Vždycky mě bavilo, když naši chatu ovládl karban. Zatímco v pubertálním přístěnku lítaly žolíky s kanastou, teta se v mansardě dostávala do varu pasiánsem a chlapi v kuchyni citlivě rozjížděli záchod. Kdyby nám tenkrát někdo řekl, že místo klíčů a peněz budou v budoucnosti fungovat karty, řvali bychom smíchy. Jako vodemknout žaludským esem, srdcovým králem cvaknout zájezd nebo si dobít zelenej spodek?
První bankomat na karty jsem si představovala jako šachovnici. Když nejste v požadované vatě, paní zabudovaná do monitoru vám dá banko-mat, když máte dost, vyklopí bankovky. Jaký byl šok, když jsem se dozvěděla, že peníze posílá nikdo.
Velký Nikdo postupně spustil slejvák všemožných typů karet s jejich čipypinyviny. Už se prostě nedá svítit. „Kdo odmítá kartu, nasere si partu.“
Co nového nám přinese svět karet v Česku? Představuju si to jako Huxleyho Konec civilizace, kde se děti rodí ve speciálních líhních a jsou předem předurčeny k tomu, čím se budou zabývat.
Po narození člověk vyfasuje od Big Nobodyho sadu karet podle dispozic rodičů. Dítě ví, jaké jsou jeho limity, které nemá smysl překračovat. Někdo se narodí s platinovou, ale nedostane Opencard, protože matka napadla revizora. Někdo nemá kartu do fitka, ale disponuje kartou kremační, protože otčím je šéf přátel žehu. Děti bezdomovců se narodí s již s vybitou homeless card. Platiňák by samozřejmě mohl čipnout homelessáckou a něco peněz přelít, ale proč dělat z bezďáka mástra. Iluze štěstí je posilována působením schválené drogy Zembech, jež štěstí vyvolává, a tak není ani stopy po vzdoru. „Jedna dávka stačí, když tě můra tlačí.“ Všichni jsou součástí sociálního kartorgasmu. „Svobodný názor taje, ta naše parta TA JE!“ Možná je nejvyšší čas zamíchat kartami.
Text vyšel původně v tištěné verzi Reflexu č.41/2014. Knihu sloupkůTurnovýháj si můžete objednat na www.evaturnova.cz
