Alexandr Vondra, bojeschopný bohatýr

V případě RNDr. Alexandra Vondry je to nepopiratelné. Nechci zde vyjmenovávat jeho vládní funkce po „sametové revoluci“. To by byla zbytečná rutina. Podívejme se ovšem na jeho profil občanské odvahy v době tzv. „posrpnové normalizace“.

V letech 1982–86 byl manažerem undergroundové rockové kapely Národní třída. Společně s Jáchymem Topolem a Ivanem Lamperem vydával samizdatový časopis Revolver Revue. Od poloviny 80. Let udržoval kontakty s disidenty v Maďarsku, Polsku a v Litvě. Roku 1987 se stal členem Polsko-československé Solidarity. Spoluorganizoval přeshraniční pravidelné pašování literatury a korespondence. V roce 1989 byl mluvčím Charty 77 a jedním z autorů petice Několik vět. Za to byl vězněn v Ruzyni a na Pankráci. Kolik členů vlády, a nejen té současné, se může vytasit podobným profilem odvahy?

Je nutné dělat striktní dělicí čáru mezi „sluhou“ a „pánem“. Toto postavení je vrozené, a nikoli společensky delegované. Povinností a posláním „sluhy“ je něčemu sloužit. Byť by to byl totalitní režim fašistického či komunistického typu. Extrémním „sluhou“ je patolízal.

Naopak „pán“ stojí nad věcí. Nikdy se nesníží k tomu, aby „sloužil“ politicko-společenským anomáliím. Jeho páteř není křivá. Vyžaduje rovnost jednání a nepropadává intrikám. K tomu výrok sv. Jana Nepomuckého: „Ten, kdo usiluje o spravedlnost, ačkoli ví, že mu to přinese jenom nevýhody, tomu patří požehnání Boha!“

Při poslední přednášce JUDr. Cyrila Svobody na barokním zámku v Táboře-Měšicích mně šéf KDU–ČSL dal lákavý příslib. V případě volebního úspěchu křesťanských demokratů mě navrhne na post ministra obrany ČR. Dospěl jsem k tomuto odvážnému kroku po zralé úvaze. Když už mohla být ministrem obrany zpěvačka nevalné úrovně, proč by se jím nemohl stát bývalý nižší důstojník (poručík) britských ozbrojených sil v Západním Berlíně (2nd Lieutenant, British Army, West Berlin) v letech 1981–89? Navíc ještě kromě němčiny a angličtiny ovládám i poměrně slušně češtinu, což se např. o ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi vždycky říci nedá.

Volební rok 2010 do Parlamentu ČR byl pro KDU–ČSL jakousi politickou „bitvou u Lipan“. Je to poprvé od jejího vzniku, od roku 1919, kdy nemá ani v Parlamentě, ani ve vládě jeden jediný politický mandát … Prostě, ministrem obrany jsem se nestal, abych to neprodlužoval!

Anyway – jak říkají naši anglo-američtí přátelé. Přesto si myslím, že RNDr. Alexandr Vondra je pravý muž v pravém čase na pravém místě. Již jeho první prohlášení ve funkci ministra dávají tušit, že problematice vojenství rozumí. To skýtá naději. Tento resort je nutné reformovat, ovšem tak, aby neztratil svůj význam a bojeschopnost.