Je to kousek od Prahy a je tam pěkně. Je to výborný cíl pro cyklisty, i když je hodně na kopci. Je odtud daleký výhled na Posázaví. Ale ještě líp se odtud kouká na hvězdy. Řeč je o observatoři v Ondřejově.
Na Ondřejov si občas udělám cyklovýlet, když jedu z Prahy přes Jevany, Voděradské bučiny a směřuji k řece Sázavě. Je to z východního okraje Prahy nějakých čtyřicet kilometrů různými cestami i lesními cestičkami. Z Ondřejova pak člověk zamíří dolů, pohodlně se dostane na vlak na trati Benešov-Praha, který jezdí každou hodinu a ve všední dny půlhodinu. Ideální výlet na odpoledne. Ale jde to i pěšky, výhodou je právě ten vlak, respektive zastávky v Mirošovicích a Senohrabech.
Co všechno je na Ondřejově k vidění? Sídlí tu Astronomický ústav Aakademie věd ČR, takže především tu najdete pozorovatelské přístroje, kterými nahlížíme i nasloucháme do vesmíru. Dalekohledů tu je několik desítek, ovšem mnohé z nich jsou vystaveny ve vitrínách, protože tu najdeme také historické oddělení, muzeum. Ale ve dvou starých secesních kopulích jsou například dva stále funkční historické dalekohledy.
O založení hvězdárny se zasloužili bratři Fričové, synové někdejšího radikála z roku 1848 Josefa Václava Friče. Především Josef Jan Frič (1861-1945), který vlastnil továrnu na výrobu přesných optických přístrojů a který po bratrově předčasné smrti (1897) dovedl myšlenku k realizaci. Původně šlo o soukromou pozorovatelskou stanici, která se ale rozšiřovala a nabývala na vědeckém významu. V roce 1928 také díky velkorysosti zakladatele přešla pod tehdejší československý stát – k 10. výročí jeho vzniku.
Z Fričových dob se zachovaly původní kopule, ale také domek, ve kterém se kdysi bydlelo i bádalo. Jsou na něm dodnes zajímavé kresby. Architektonická tvář je dílem Josefa Fanty (m.j. autor secesního Hlavního nádraží). Vedle budov je ale důležité i okolí, zdejší park s nejrůznějšími druhy dřevin. Najdeme v něm i pár radarů z doby druhé světové války (původně sloužily německé armádě) a také několik uměleckých děl, která jsou z časů sochařských sympózií z let 2000-2004.
Výhledy z louky pod parčíkem směrem k sázavským údolím je impozantní. Před sebou máte velký kus Posázaví. Ostatně hvězdárna je ve výšce okolo 500 metrů, což je ve zdejší pahorkatině už docela dost. Vidět je nicméně i „zlý architektonický sen“, hotel S.E.N. u Senohrab. Něco mezi polárkovým dortem a kopií nedalekého Konopiště.
Hotel v noci září do okolí, stejně jako světla zdejších domků, kterých je tu docela dost. Další světelný smog je z aut na blízké dálnici D1, ale největším zářičem je Praha, jejíž světlo je v noci vidět na desítky kilometrů daleko. V dobách páně Fričových to bylo jiné, zdejší kraj ležel ve tmě tmoucí. Dnes má ondřejovská observatoř se světelným okolím potíže, to mají ale skoro všechny observatoře v Evropě. Největší a nejmodernější dalekohledy se proto staví například v horách Jižní Ameriky.
I tak tu ale najdeme jednoho obra, vůbec největší český dalekohled. Jeho zrcadlo má průměr dva metry, délka je deset metrů, ohnisková vzdálenost šedesát čtyři metry. Celý dalekohled váží přes devadesát tun, jenom závaží vyvažující tubus dalekohledu má hmotnost skoro třicet tun. Dalekohled je z konce 60. let a jeho obrovská kopule, ale i vnitřní vybavení už jsou vlastně také historické. Je tu dobře vidět styl šedesátých let.
Dalekohled i vnitřek starých budov je možné prohlédnout si při pravidelných prohlídkách observatoře, od května do září vždy o víkendu. Ale když na Ondřejov dorazíte i mimo otevírací dobu, nikdo vás odsud nevyžene a v klidu si můžete okolí budov i park prohlédnout. A vůbec nebude vadit, když neuvidíte hvězdy. I ve dne tu cítíte kouzlo místa.
Andrej Halada, www.navzduchu.cz
