Eduard Ingriš s nezbytnou kytarou na palubě voru Kantuta II

Eduard Ingriš s nezbytnou kytarou na palubě voru Kantuta II Zdroj: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, fond E. Ingriše

Seznamte se: Eduard Ingriš, světoběžník, dobrodruh a autor trampského hitu Niagara

Miroslav Zikmund s Jiřím Hanzelkou se ještě ani nevydali na svou první výpravu – a dobrodruh Eduard Ingriš už se s falešným brazilským pasem po devíti měsících cestování v amazonské pánvi ocitá v peruánské metropoli Limě.

Však se tam zmínění H+Z se slavným československým skladatelem tisícovky písní a šedesátky operet a revuí zanedlouho setkají: V Ingrišově limském fotoateliéru si naši proslulí cestovatelé v listopadu roku 1949 nechají vyvolat filmy, které nafotili v sousední Bolívii. Vezmou pak čtyřiačtyřicetiletého Eduarda s sebou na ostrovy Chinchas, obrovské hnízdiště milionů exotických ptáků, aby jim pomohl při natáčení filmu… Znají přitom toho šarmantního muže jen povrchně – kromě toho, že pro ně ve fotolaboratoři odvedl skvělou práci, slyšeli i některé z hitů, které složil a často i otextoval. Miroslav Zikmund věděl také o jeho slavné operetě Rozmarné zrcadlo z března 1941 – ta se hrála po pět let s více než 1600 reprízami, jak připomínají ingrišovské životopisné pasáže publikace Plavby „sebevrahů“ cestovatele Miroslava Náplavy.

Eduarda Ingriše tou dobou jeho největší dobrodružství teprve čeká. Československo po válce (a po tříměsíčním bezdůvodném věznění gestapem) opouštěl zdánlivě jen na čas a téměř bez prostředků, ačkoli byl milionář a jeho nahrávky Když odejde děvče se na gramodeskách prodalo přes sto tisíc kusů. Jak by však při odchodu z čím dál méně svobodné vlasti mohl tušit, že se dvakrát vypraví na dramatickou tříměsíční plavbu Pacifikem na vorech, vyrobených podle starých inckých technologií? Nebo že se v mezičase stane dirigentem peruánského státního symfonického orchestru? Nebo že ho osloví štáb Ernesta Hemingwaye a angažuje ho jako poradce při natáčení snímku Stařec a moře? Nebo že ho o sepsání pamětí požádá sám Josef Škvorecký pro své nakladatelství 68 Publishers? Nebo že s dobrodružnými dokumenty Kantuta, Nezkrocená Amazonka a Plachtění po jižních mořích (které všechny zprodukoval, natočil, ustříhal, opatřil komentářem i doprovodnými písněmi, jež pochopitelně sám složil) objede během deseti let Spojené státy a Kanadu, společně se svou krásnou, talentovanou, o celých šestadvacet let mladší manželkou, která vymění bankovní přepážku i přebalovací pultík svého malého synka za zaplněné přednáškové sály škol, divadla a kina, za vytřesený náklaďák a motely na kraji cesty?

O Eduardu Ingrišovi, který by se 11. února dožil 110 let, jsme si v Brně povídali s jeho vdovou Ninou Ingrišovou, někdejší zpěvačkou, herečkou, úřednicí a majitelkou obchodu se zdravou výživou. Ta vlastní Eduardovu obsáhlou korespondenci se svými rodiči, manželi Karpuškinovými; dopisy z cest nečetla, ale ví, že by měla – z brněnského nakladatelství JOTA ji už dlouho prosí o knížku. „Jenže já se k tomu stále nemůžu odhodlat. Nevím, jak začít, jak se do toho vpravit! Kéž bych byla jako Miroslav Zikmund, který má dodnes naplánovanou každičkou hodinu svého dne, který je pracovitý a důsledný…“ Právě Zikmundovo „domovské“ Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně pak ze svého zvláštního fondu Eduarda Ingriše (tvoří ho valná část z jeho osobního archivu, jenž čítá 1100 kg dokumentů, snímků, kinofilmů a dalších předmětů) poskytlo fotografie pro velký článek v Reflexu.

Obálka 5Obálka 5|ReflexCelý pozoruhodný životní příběh Eduarda Ingriše je podrobně popsán v rubrice Causa v novém tištěném Reflexu č.5/2015, který vychází ve čtvrtek 29. ledna.