Nezapomeňte odstranit listy ze všech koutů, protože mohou být zdrojem infekce houbových chorob v dalším roce, třeba strupovitosti jablek.

Nezapomeňte odstranit listy ze všech koutů, protože mohou být zdrojem infekce houbových chorob v dalším roce, třeba strupovitosti jablek. Zdroj: PROFIMEDIA.CZ

Na trakaři do parlamentu

Chcete-li zblbnout, studujte dějiny. Jedná se o studijní obor, kde se nedozvíte takřka vůbec nic. Ze sedmdesáti procent se skládá z polopravd a zbytek jsou vyložené legendy.

 

Alespoň já mám tu zkušenost. Musíte strávit tisíce stránek popsaných vraždami, politickými převraty a občanskými válkami. Musíte se naučit jména neschopných chaotiků a selhávačů, které jakési neviditelné ruce mazaných intrikánů přišouply k mocenskému korytu. S hlavou zaneřáděnou těmito nepoužitelnými blbostmi potom kráčíte světem a životem od jedné porážky ke druhé. Protože co s tím? Postavte si s těmito znalostmi za Prahou vilu!

 

Zajímavé je položit si otázku: Proč soustavně studujeme násilí a podvod? Proč ne humanitu, mír, demokracii, prosperitu a příklady velkých osobností, jak si cestou lásky a porozumění poradily se zdánlivě neřešitelnými problémy? Jediným příkladem by mohl být Ježíš Kristus, ale kdyby ho nedůstojně neuráželi, nepřibili na kříž a bestiálně nemučili, do dějin by se nikdy nedostal. Jeho vynikající humánní, nadčasová filozofie by určitě upadla v zapomnění.

 

Zeptejte se nějakého historika, kdo vynalezl trakař! Nedostanete žádnou odpověď. Přičemž trakař pomohl v existenci stovkám miliónů lidí. Ulehčuje život nesčíslným generacím dodnes. Trakař nikdy nikoho nezabil, nikoho nemučil. Nikdy neintrikoval ani nelhal, jako když tiskne. Trakař se na sepisování Benešových dekretů nepodílel a v roce 1946 KSČ taky nevolil. Poslušně vozil svá břemena z místa na místo a činí tak dodnes. Přesto o jeho vynálezci nevíme zhola nic.

 

Na české Wikipedii (na rozdíl od anglické a německé) se toho mnoho nedozvíte, ale zato je tam o trakaři napsáno tohle: „Na začátku 20. století začal být vytlačován novějšími dopravními prostředky, jeho princip je zachován u stavebního kolečka.“ Jenom jestli autor nemá náhodou o „kolečko víc“. Buďto neviděl trakař, anebo kolečko. V extrémním případě ani jedno, ani druhé. Dále se pod heslem „kolečko“ dočteme: „Kolečka byla vyvinuta z trakaře … pro krátké vzdálenosti, jako např. na stavbě, se s nimi na rozdíl od zvířaty tahaných vozů dalo dostat prakticky všude.“ Tedy patrně i do parlamentu. Nehledě na to by mně musel autor vysvětlit, která zvířata v České republice tahají na stavbách vozy.

 

Když jsem v Západním Berlíně sloužil v britské armádě (1981–89) a někdo se nás ptal, u které ozbrojené součásti sloužíme, odpovídali jsme stereotypně: „U tajných zbraní – lopata, krumpáč a trakař!“ Ani jsme příliš nepřeháněli. Vynálezce trakaře neznáme. Vynálezce lopaty a krumpáče také ne. Jde tím pádem o utajované původy oněch objektů. Dalo by se pokračovat do nekonečna: Kdo vynalezl škrabku na brambory či svíčku?

 

Ostatně, víte, jak vzniklo jódlování? Když se vynálezce ozubeného kola příliš neopatrně nakláněl, aby vyzkoušel svůj stroj, dostala se mu varlata mezi dvě ozubená kola. Podle nepodložených zpráv se nešťastník jmenoval Friedrich Jodl (z toho patrně „jódlování“) a pocházel z obce Warle (z toho patrně „varlata“), okres Braunschweig ve středním Německu.