Rozhovor: O batůžkářích s Janem Hřebejkem | Reflex.cz
reklama
nahoru

Rozhovor: O batůžkářích s Janem Hřebejkem

Adam Kolář7. července 2010 • 11:48
Rozhovor: O batůžkářích s Janem Hřebejkem
45. MFF Karlovy Vary
• foto: 
Adam Kolář

Karlovy Vary vás každý den něčím překvapí. Když jsem v pondělí ráno vylézal ze stanu, neměl jsem tušení, že už večer si budu povídat s Janem Hřebejkem.

reklama

 

Dopoledne jsem strávil v chillout zóně Rádia 1, která je den ode dne populárnější – především díky těm polštářům na zemi. Jen co jsem si narovnal záda, šel jsem si vyfotit svého oblíbeného herce, Kryštofa Hádka, který právě přijížděl na červený koberec spolu s režisérem Tomášem Mašínem a dalšími kolegy ze Tří sezon v pekle.

 

45. MFF Karlovy Vary

 

V ten moment už byly u velké sochy na červeném koberci připraveny deštníky, protože – jak se lidově říká – „už vezli vodu“.

 

45. MFF Karlovy Vary

 

Průtrž mračen na sebe nenechala dlouho čekat. Útočiště jsem našel v osvědčeném Aeroportu. K mému překvapení byl ve většinou dosti hlučném klubu klid, a dokonce tu v odlehlém koutku, který se nacházel v obrovském trezoru (Aeroport je bývalá banka) byla i televize, abychom mohli zjistit, co se děje ve světě mimo festival. Pak už mě čekala projekce filmu Český mír, který byl bez debat úžasný. Na projekci jsem potkal i režiséra Jana Hřebejka, který do Karlových Varů přivezl své filmy Kawasakiho růže a Zítra se bude.... Sedli jsme si spolu na skleničku do Bokovky, kterou tu otevřel se svými přáteli.

 

Jak dlouho už jezdíte do Karlových Varů?

Čtyřiadvacet let. Pravidelně sem ale jezdím teprve od roku 1996.


Jak se za tu dobu festival změnil?

S tím, co bylo předtím, to nesrovnávám. Festival se našel až v devadesátých letech, do té doby se hledal. Nejdřív to byla euforie, byly tu hvězdy, bylo to nové. Tehdy sem přivezli třeba bratry Cohenovy a to pro nás bylo obrovské oživení. Rozhodující pak byla ta zkouška ohněm v pětadevadesátém roce, kdy vznikl konkurenční festival Zlatý Golem v Praze. Ta nová parta, Jiří Bartoška a Eva Zaoralová, ale dali festivalu tvář a uspěli.

 

Když jste jezdil na festival dřív, bylo to prý hodně natvrdo. Byl jste batůžkář?

No jasně. Ono když je člověku osmnáct nebo devatenáct, tak je mu to jedno. Dřív jsme se koupali nahatý načerno v Thermalu v bazénu a bavilo nás dělat bugr, teď jsem si tady s přáteli otevřel vinárnu, Bokovku, a tak dovádím radši tam.

 

Jezdil byste sem, i kdybyste nenatáčel filmy?

Určitě. Je to krásný festival, který si může užít každý. Můžete přijet na golf a užijete si to stejně, jako kdybyste přijel na filmy. Potkáte slavné lidi, já tu potkám kamarády a nejsem sám. Festival především potřebuje publikum a to tvoří především batůžkáři. Film se může hrát v úplně šílenou dobu, ale díky těmto vytrvalcům máte nejen plný sál, ale i inteligentní publikum. To je pro ty tvůrce ohromné. Protože pokud nejdou na premiéru, tak pak sedí v kině s třemi lidmi, kteří u teho žerou a telefonujou. Tady je to jinak.

 

Potkáváte batůžkáře i jinde?

Já jsem byl teď na festivalu v Taormině, který je sice na krásném místě a je v něm spousta peněz, ale batůžkáře prostě neměl a nemá. Mimochodem, například do Cannes batůžkáře vůbec nepustí. V tom jsou Vary určitě exkluzivní a otevřené.

 

Škoda, že se ve Varech spousty lidí na film nedostanou, protože je plno…

Ono to ale jinak nejde. Festival se za prvé musí postarat o určité hosty. A celá řada lidí sem jede proto, aby viděla - třeba i za cenu, že se jim to nebude líbit – třeba i jiné filmy, co jsou v nabídce. Sice na ně nevyjdou lístky na trhák, ale pak se ukáže, že to, na co šli oni, byly vlastně černé koně.

 

Vydrží to v takové formě?

Pokud tady nebudou hovada, která budou spekulovat o tom, jestli má festival pokračovat, jestli to není moc drahý, z čehož vždycky rostu, tak ano. Vždyť Cannes stojí miliardu a financuje to stát. Batůžkáři to nezaplatí, to by museli dávat za film tři stovky. Chtěl bych jim každopádně vzkázat, ať vydržej. S nimi to mnohem víc baví i ty tvůrce.

 

45. MFF Karlovy Vary

 

Po pár sklenkách v Bokovce jsem se vrátil zpět do okolí Thermalu. Zjistil jsem přitom, že popíjení v Bokovce se moc neliší od toho ve stanovém městečku. Rozdíl je snad jen v tom, že v Bokovce se konzumuje špičkové víno a ne tuzemák s kolou.

 

Cestou zpátky do stanu jsem potkal tři odvážné jedince, kteří se brouzdali stejným směrem řekou. Partička sem šlapala až od Puppu - potkal jsem je za Kolonádou, která chrlí do Teplé dosti horkou vodu. Z řeky navíc po dešti stoupal dým, a tak jejich siluety evokovaly scénu ze Samotářů. Filmový festival, jak má být.

 

MFF KV

 

Noční autobus mi pochopitelně ujel, tak jsem pokračoval pěšky. Vypadal jsem z toho asi dost přešle, protože jsem po cestě od hostesek i na to, kolik bylo hodin, dostal pláštěnku a nabíječku na ruční pohon. Nejvíc mi ale náladu zvedl pán, který byl převlečen za sochu a udělal pro mě reflexovské X. Vary vás zkrátka mají čím překvapit každý den.

 

45. MFF Karlovy Vary

 

 

Bokovku můžete najít zde.

 

Sledujte také Festivalový blog Dariny Křivánkové a Fotoblog Jana Šibíka.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama