proti hromadnému zakládání stříbrných dolů v českém státě, neboť v té době se v Čechách nic „nedolovalo“. Ostatně, první český stát v čele s knížetem Bořivojem I. vznikal teprve v letech 867–888, tedy dávno po vymyšleném knížeti Křesomyslovi.

 

 

Hradiště Vyšehrad nikdy nebylo původním sídlem českých knížat. Ve skutečnosti se utábořila na Levém Hradci. Fortifikace Vyšehradu byla vybudována až v 10. století, takže v opevněné vyšehradské pevnosti nemohl sídlit vymyšlený Křesomysl v letech 850–853 a přes hradby neexistující hradní pevnosti rovněž neskákal žádný vladyka Horymír do Vltavy na svém věrném koni Šemíkovi. V této době byla vyšehradská skála naprosto holá a pro jezdce s koněm absolutně nedostupná. Přesto! Možná že se vám to bude zdát neuvěřitelné, ale bytost týkající se „Horymíra“ a jeho koně „Šemíka“ skutečně žila. Jmenovala se Eppelein z Geilingenu a jednalo se o německého loupežného rytíře. Václavu Hájkovi z Libočan se dostala do rukou jeho bavorská soudní akta a zaujala jej natolik, že vyrobil z rytíře Eppeleina (14. století) „vladyku Horymíra“ (9. století), ubytoval ho ve vymyšlené tvrzi v Neumětelích, odsuzuje ho (850–853) neexistujícím Křesomyslem, a ještě navíc ho nechává skákat na koni z vyšehradské skály do Vltavy z hradeb, které tam byly postaveny až 150 let po uvedeném skoku. Autor této story patrně trpěl chorobnou představivostí …

 

Německý rytíř Eppelein von Geilingen (1320–1381) spoluvlastnil hrad Wald u Gunzenhausenu v Bavorsku. Kolem roku 1360 začal přepadat a loupit hlavně na kupeckých cestách kolem Norimberka. Byl na něho vydán zatykač. Eppeleina chytit nebylo vůbec snadné. Opatřil si velmi rychlého a vytrvalého koně jménem „Šemík“ (německy: Schemig), jenž každému ujel. Název „Schemig“ se odvozoval od legendárního německého eposu, kde bájný Wieland (syn Wittiga) vlastnil koně jménem Schemig. V roce 1372 byl loupežný rytíř konečně lapen a na norimberském hradě radními odsouzen k trestu smrti oběšením. Vyslovil ovšem poslední přání, zdali by se ještě jednou na nádvoří norimberského hradu směl naposled projet na svém věrném koni „Šemíkovi“. Bylo mu to umožněno. Eppelein věděl, že ho čeká tak jako tak oprátka, a tak se odhodlal k neuvěřitelnému činu: Nacválal „Šemíka“ do trysku směrem k městským hradbám a těsně před nimi donutil koně ke skoku přes překážku. Tomu se to podařilo a řítil se s jezdcem do hlubin hradního příkopu. V tomto okamžiku zvolal rytíř svou legendární větu: „Hej, vy norimberští, teď už mě neoběsíte! Měli jste tak učinit předtím!“ Dole se zabořil kůň s odsouzencem do bažiny hradního příkopu. Zbrojnoši s hrůzou zírali z městských hradeb, jak se Eppelein se „Šemíkem“ hrabou z bahna na cestu vedoucí z města.

 

 

Loupežný rytíř se nyní skrýval na hradě Dramus u svého příbuzného a s koněm „Šemíkem“ vyjížděl opět na loupežná tažení do blízkého i vzdáleného okolí. V roce 1381 byl opět lapen a odvezen na hrad Norimberk. Dne 15. 5. 1381 provedená poprava byla nesmírně krutá: Eppeleina z Geilingenu vpletli katové do kola, zlámali mu všechny kosti a poté ho umlátili železnými tyčemi k smrti … Václav Hájek z Libočan svého vybájeného „Horymíra“ takovéto potupné smrti ušetřil. Jeho „Křesomysl“ neexistujícímu Horymírovi prostě trest odpustil!



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama