Jsem dlouhodobým odpůrcem přímé volby prezidenta, notabene jsem proti ní v Reflexu již dříve opakovaně argumentoval. Nejsem korouhvička, která mění své názory dle toho, jak fouká vítr. Trvám na tom, že jde o cizorodý a zbytečně drahý prvek v našem ústavním pořádku. Nicméně když ji už v Česku máme, musíme se s ní nějak rozumně vypořádat.
Stavím se proti tezi, kterou slýchám a čtu stále častěji — hlavně aby to opět byl, anebo naopak nebyl Zeman. Program a vše ostatní jdou stranou, hlavní je faktor Zeman. Spousta jinak racionálních lidí propadá k myšlenkovému klišé — ať si protikandidát plácá sebevětší banality (typu po pondělí je úterý), hlavně když to není Zeman, či zrcadlově: to je fuk, že je na tom Zeman zdravotně špatně, hlavně když tam nezasedne „nějaký tunelář“ či „příslušník z pražské kavárny“.
Paradoxně lidé jako by podvědomě cítili, že český prezident má dle zákonů a ústavy relativně slabé postavení — takže více než na programu a vizích záleží spíše na symbolech a povrchním pozlátku. S tímto slabým postavením ovšem nekoresponduje přímá volba prezidenta, čímž se vytváří typický český kočkopes nebo, řečeno moderněji, veganský bůček.
Pestrost kandidátů
Co mne opravdu rozčiluje, je mudrování některých nespokojenců: Nestavte už další kandidáty, máme (například Drahoše, předtím Horáčka) svého „Antizemana“, to nechápete, že když se pustí do souboje o Hrad další, tak stoupají šance „dědka z Vysočiny“?
Mám za to, že „faktor MZ“ se nemá přeceňovat, neměl by být pro tyto volby určující. Pestrost kandidátů velmi vítám, je to projev skutečné středoevropské demokracie, ne žádná velikášská „Amerika" — dva velcí kandidáti proti sobě.
Pravda, k pojetí souboj titánů – duo velkých kandidátů — nás posouvá paradoxně dvoukolový volební systém. Proto bych byl, když už u všech Dienstbierů musíme mít přímou volbu prezidenta, pro jednokolový systém, jenž méně polarizuje ve svých důsledcích společnost.
Ty, kteří kandidují na prezidenta s hlasy senátorů či poslanců, označil Zeman za „předem v očích voličů diskvalifikované“, s tím nemohu souhlasit, ale jako pozitivně naladěný komentátor zase oceňuji, že je prezident neoznačil v souladu se svým bodrým slovníkem rovnou „za svině či imbecily“.
Prezidentem jednou a dost!
Na závěr přednáším konstruktivní návrh do budoucna, který by mj. i oslabil polarizaci à la Zeman.
Je nepochybné, že každý současný prezident má z povahy věci na konci svého prvního funkčního období obrovský náskok proti svým konkurentům. Pozor, to teď rozhodně nemyslím jen na Ing. Miloše Zemana, ale zcela obecně a systémově. Ať se nám to líbí, anebo nikoliv, prezident kandidující „z Hradu na Hrad“ má náskok tzv. o parník z prapodstaty věci.
Mám za to, že by nebylo od věci se analyticky zamyslet, zda by do budoucna nebylo v rámci fair play lepší omezit počet mandátů na jeden.
Co vy na to, vážení čtenáři, napište nám, prosím, do komentářů.
Autor je právník a publicista
