V Karlových Varech Willem Dafoe převzal Křišťálový globus za přínos světovému filmu, uvedl snímky Pasolini a Poslední pokušení Krista a pojedl něco veganské stravy. Zbyl po něm charismatický odér na kolonádě.
Zase se potvrdilo, že velkého herce nedělají centimetry - v tomto případě jich je „jen“ 175 – mezi hereckým charismatem a lidskou výškou existuje nějaká zvláštní neúměra. Kdo si vybaví scénu z filmu Četa, v níž plukovník Elias běží hořící džunglí a padá na kolena ve fatálním gestu, má pocit, že viděl hereckého obra. V tom drobném člověku je neuvěřitelné množství hereckých poloh. Zahraje intelektuála Pasoliniho i padoucha z komiksu, Ježíše Krista i upíra: „Jako herec vytvářím jádro postav, pravda je, že mě zajímají spíš ty, které jsou na okraji, jejich pohled na svět nás může nesmírně obohatit.“
Willem Dafoe měl štěstí na snímky, které vzbuzovaly velké vášně, ty největší asi Poslední pokušení Krista, které Martin Scorsese natočil podle románu Nikose Kazatzakise: „Když jsem si přečetl scénář, pochopil jsem, proč roli Ježíše nabídl právě mně, chtěl ho ukázat z lidské stránky.“ Polidštěný Ježíš pak stál Dafoea několik dalších rolí, ale nikdy nelitoval, že o ně přišel. Když se na roli Ježíše připravoval, doporučil mu Scorsese, ať se podívá na film Piera Paola Pasoliniho Evangelium podle Matouše. Po pětadvaceti letech pak sám režiséra Pasoliniho hrál ve stejnojmenném biografickém snímku. Levicový intelektuál, provokativní člověk a gay byl pro Dafoea velkou inspirací: „Byl to plodný, mnohovrstevnatý a originální myslitel. Obával se, abychom nepřišli o vitalitu, identitu a lásku, abychom si nepřestali užívat života.“ Ovšem právě užívání života se Pasolinimu stalo osudným. Ve třiapadesáti letech byl zavražděn.
